Archeologové jsou na dosah pozůstatků Noemovy archy pod biblickou horou
Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat, praví kniha Genesis. Na úpatí Arménie se letos v září poprvé v dějinách vrtá hluboko do útvaru.
Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat, praví kniha Genesis. Na úpatí Arménie se letos v září poprvé v dějinách vrtá hluboko do útvaru.
Česká literatura zná celou řadu katolických kněží, kteří byli zároveň i básníky. Skládali duchovní i světskou poezii. Stejně jako dnešní jubilant Karel Dostál Lutinov, od jehož narození uplynulo 155 let.
Na příkaz snachy Drahomíry byla na Tetíně před 1105 lety uškrcena patronka české země svatá Ludmila, aby otevřela možnosti rozvoje svému vnukovi.
Je tomu už 255 let, kdy Marie Terezie — panovnice chodící na mši dvakrát denně — sevřela katolické církvi přístup k půdě, penězům i daňovým výsadám.
Opona nad životem německého revolučního dramatika se před 70 lety zavřela. Jaký byl básník a protiválečný aktivista Bertolt Brecht?
V sobotu slavíme svatého Dominika, kastilského kazatele, který proti bludu pozvedl růženec, rozum a vlastní bosé nohy. Nemilosrdné zrcadlo nastavuje i dnešní Církvi.
Před 400 lety se narodil Šabtaj Cvi. Založil židovskou sekty sabatiánů a prohlásil se za mesiáše. Proč nakonec konvertoval k islámu?
Augustiniánský mnich napsal v tichu klášterní cely útlý spis, který čteme dodnes. Dnes před 555 lety se odebral na věčnost.
Málokterý vynález lidského ducha ovlivnil běh dějin tak nenápadně, a přitom tak zásadně jako kalendář.
Inocence III. byl nejmocnějším papežem středověku, zavedl mnohé reformy ovlivňující život snad každého člověka. Zemřel právě dnešního dne před 810 lety.
Blahořečený Metoděj Dominik Trčka strávil poslední Vánoce ve věznici Leopoldov temnou korekcí, zápalem plic a slovy odpuštění.
Je úžasné, jak staré dystopie předpovídají naši současnost, jako například román „Krásný nový svět“ od Aldouse Huxleyho.
Kdyby svět uznal zázraky, museli by lidé padnout na kolena a uvěřit v Boha. Duchovní uzdravení jsou často mimořádnější a působivější než tělesná.
Čtyři pražské artikuly se staly jedním z mezníků českých dějin, po němž následovala desetiletí válek, rozdělení a hlubokých proměn, jejichž důsledky formovaly české země po celá další staletí.
Ležet v posteli by byl naprosto dokonalý a vynikající zážitek, kdyby měl člověk barevnou tužku tak dlouhou, že by s ní mohl kreslit na strop. Taková ale v domácnosti zpravidla po ruce nebývá.
Založení Betlémské kaple na Starém Městě pražském je jeden nejpozoruhodnějších počinů české středověké historie.
Antonín Janda byl vynikající varhaník, zejména vynikající doprovázeč chorálu a skvělý improvizátor.
Otřásl dějinami civilizace — světec železné vůle, zakladatel duchovní armády, mistr disciplíny a modlitby, jehož odkaz dodnes září jako mohutná připomínka doby, kdy víra formovala silné charaktery.
Uprostřed vyprahlého jordánského jihu, kde by člověk nečekal nic než písek, kamení a ticho, uvidí odvážný návštěvník cosi jako zázrak.
Příběh Jan Maria Vianney ukazuje, jak vytrvalost, tichá modlitba a oběť dokázaly proměnit duchovně vyprahlou Francii.
Příběh Ludvíka Maria Grignion z Montfortu odhaluje křesťanství žité do důsledků, mariánské zasvěcení jako cestu plného odevzdání a naléhavou výzvu k návratu k víře, která proměňuje člověka i svět.
