Před 15 lety přišel britský lékař Andrew Wakefield o lékařskou licenci kvůli „závažnému profesnímu pochybení“. Rozhodnutí vydala Rada pro všeobecnou lékařskou praxi (General Medical Council, GMC) po nejdelším disciplinárním řízení ve své historii: trvalo 217 dní.
Neodvolám!
Těžištěm bylo závažné obvinění, že Wakefieldova práce byla financována způsobem, který mohl ovlivnit její výsledky. Mimo jiné však bylo důvodem vyškrtnutí Wakefielda ze seznamu Hippokratových (nominálních) následovníků také to, že „neprojevil žádnou lítost“ a na svých závěrech trvá. Dnes najdeme u jeho jména záplavu hanlivých epitet, včetně toho, že vlastně může za to, že jsou epidemie spalniček (které by ovšem v proočkovaných zemích být neměly, pokud vakcíny fungují, ale budiž).
Podobnost s kostnickým koncilem o nějakých šest století dříve se vtírá, ač mělo jít „pouze“ o autodafé profesní. Ale pojďme k věci.
Kopí v rukou lidu
Pochybení se týkala studie, otištěné v prestižním vědeckém časopise The Lancet. Tvrdila, že autismus, (pervazivní vývojová porucha) u dětí může být v některých případech způsoben či zhoršen zánětem ve střevech, který zaviní či zhorší očkování trojčetnou vakcínou proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám (MMR).
Studie byla miniaturní, zahrnovala pouhých 12 dětí, takže by nad ní šlo docela dobře mávnout rukou. Ale její publikování v Lancetu a následná mediální publicita z ní udělala fenomén.
Kdo dnes mezi vědci (a lékaři speciálně) nepublikuje v úzce vymezeném okruhu „schválených“ vědeckých časopisů, jako by nebyl. A tady náhle dal Lancet do ruky vědecky schválené „kopí“ (anglicky se kopí řekne „lancet“, stejně jako skalpel) i prostému lidu, který věděl, že se mu injekce do jeho ratolestí čím dál méně líbí, jen k tomu neměl to správné vědecké výrazivo.
Podraz?
Wakefield jistě pro svou studii dostal některé tipy na výzkumné subjekty i peníze přes právnickou firmu, která žalovala výrobce MMR vakcíny. Neřekl některým rodičům, co dělá a proč. Ano, dokonce u některých subjektů chybně uvedl, že jejich příznaky nastoupily až po očkování, i když některé se objevily už před ním. Pokud o tom věděl, to je lež.
Pokud však je Wakefield podvodník, pak jen napálil podvodníka mnohem většího. Podobné praktiky se totiž ve vědeckém světě dějí neustále. Jenže málokdy je zájem na tom, odhalit je.
Kdo nevěří, ať běží za Bránu poznání, přečte si články a pustí si film Vaxxed, než ho smažou i z Daily Motion. Je dokonce otázka, zda jde v tomto případě podvodníka velkého pro jeho obrovskou převahu usvědčit jinak než podvodem.
Jasně, to už není Kostnice, ale spíš film Podraz (The Entertainer). Podobnost s Kostnicí je však v jedné věci: jako tam, i zde se cosi podstatného rozpadá.
Smrt starých pravd
Všichni narození před rokem 1980 vyrostli ve světě, který byl v jistém smyslu docela přehledný. Jeho součástí byly známé pravdy: pan doktor to ví nejlíp, protože na to dlouho studoval, tedy je chytrý, a navíc je hodný (i když trochu nedůtklivý – protože „to ví nejlíp“ a my pacienti mu to kazíme) a zasvětil život péči o lidi.
Očkování a porodnice nás přece chrání před nemocemi a příhodami, které dřív rodičům braly víc než půlku narozených dětí. Amerika je země svobody a „hollywoodských“ ideálů. A tak dál.
Jenže během následujících dvaceti let se paradigma rozpadlo. A jedním z průvodních jevů bylo, že čím dál víc lidí začalo poukazovat na nepříjemná fakta, například to, že se medicína (s výjimkou té chirurgické a příbuzných oborů) odvrátila od péče o lidi, a stala se administrativní převodní pákou farmaceutického megaprůmyslu, provázaného jak s vědeckými institucemi, tak se státem.
Přízrak kacíře
A mohli bychom pokračovat: Že zájmem tohoto průmyslu není naše blaho, ale jeho zisky. Že navíc možná víme o svém těle víc než pan doktor, prostě proto, že je naše. Že mu možná nakonec nepomůže pan doktor, ale zase jen my. Že když nám umře dítě, je to především naše věc a ne „státní“. A že to je na Západě možná horší, než kde jinde – sice tam nemají povinné očkování, ale zato jsou všichni naprosto navyklí důvěřovat institucím, k nimž má kdokoli „z Východu“ v genech zakořeněný zdravý odpor.
Wakefield selhávající staré paradigma propíchl jako balónek. A tak ho upálili. Naštěstí jen profesně, takže se jako mstivý duch vynořil v administrativě Donalda Trumpa jménem Robert F. Kennedy. Celá věc má ale jeden háček.
Budeme velká farma?
Věda nikdy neměla být náboženským systémem, který určuje paradigma. A také jím dlouho nebyla. Tyranie „medicíny založené na důkazech“ (čti: na zisku a statistice) je záležitostí poválečnou a datuje se od vynálezu penicilinu. Do té doby byl pan doktor opravdu ten hodný dříč na poli léčitelském, věda byla dobrodružstvím skeptiků a naše děti byly naše děti. Dokonce i pokud se ukáže, že jsme jim nedělali dobře.
O to jde v případě Wakefielda (a jeho velkého podporovatele Roberta F. Kennedyho). Nikoli o to, co dělá nebo nedělá MMR vakcína – ale o to, abychom se sami mohli přesvědčit a co nejzodpovědněji si na věc udělali názor. A rozhodnout se. Aby mít „očkovací slabikář“ nebylo heretickým aktem, za který je třeba kohokoli, kdo se mu věnuje, exkomunikovat z vědecké obce.
Potřebují to všichni, na obou stranách „bílé barikády“. Jinak totiž budou muset hodní páni doktoři pro naše blaho zavést lidský ekvivalent kuřecí (big) farmy, kde jsou všechna kuřata preventivně napíchána antibiotiky a přibírají podle stanovených tabulek. Už se o to docela úspěšně snaží.
Prvních pár písmen toho slabikáře nabízíme za Branou poznání – stojí za to se na ně podívat.
