Fatimské poselství hovoří k dnešku. Paní oděná v bílém byla jasnější než slunce. Příběh je voláním po našem osobním obrácení a pokání za hříchy

Poselství Panny Marie z portugalské Fatimy, navzdory více jak stoletému odstupu, neztrácí nic ze své naléhavosti. Přitahuje pozornost – nejen věřících – i kvůli dosud ne plně zveřejněnému a správně interpretovanému tajemství, jakož i výzvou papeži, aby zasvětil Rusko neposkvrněnému Srdci Panny Marie.

Také v tomto druhém bodě ještě zbývá učinit důležitý krok, který by přesně odpovídal příkazu Bohorodičky. Až se tak stane, odvráceny budou Boží tresty, které buď již přicházejí, nebo v plné síle teprve přijdou. S tím přijde požehnaný čas míru a duchovní obnovy, z níž vzejde i obnova všeho, co lidský život činí důstojným a krásným.

V prvé řadě je však fatimský příběh voláním po našem osobním obrácení a pokání za hříchy. K čemu by byl úkon zasvěcení papežem a biskupy, kdyby si lidé z Božího Desatera i nadále dělali trhací kalendář?

Zjevení

Co se vlastně onoho památného 13. května Léta Páně 1917 stalo? Tři děti – Lucie dos Santos (10 let), a její bratranci Francisco (9) a Jacinta Marto (7) – pásly ovce na místě zvaném Cova da Iria, když uviděly „Paní oděnou v bílém“. Byla „jasnější než slunce“, držela růženec a řekla jim, aby se denně modlily růženec za mír ve světě a k ukončení první světové války, která tehdy zuřila. Slíbila, že se jim bude zjevovat každého 13. dne v měsíci (od května do října 1917), vždy na tomtéž místě.

Nejčastěji bývají zmiňovány dva z těchto dnů, a to v červenci a v říjnu.

Dne 13. 7. je Panna Maria po modlitbě růžence vyzvala: „Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť: Ježíši, to je pro Tebe, z lásky k Tobě, za obrácení hříšníků a na odčinění hříchů proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.“ Poté – podle svědectví Lucie – „otevřela ruce a z dlaní vyšel paprsek světla, který pronikl zemí, a my jsme spatřili moře ohně. V tom ohni byly ponořeny duše, jako žhavé uhlíky, průhledné a černé nebo bronzové, které plavaly v ohni, unášené plameny spolu s oblaky kouře.“ Děti viděly démony a trpící duše ve stavu nevýslovné hrůzy a bolesti. Byly tím velmi otřeseny — Jacinta dokonce po zbytek života často plakávala nad stavem duší v hříchu a toužila zachraňovat je modlitbou a obětí.

Panna Maria poté řekla: „Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. Aby je Bůh zachránil, chce na světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému Srdci.“

Tato událost tvoří první část tzv. fatimského tajemství, které Lucie později rozdělila do tří částí – druhou bylo proroctví o válce a zasvěcení Ruska, třetí část byla dlouho utajena a zveřejněna až v roce 2000, ovšem v neúplné verzi.

Veřejnosti je známa pouze symbolická část tajemství – „vnější obal“, musí však existovat ještě druhá, textová část, obsahující konkrétní slova Panny Marie, a ta zveřejněna nebyla. Ta s velkou pravděpodobností obsahuje přímé varování o odpadlictví ve vedení církve a apostazi přicházející „z nejvyšších míst“.

Pokud jde o zasvěcení Ruska, pak ani jeden z několika pokusů – od Pia XII, přes Jana Pavla II. až k nedávno zesnulému Františkovi – neodpovídá plně jasnému požadavku Panny Marie. Buď chybí přímá zmínka o Rusku, nebo se k aktu zasvěcení nepřipojili biskupové, či byl vlastní akt z rozhodnutí papeže významově obměněn (viz společné zasvěcení Ruska a Ukrajiny Františkem v roce 2022).

Dne 13. října 1917 došlo ve Fatimě k poslednímu, šestému zjevení Panny Marie, a také k události známé jako „sluneční zázrak“ – jedné z nejvíce pozorovaných a doložených nadpřirozených událostí 20. století. Před zrakem odhadem až 70 000 lidí, kteří se v deštivém počasí shromáždili v Cova da Iria (včetně novinářů, skeptiků, vědců i věřících), se kolem poledne odehrál nevysvětlitelný jev: Slunce se „roztočilo jako ohnivé kolo“, měnilo barvy a zdálo se, že se řítí k zemi.

Lidé byli vyděšeni, mnozí padli na kolena a volali k Bohu. Po chvíli se Slunce vrátilo zpět na oblohu, přičemž půda a oblečení, promočené deštěm, během několika minut zázračně oschly. Kdo se poctivě zamýšlí nad průběhem a okolnostmi slunečního zázraku, jen stěží může zůstat ateistou.

Vraťme se na závěr ještě jednou k požadavku na zasvěcení Ruska. 13. 7. ve Fatimě byl pouze předpovězen, samotnou výzvu obdržela Lucie, jež se v dospělosti stala řeholnicí, až 13. června 1929. Dva roky na to, v klášteře v Rianjo, měla sestra Lucie zjevení Pána Ježíše.

Vzpomíná na to v dopise svému zpovědníkovi: „Doposud nebyli ochotni vyslyšet mou žádost… Jako francouzský král, budou toho litovat, a pak ji vykonají, ale bude už pozdě. Rusko již rozšířilo své bludy po celém světě, vyvolávaje války, pronásledování Církve: Svatý otec bude muset mnoho trpět.“ Ježíš připomíná, že Ludvík XIV, ani jeho následovníci, nezasvětili, jak jim bylo v roce 1689 přikázáno, Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Přesně po 100 letech od této neuposlechnuté výzvy zasedly generální stavy, následovala poprava krále a vypukla revoluce, jejíž trpké plody sklízíme dodnes.

Výzva zasvětit Rusko byla kategoricky vyřčena v roce 1929. Co se stane, když i tentokrát nebude Boží vůle vyslyšena?

Nejen o tom, ale i o dalších souvislostech fatimského poselství se můžete dozvědět více po otevření Brány poznání.