Násilí proti křesťanům na Západě pokračuje se stále stupňujícími absurditami. Už i za pouhé citování některých pasáží Písma svatého dnes hrozí v zemi javorového listu vězení.
Bazilika svatého Petra v Římě představuje vrchol křesťanské civilizace, jež kontrastuje se současným stavem liturgie a vedení Církve.
Protestantský zákon způsobil zlom v náboženském uspořádání habsburské monarchie a otevřel cestu ke zhoubnému liberalismu.
Za legendou Igora Stravinského jako uměleckého bohéma stojí ve skutečnosti spořádaný, pracovitý, pedantský a střídmý člověk.
Roku 1566 na Maltě založil Jean Parisot de la Valette vojenský řád Maltézských rytířů, který je od té doby s ostrovem neoddělitelně spjat.
Mons. Antonín Bradna ukazuje, že Ježíšova slova „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky, buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“ mají hlubokou pravdivost.
Umělá inteligence může do roku 2030 překonat celé lidstvo. Navíc řada dětí už nezná knihy, a snaží se v ní scrollovat jako na telefonu.
Spisovatel a otec sci-fi literatury Jules Verne ve svých knihách dokazuje, že až do své smrti zůstal vlastencem a dobrým katolíkem.
Dívka z bohatší římské rodiny, která se ve 12 letech zasvětila Kristu, dostala jméno Anežka. Krátce nato prošla nejtěžší zkouškou, z níž vyšla jako čistá, věrná a vítězná.
Vánoční projevy králů v evropských monarchiích se o letošních Vánocích vyhýbaly podstatě Vánoc, kterou je narození Krista Krále a připomínaly spíše proslovy nadnárodních korporátních managerů.
Tři králové nejsou smyšleným doprovodem vánočních svátků. Jde o skutečné historické postavy. Po staletí až dodnes se však o tom, kým skutečně byli, odkud přišli a jak se jmenovali, vedou docela zajímavé spory.
Jeho jméno znají všichni, ale téměř nikdo neví, kdo skutečně byl - přitom právě Silvestr I. dal křesťanskému Římu tvář, jež formovala naši civilizaci po dlouhá staletí.
Zatímco jsme stále ještě syceni bezprostřední radostí z narození Spasitele. Z vánočních svátků nás vyrušuje dnešní připomínka příběhu jáhna a prvomučedníka svatého Štěpána.
Přinášíme povídku prozaika, překladatele a rozhlasového redaktora, Jana Čepa. Vyšla v jeho třetí sbírce Zeměžluč v roce 1931.
Vrcholem českých tradic jsou Vánoce, které nejsou starou veteší, na níž už nezáleží. Naopak, vede se proti nim urputný boj, protože vyjadřují naše hodnoty.
Vánoční stromek má své kořeny v legendě o svatém Bonifácovi, který ho postavil jako odpověď pohanským germánským rituálům.
Kněz František Reyl byl sociolog a člen Československé strany lidové. V meziválečném období jej služba povolala také do křesla senátu Národního shromáždění.
Před 480 lety započal koncil, který vrátil Evropě jednotu víry a postavil hráz herezím, jejichž důsledky dodnes ničí Západ.
Přehnané strašení dětí k českým mikulášským zvykům rozhodně nepatří. Dnes ale čelíme jinému extrému – obavě, že pohled na čerta dítě duševně poškodí. Mikuláš bez pekelníka je však jako topinka bez česneku.
Pius VIII., přehlížený papež s téměř neviditelným pontifikátem, předvídal s mrazivou přesností dnešní duchovní krizi, když jako jeden z prvních pochopil, že boj o pravdu se rozhodne v hlučném prostoru, který dává stejnou váhu bludu i skutečnosti.
To, co v 60. letech začalo jako „aggiornamento“, později dozrálo v absolutní rozklad: teologický relativismus, liturgická beztvarost, rozpad kázně a mentalita, která se bojí pravdy víc než omylu.
