Prostý velikán
„Jsem docela prostý český hudebník,“ napsal Antonín Dvořák, když jej oslavovali jako osobu téměř nadpozemskou. Působí to jako skromnost, ale je v tom i program.
„Jsem docela prostý český hudebník,“ napsal Antonín Dvořák, když jej oslavovali jako osobu téměř nadpozemskou. Působí to jako skromnost, ale je v tom i program.
Fort Buford v zemi dakotské byla před 145 lety svědky předání poslední pušky lidu Siouxů – a s ní i světa, který po staletí určoval rytmus jejich prérií.
Ani stateční indiáni, ani modré kabáty. Skutečným vítězem slavné bitvy byla jedna železná vdova. Ovládla totiž příběh. A ten je mocnější než historie.
Marii Vášovou si pamatujeme jako hraběnku Stradovou, její skutečné místo však bylo jinde: v tragických rolích, ve filmu Siréna a v dlouhé službě Národnímu divadlu.
Německý básník Christian Morgenstern se nám zdá cizí jen omylem. V češtině si totiž našel cosi jako druhý domov.
Jindřich VIII. nevstoupil do dějin (jen) jako muž šesti manželek. V dubnu roku 1536 se mu totiž v Anglii začalo dařit dílo velké zkázy.
Za legendou Igora Stravinského jako uměleckého bohéma stojí ve skutečnosti spořádaný, pracovitý, pedantský a střídmý člověk.
Premiéra romantické pohádkové opery Rusalky roku 19001 v Národním divadle znamenala zrození „světové“ opery v českých zemích.
Je dobrou příležitostí vrátit se k autorovi, který bývá dodnes poněkud nespravedlivě ukryt ve stínu slavného mladšího bratra Thomase Manna.
Někteří lidé vstoupí do dějin tím, že celý život hledají pravdu. Někteří na to jdou jednodušeji: zdlouhavé hledání nahradí vlastním výmyslem a přesvědčí miliony, aby za ten výmysl zaplatili.
Jméno Aloise Larische zná dnes asi málokdo, kdo neměl kdy něco společného s městem, kde prožila jeho rodina svůj vzestup a pád.
Jaké to je, mít nesporný talent, který se ale zastaví krůček před opravdovou velikostí? K českému národu i celému světu hovořil tóny, které se však dnes příliš nehrají.
Kdo dnes ví, že málo scházelo, aby z Janis Joplinové, ikony beatniků, která ovlivnila přinejmenším celý Západ, byla neznámá „obyčejná“ mladá matka v Texasu…
Sympatický, tichý, pokorný. Tak vzpomínají přátelé na Františka Hrubína, který by dnes oslavil sto patnáct let. Proslavil se lyrikou, a hlavně tvorbou pro děti. Kdo ale nezná jeho „dospěláckou“ tvorbu, hodně míjí. V době sociálních sítí a moderního technického „blbna“ zvláště.
Dvě (pre)pubertální holčičky, vesnická hádka – a masová hysterie, vedoucí k devatenácti popravám a jedné hrdinské smrti vypovídají víc než jen o jedné epizodě krvavého kalvinismu.
Když se řekne Rockefeller, mnozí si možná vybaví Johna D. Rockefellera, muže, který monstrózně zbohatl na ropě, a stal se první dolarovým miliardářem. Celé dvacáté století měl ale pod palcem jeho vnuk David, který by 12. června oslavil 110 let. Nijak se netajil tím, že je „spiklenec“.
5. června 1885 – na tomhle datu se „mayologové“ po dlouhém studiu a debatách shodli jako na pravděpodobném úmrtí (zcela fiktivního) apačského náčelníka Vinnetoua z pera Karla Maye. Absurdní? Možná. Ale možná ne.
Andrew Wakefielda označuje mainstream za „podvodníka“, pro odpůrce očkování (včetně současného amerického ministra zdravotnictví) je to bojovník za občanské svobody a hrdina. Je pravda na jedné straně, někde uprostřed – nebo jsme něco důležitého přehlédli?
Antonína Slavíčka (1870-1910) by bylo snadné zaškatulkovat jako „slavného impresionistu“ a mít pocit, že máme splněno. Jenže když z malíře uděláme datum v učebnici, přijdeme o možnost najít zásadní kousek světa.
„Zjevné předurčení“ – slova, která se váží k dnešnímu dni, bychom měli všichni znát. Představují totiž pozadí jevu, kterým jsou definovány Spojené státy - a umožní lépe pochopit jejich neustálou snahu o světovou dominanci. Kdo například ví, že se tato politika již tradičně spojuje s eugenickými otázkami?