Ve Spojených státech si 10. květen připomínají jako jeden z možných konců války Severu proti Jihu. Před 160 lety totiž zajala vojska Aynkeyeů v Georgii prchajícího Jeffersona Davise, prezidenta jižanské Konfederace. „Myslím, že by si Spojené státy mohly najít lepší věci na práci než pronásledovat ženy a děti,“ pravil prý prezident Konfederace, když do neozbrojeného tábora vtrhli unionističtí vojáci s puškami a bajonety.
Že nám to cosi velmi současného připomíná? Jenže Davis nebyl jen bezbranný uprchlík – hodlal se dostat po moři do Texasu, kde plánoval sešikovat „novou Konfederaci“. Pokud by se mu to povedlo, možná by byly světové dějiny jiné.
Morální drtič jiných kultur
Je symbolické, že v týž den o čtyři roky později již násilím „spojená“ americká unie dokončila jiný velký projekt: Zatlučením zlatého hřebu se na Promonotory Summit spojily dvě železnice, a spoutaly tak americký kontinent obručí ze železa a páry.
Cesta z jednoho pobřeží na druhé, která do té doby zabrala čtyři a více měsíců, náhle trvala týden. Bizoní stáda už definitivně nemohla pravidelně migrovat, velké indiánské kultury západních Plání byly fakticky mrtvé – jen o tom ještě v některých případech nevěděly. Namísto statečných pionýrů nastoupil Pokrok jako obrovské soukolí. Po Indiánech tato „mašina“ rozdrtila Mexičany, a po nich mnohé další (o nás nemluvě).
Zlatý hřeb jako spínač „zapnul“ do praxe ideu Zjevného předurčení (Manifest Destiny). Tedy, aspoň v očích většiny Američanů. Pokud bychom ji měli shrnout jednou větou, znamenala, že nutné propojení východního a západního pobřeží a osídlení celého kontinentu vyplývá z morální, nejen technologické nadřazenosti amerického národa oproti zbytku světa. Zkrátka, že na svět mají právo, protože jsou „úplně nejvíc nejlepší“.
Otroci, Aljaška a eugenika
Je zajímavé, že v populárních zdrojích najdeme dnes doktrínu Zjevného předurčení ve spojitosti s Demokraty. Skloňuje se obvykle v jedné větě s otrokářstvím – protože Demokraté skutečně Manifest Destiny jako heslo používali, například když se hrálo před občanskou válkou o to, zda například Texas bude „jižním“ (a tedy otrokářským) nebo severním státem.
Když si člověk přečte oficiální texty, nabude dojmu, že Lincoln a další Republikáni (Whigové) byli proti, a teritoriální expanzi na západ nechtěli. Zajímavé ovšem je, že s občanskou válkou zdaleka nebyla poražena.
Zase tak zvláštní to ale není. Ve skutečnosti to byl Sever, odkud pocházela představa morální nadřazenosti jako nutného motoru pro vítězství (ostatně, přesně tak se prezentovala i celá občanská válka). Idea Zjevného předurčení navíc zjevně prostupovala stranické i státní linie. Třeba Lincolnův ministr zahraničí a architekt občanské války, William Henry Seward, napsal o Manifestu Destiny práci, kterou si můžete prohlédnout za Branou poznání.
Byl to mimochodem Seward, kdo koupil pro Ameriku v roce 1867 Aljašku a připravil půdu pro expanzi USA na přelomu 19. a 20. století. O tom, jak tato expanze právě ve jménu Zjevného předurčení – a celá americká politika – souvisí také s eugenikou si můžete za Branou přečíst jednu zajímavou současnou českou práci.
Není to veselé čtení. Ale podobné nalézání kořenů může sloužit jako výborný protijed k tomu, abychom pod železná kola lezli s veselou písní na rtech znovu a znovu.