Jako nenápadné společenství žen toužících po mravní obnově společnosti byl založen Řád svaté Voršily, brzy však vyrostl v jeden z nejvýznamnějších pilířů katolického vzdělávání.
Sychravý konec podzimu býval pro obyvatele našeho venkova i měst příležitostí k oslavám, známým jako svatomartinské posvícení. Slavnostní oběd, představovaný neodmyslitelnou pečenou husou, dodnes patří k nejznamenitějším gastronomickým a společenským zážitkům.
Před 265 lety se narodil jezuita, který místo ohně šířil světlo pravdy. Antonín Koniáš nebyl ničitelem knih, ale obráncem víry a českého jazyka, jehož jméno znetvořila ideologická lež.
Od středověkých bitev přes státní pohřby až po včerejší i dnešní liturgii zní zpěv, jenž je modlitbou i hymnem zároveň – prosbou českého lidu k patronu země, který chrání víru i budoucnost národa.
Jezuité byli v českých dějinách nezaslouženě očerňováni, přitom to právě oni uchovali víru, vzdělanost a český jazyk, a tím zásadně přispěli k přežití a kulturnímu rozkvětu národa.
Svatý Augustin byl nejen významný církevní učitel, autor mnoha filosofických a teologických děl, ale především poctivě hledající člověk – což je důvod na něj při jeho výročí opět vzpomenout.
Velký německý filosof a odpůrce pokrokářské ideologie Johann Georg Hamann měl Boha za spisovatele, jehož poezie se zjevuje v knihách přírody a dějin a jehož poezie je pak mateřskou řečí lidstva.
Polská řeholnice Marie Faustyna Kowalska se narodila před 120 lety. Měla život prostoupen mnoha milostmi, ale i těžkostmi a velkým utrpením.
Svatý papež Eusebius dokonal svůj život ve vyhnanství v důsledku útrap a hladu strážce tradiční katolické nauky. Je tomu právě 1715 let.
Jaké je poslání světového židovstva v dějinách a co je vlastně fenomén židovství v dnešním světě, tato otázka je dnes i ve světle děsivého vraždění na Blízkém východě aktuálnější než kdy jindy.
Vladimir Solovjov napsal krátce před smrtí text, který působí jako prorocké zrcadlo moderní doby. Jeho Legenda o Antikristu nevykresluje konec světa v plamenech, ale ve svůdné záři falešného světla. Humanismus bez Krista, jednota bez pravdy, mír bez oběti – to vše se v jeho vizi spojuje v poslední pokušení světa, který se sám dobrovolně vzdává Spasitele.
V zemi samurajů, kde mše svatá byla zakázána, kněží popravováni a krucifix zakopáván do země, přežila katolická víra s větší vitalitou než v pohodlné Evropě. Po staletí beze svátostí, bez biskupů, bez Říma – a přesto s Kristem.
Mnozí si jistě někdy položili otázku: jsem extrovert, nebo introvert? Tyhle pojmy nám připadají samozřejmé, jako by tu byly jaksi odjakživa. Ale není tomu tak. Teprve před nějakými sto lety je zavedl C. G. Jung.
Snad žádná organizace na světě se nestala předmětem tolika mystifikací jako ta, která vznikla před 483 lety, kdy Kongregaci římské a obecné inkvizice založil papež Pavel III.
Včera jsme si připomněli 702 léta od chvíle, kdy byl „andělský učitel“ svatořečen papežem Janem XXII.
Zasedání I. vatikánského koncilu vyvrcholilo 18. července 1870 vyhlášením dogmatu papežské neomylnosti – a zároveň se stalo labutí písní epochy, která ještě věřila v objektivní pravdu a nadpřirozený řád.
Turisté procházející italskými městy jsou okouzleni atmosférou starobylosti. Ale kdyby tušili, jak staré jsou doopravdy některé části těchto měst, byli by šokováni.
