Od léčitelské apatyky k impériu
Koluje takový vtip: Víte, jak přišel John Rockefeller ke své miliardě? Inu, nejdřív měl pět centů a za ty koupil jablko. Pak ho přeleštil, prodal za deset centů a koupil jablka dvě. No, a pak zemřela jeho bohatá teta a odkázala mu milion dolarů, které investoval do podnikání. Není to sice pravda – ale něco na tom je.
Zakladatel rodu John D. Rockefeller (1839–1937) byl synem Williama Averyho Rockefellera – bylinkáře, bohéma, podvodníčka a nenapravitelného sukničkáře, který měl s jeho matkou dost náročný vztah. John D. se extrémně přimkl k matce, která se z něj rozhodla vychovat otcův naprostý protipól.
Krocani a filantropie
Podařilo se – John D. šel cestou tvrdé práce, protestantské etiky, nulové imaginace a ekonomického pragmatismu. Začínal prodejem krocanů a vedením účetnictví a postupně se „vypracoval“ na majitele Standard Oilu, prvního monopolu, proti němuž zasahoval americký soud. Netřeba říkat, že zasahoval naprosto neefektivně. Rockefeller monopol rozdělil, ale kontrolu si ve skutečnosti ponechal – a ještě na tom vydělal.
Už on věnoval mnoho miliard (v dnešních penězích) na různé filantropické aktivity. Jenže současně jednal jako bezcitný stroj, když tyhle peníze „posvěcené“ filantropií vydělával. Tahle podivná dichotomie zůstala v genech rodiny dodnes.
Banka
Ropa byla jen začátek. Rockefellerové svou moc rozšířili do světa financí. Jejich Chase Manhattan Bank (dnes součást JP Morgan Chase) se stala jednou z nejvlivnějších bank na světě – a jednou z prvních, která pronikla i do komunistické Číny nebo Sovětského svazu. Zatímco diplomati vyjednávali o oteplení vztahů, Rockefellerova banka už byla dávno na místě. Co připravovala, to ví jen ona sama. Nad jejími aktivitami je totiž kontrola nulová.
David Rockefeller: Globalista bez hranic
David Rockefeller (1915–2017), vnuk zakladatele, byl elegán, bankéř a glosátor nového světa. Ve svých pamětích přímo napsal: "Někteří tvrdí, že jsme součástí tajné skupiny, která usiluje o vytvoření globální ekonomicko-politické struktury – jednoho světa. Pokud je to obvinění, jsem vinen a jsem na to pyšný."
To nenapsal anonym na internetu, ale sám David Rockefeller. Bez ironie. A pokud si uvědomíme, že stál jak u zrodu OSN, tak Trilaterální komise, a že skrze svou banku ovlivňoval světovou politiku (nehledě na to, že byl velký kamarád se šéfem CIA Allanem Dullesem i Nixonovým ministrem zahraničí a dalším architektem „nového světového řádu“ Henrym Kissingerem), začne jeho vliv nabývat rozměrů vskutku kolosálních.
Partička pokryteckých filantropů
Rockefellerova rodina je „až“ 43. na světě co do majetku (podle některých odhadů) Minimálně sto let se tváří jako partička filantropů, kteří jen náhodou zbohatli a své jmění rozdávají na lidumilné projekty. Podporovali zdravotnictví, vědu, vzdělávání, umění. V meziválečném Československu stáli třeba i u zrodu Státního zdravotního ústavu, na který zaplatil v tehdejších penězích skoro třicet milionů korun (pro srovnání, státní rozpočet republiky Československé byl v roce 1919 něco kolem osmi miliard).
Zní to jistě pěkně (alespoň v novinových titulcích). Jenže... kdo určuje, co je dobře? Určitě ne lidé, kterým je podpora určena. Rockefellerova nadace podporovala namátkou i populační kontrolu, genetický výzkum nebo zemědělství zaměřené na "efektivitu" – následky pro přírodu i místní komunity „domorodců“ byly více než diskutabilní. Nehledě na to, že samozřejmě i podobná filantropie je postavená tak, aby rozšiřovala jednu komoditu, mnohem důležitější než peníze, které pak generuje „samospádem“: vliv.
Mimochodem J. D. Rockefeller starší proslul tím, že horem spodem investovali do „lidumilných“ léčiv (vyráběných samozřejmě z „jeho“ ropy), ale sám sebe a svou rodinu léčil až do konce života výhradně homeopaticky. Protimluv? Ani ne.
Vliv bez mandátu
Rockefellerové nikdy hlavně nekandidovali (ano, sem tam někoho poslali do volené instituce, třeba když byl zavražděn Robert Kennedy). Nepotřebovali to. Jak již řečeno byli u zrodu institucí jako OSN, Rada pro zahraniční vztahy (CFR) nebo Trilateral Commission. Zbytek společenské sféry „ošetřuje“ banka i Rockefellerova nadace.
Byli a jsou zkrátka tam, kde se rozhoduje. V jejich režii. Žádný div, že mnozí alternativní badatelé pak tvrdí, že Rockefellerové jsou ve skutečnosti démonické „ještěrky“, které ovládají náš svět. Klidně by být mohli – na jejich vlivu a prostém „objemu moci“, kterou nashromáždili, něco démonického je.
Co s tím?
Podobnému vlivu ve stínech se demokratickými procesy a institucemi ubránit nelze – prorůstají skrze ně jako mycelium jedovaté houby, jejíž plodnice zkrátka uvidíme jen občas. Jediná zbraň, kterou můžeme použít, je ta, kterou se tahle pozoruhodná rodina dostala k moci: můžeme hlasovat peněženkami. A svědomím. Každý krok směrem k odpovědnosti za sebe a své zdraví, potravinové soběstačnosti a místní vládě je krokem proti tomuhle podivnému spiklenectví. A každý krok se počítá. Tedy, pokud nechceme být jen jinou variantou krocanů vykrmovaných před americkým svátkem Díkuvzdání.
Jeden můj známý, židovský intelektuál z dobré rodiny, jednou u kávy dumal: „Nejlepší systém na světě určitě je osvícenská monarchie, kde vládne lidumilný panovník a říká lidem, co je pro ně dobré.“ Pak se zamyslel a dodal: „No jo. Ale jak zajistit permanentní osvícenost toho monarchy?“