Vánoční stromek je dnes jedním z nejrozšířenějších symbolů Vánoc. Pro mnoho rodin po celém světě představuje symbol světla, života, naděje a oslavy narození Ježíše Krista. Přesto však nemá svůj původ pouze v křesťanských zvycích. Vznik tradice je spjat s předkřesťanskými způsoby slavení zimního slunovratu a uctívání statných zelených stromů, které symbolizovaly sílu života uprostřed chladu a tmy. Teprve později se tento prvek spojil s vánočním sdělením evangelia a stal se běžnou součástí křesťanských Vánoc v Evropě.
Počátek je v legendě o sv. Bonifácovi
Před vznikem moderního vánočního stromku lidé v mnoha kulturách používali jehličnaté větve a stromy jako symbol života v zimě. V germánských a jiných evropských kulturách se věčnost jehličnanů stala významným prvkem oslav zimního slunovratu, období, kdy se dny začínají opět prodlužovat, což bylo chápáno jako návrat světla a naděje.
Pro křesťany strom také nabyl nového smyslu. Jeho zelené větve byly chápány jako symbol života, který přichází s narozením Krista, a světla (svíčky) jako připomínka toho, že Kristus je světlo světa. To se stalo běžnou součástí vánoční tradice.
Důležitá je legenda o svatém Bonifácovi, významném misionáři Církve v Německu. Podle této tradice Bonifác pokácel v 8. století posvátný dub uprostřed pohanského oslavování boha Thora a na jeho místě použil malý jehličnatý strom jako symbol „svatého stromu Dítěte Krista“, který ukazuje k nebi a představuje život, mír a naději. Tato tradice tvoří duchovní kořeny vánočního stromku.
Do Čech jej přinesl ředitel Stavovského divadla Karel Leibich
Vánoční stromek jako ozdobený jehličnatý strom pronikl do českých zemí až na počátku 19. století. Dříve se podobné symboly ve střední Evropě běžně neobjevovaly a tradiční vánoční doba byla spojena především s betlémy, zpěvem koled, rodinnou večeří a liturgií v kostele.
První zaznamenaný vánoční stromek v Čechách byl postaven roku 1812 v Praze‑Libni ředitelem Stavovského divadla Janem Karlem Liebichem. Liebich učinil tento krok jako oslavu svého setkání s přáteli na Štědrý den a inspiroval se podobnou tradicí v sousedním Německu. Tento stromek měl podobu malého jehličnatého stromku zdobeného dobovými ozdobami a sloužil jako symbol radosti a rodinné slavnosti.
Po roce 1812 se tradice vánočního stromku začala postupně rozšiřovat především mezi měšťanskými a šlechtickými rodinami v Čechách. Během 19. století se stromky staly běžnou součástí vánočních oslav i v jiných českých městech a jejich popularita rostla tak, že do poloviny století již byly rozšířeny i na venkově.
Symbolika stromu jako života a spasení
Z křesťanského pohledu strom symbolizuje „život věčný“, který Kristus přináší světu svým vstupem do dějin. Zelené jehličí, které nepodléhá zimnímu útlumu, je chápáno jako znamení, že život v Kristu přetrvává navzdory smrti a chladnému světu. Světla a ozdoby na stromku mohou symbolizovat světlo Kristovo a radost z jeho příchodu do lidského rodu.
V mnoha katolických rodinách se pod vánoční stromek staví betlém, který přímo zobrazuje scénu Narození Páně. Stromek tak nepřekrývá betlém, ale doprovází jej jako symbol života, který je dán lidskému rodu skrze Kristovo vtělení. Jeho světla poukazují na Krista jako světlo světa a jeho vrchol může být někdy ozdoben hvězdou nebo andělem, což odkazuje na Hvězdu betlémskou nebo andělské poselství.