V těchto dnech si připomínáme nejen svátek našich slovanských věrozvěstů, ale rovněž i statečné vystoupení věřících, kteří se před 40 lety dokázali veřejně postavit komunistické moci.
Mnich, jehož slova hořela jako pochodeň nad zamrzlými kotlinami Evropy – svatý Bernard, známý svou nezdolnou vášní pro víru i pro lidské srdce, jenž proměnil evropské myšlení, kulturu i umění – založil 25. června léta Páně 1115 klášter v Clairvaux.
Před dávnými časy byl prý Tibet obydlen spirituálními bytostmi. Byli to duchové hor, řek, krajiny. Někteří z nich byli člověku přátelsky naklonění, jiní byli zlovolní. Pak přišel z Indie slovutný učitel Padmasambhava a démony zkrotil. Museli přísahat, že už nikdy nebudou obyvatelům Tibetu škodit.
Tam, kde zazníval Gloria in excelsis Deo, zazněla ozvěna pýchy, vulgarity a zvrácenosti. A z této jámy zaznělo jediné slovo: „Já.“ Tak začala reformace. Dnes je to 505 let, kdy byly jeho spisy bulou Exsurge Domine zakázány. Svět to ale již nezachránilo…
Dnes je tomu právě 15 let, kdy Pán k sobě povolal svého skromného služebníka, profesora křesťanské dogmatiky, sekretáře kardinála Berana a pražského biskupa Jaroslava Škarvadu.
Vzpomíná na nesmírně inspirativní život mukla, signatáře Manifestu D.O.S.T. vyznamenaného Řádem T.G.M. prezidentem Václavem Klausem, který by se dnes, kdyby ho Pán nepovolal před 10 lety k sobě, dožil 105 let.
V době, kdy se modernismus rozlézá jako rakovina v těle Církve a věčná liturgie je vytlačována pod zem, zvedá se jako světlem prozářený sloup postava svatého Pia X.
Příběh Johanky z Arku si dnes připomínáme v souvislosti s jejím zatčením Burgunďany, jež se odehrálo právě dnes před 595 lety.
Svatořečení Jana Sarkandera (dnes je tomu právě 30. let) nebylo všemi křesťany přijato s nadšením, ale bylo splacením dluhu tomuto velkému katolíkovi.
My známe zničující II. Vatikánský koncil, který vše postavil na hlavu. Přesně na den před 1700 lety svolal císař Konstantin do Niceje úplně opačný koncil, protože mladá církev byla v problémech podobných těm, s nimiž se potýkáme dnes.
„Povedu Tě územím, jehož začátku ni konce nevypátráš. Povedu tě krajem, v němž mimo sebe sama a svého stínu neuzříš nikoho. Ale přece ty sám se staneš světlem, jež vdechne temnotám kol tebe smysl bytí.“
Před 108 lety se stal zázrak, který si právě dnes připomínáme. Třem chudým pasáčkům v portugalské Fatimě zjevila Panna Maria, aby varovala svět před hrůzami, které lidstvo čekají, pokud se neobrátí k Bohu
Zatímco korporátní světová média se předhánějí v superlativech na dnes pohřbívaného Františka, arcibiskup Vigáno poskytl italské televizi rozhovor, ve kterém popsal i odvrácenou tvář toho „papeže lidskosti“ jak nám jej představují osobnosti z televizních obrazovek
Mocenské struktury na Západě vznikají formálně demokratickými volbami, ale to je jen do popředí vystrčené patro moci. O všem důležitém se dokonce nerozhoduje ani na setkáních typu Bilderberg či Trilaterální komise, protože skutečná strategická rozhodnutí vznikají v příšeří zednářských lóží.
Konec zimy bývá v našich krajích často šedý a rozvleklý, a není proto divu, že naši slovanští předkové vždy s nedočkavostí vyhlíželi příchod jara. Nejrůznějšími obyčeji se jej dokonce snažili urychlit.
V nejdůležitější den tohoto roku plníme slib a přinášíme našim čtenářům dílo, které přesně naplňuje titul Akademie: Ztráty a nálezy.
Zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista, které dnes oslavujeme, je jedinečnou událostí v lidských dějinách. Je výpovědí o naší době a jejích často napohled neřešitelných problémech, že převážná část našich spoluobčanů si to vůbec neuvědomuje...
Je to na den dvacet roků, kdy sbor kardinálů zvolil Josepha Ratzingera náměstkem Kristovým na Zemi. Bylo to překvapení. Asi i pro temné síly, které ho o pár let později nakonec přesto donutily k něčemu pro mnohé nepochopitelnému. Nebo právě v tom byl jeho odkaz?
Velký pátek otevírá “třístupňový zázrak”: ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista. Událost, která založila naši civilizaci a mnohým otevřela cestu ke spáse.
Zelený čtvrtek, který dnes slavíme v předvečer velikonočního tridua, je svátkem veskrze tajemným. Je v něm vše: smutek, zrada i naděje
Lidské tělo vyzařuje světlo. Ne symbolicky, ale doslova. Německý fyzik Fritz-Albert Popp tento jev zkoumal již v 70. Letech 20. století a tvrdil, že tyto slabé světelné emise řídí komunikaci v těle. Zní to sice jako ze sci-fi, ale možná jsme opravdu „světelné bytosti“...
Je homeopatie placebo, zednářský výmysl, nebo empirická a levná metoda léčby, která se nehodí mocným do krámu v žádném století? Samuel Hahnemann – otec homeopatie – přivedl medicínu k jednoduché pravdě: Kdo chce dobře léčit, musíme se dobře dívat.
Na peruánském poloostrově Paracas je malé regionální muzeum. Je tu uložena spousta zajímavých exponátů, ale nejpodivnější z nich je sbírka lebek pradávných... řekněme lidí.
Svatý Metoděj, jehož 1140 výročí úmrtí si dnes připomínáme, patřil k nejvýznamnějším učencům 9. století. V barokních textech se vyskytuje i slovanská podoba jeho jména: Strachota; původně se však jmenoval Michal. Spolu se svatým Cyrilem prosadil staroslověnštinu jako nový bohoslužebný jazyk. Velká Morava se tak stala kolébkou slovanské vzdělanosti. Se svatým Cyrilem je hlavním patronem Moravy.
Pro současný stav Západu je charakteristická hluboká mravní dekadence, rozpad tradiční rodiny, zneužívání dětí a tolerance pedofilů. Takový stav není náhodný a má své zjevné příčiny a viníky, o nichž se ale pochopitelně mlčí. Film Sodoma o nich mluví. Dílo na progresivistickém Západě pronásledované a utajované jsme pro Akademii připravili v českém znění.
Kritiků směřování katolické církve pod taktovkou papeže Františka mezi věřícími přibývá. Mnozí z nich dávají současný pontifikát do kontrastu s těmi předchozími, zosobněnými papeži Janem Pavlem II. a Benediktem XVI.
„Velký Bože, a vy všichni svědkové mé smrti, žil jsem jako filozof a umírám jako křesťan.“ prohlásil prý posledním dechem muž, jehož životní freska obsahuje mnohem víc než tolik zdůrazňovanou erotiku. Je barevnější, plastičtější – a tragičtější. Byl nejen špion, výtečný matematik, originální myslitel, okultista a zednář. Ale pověst je pověst...
Na bitevní pláni severozápadně od Hradce Králové se v červnu 1886 odehrál krvavý ozbrojený zápas, jehož se účastnilo 436 000 vojáků. Rozhodující střetnutí prusko-rakouské války. Z vyvýšeného návrší sledovalo bitvu ze sedel svých koní několik mužů. Mezi nimi i hlavní činitel tehdejšího politického a vojenského dění, Otto von Bismarck. Pruský, a od roku 1871 i první německý, kancléř, jenž si díky svým vlastnostem vysloužil přívlastek „železný“.