Těmito slovy začíná Hermetická iniciace martinismu, jedno ze stěžejních děl Piera de Lasenic, patrně nejvýznamnějšího českého hermetika, který bývá nazýván „nejzáhadnější postavou českého hermetismu“.
Hermetismus, esoterická filozofie inspirovaná staroegyptským bohem Thovtem a řeckým Hermem Trismegistem, se v Čechách od přelomu 19. a 20. století rozvíjel jako protiklad k šířícímu se materialismu. Vyjadřoval touhu po duchovním poznání a syntéze náboženských tradic. Pierre de Lasenic (vlastním jménem Petr Pavel Kohout, nar. 17. 5. 1900) zasvětil život budování univerzálního duchovního systému.
Na počátku jeho cesty byl zájem o egyptský esoterismus (tj. skryté učení určené jen zasvěceným, které hledá pravdu o podstatě člověka, světa a vesmíru). Hledání ho vedlo po celém světě, do Francie, Alžíru, Egypta, Indie, na Madagaskar. Pomáhal s rekonstrukcí ztraceného a zázračně znovuobjeveného chrámu Angkor Vat (největší známý chrámový komplex na světě).
Cesta ho kruhem zavedla opět do Prahy, kde založil martinistickou lóži. Martinismus je křesťanský esoterismus zaměřený na vnitřní duchovní obnovu člověka skrze osobní zasvěcení, kontemplaci, morální práci na sobě a mystický vztah k Bohu. Za jeho zakladatele je považován Louis-Claude de Saint-Martin (1743–1803), který se ve svých úvahách vycházel z myšlenek Martineze de Pasquallyho a také se inspiroval mystikem Jakubem Bõhmem. Tato tradice je dodnes živá, především ve Francii, ale nejen tam.
Český meziválečný hermetismus byl specifický, spojoval s sobě hermetismus, křesťanskou mystiku a kabalu, astrologii, rosikruciánství a prvky východní filosofie i moderní psychologie. Nešlo tu o eklektické míchání věcí, ale o hluboké porozumění podstatě jednotlivých směrů a snahu najít jejich společný duchovní základ, most mezi tradicemi. Tímto mostem se měla stát společnost Universalia, vzniklá rovněž z iniciativy Pierra de Lasenic.
Jeho život zasvěcený trpělivé práci na morální očistě člověka a jeho navrácení k Božskému světlu však skončil předčasně v pouhých 44 letech 23. října 1944, kdy se Lasenic „připojil k předchozím Mistrům“. Před svou smrtí byl sledován, vyslýchán a fyzicky i psychicky týrán Gestapem. Vyčerpání způsobené pronásledováním mu nepochybně podlomilo zdraví a přispělo i k jeho předčasnému odchodu ze světa.
Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, čítající řadu monografií, článků publikovaných v časopisech, přednášek a rozhovorů a také deníků hermetické společnosti Horev klubu. Nejsou to jen filosofická pojednání a hluboké analýzy smyslu starých tradic, ale také velmi praktické návody pro práci na sobě s cílem duchovního povznesení.
Psal je ovšem jen pro své žáky, byla rozmnožována opisováním na stroji v pouhých osmi či deseti kopiích. Jeho žáci (k nejvýznamnějším patří Jan Kefer, Josef Louda či František Kabelák) dlouho pracovali v utajení a v osamocení. Lasenic se totiž cítil zavázán názorem Jeana-Baptisty Willermoze (1730–1824), jedné ze zakládajících osobností martinismu, který soudil, že by tyto návody pro přímou cestu k Bohu neměly být zveřejňovány, dokud svět nebude skutečně připraven je přijmout. Zákaz byl zrušen velmistrem martinistického řádu Henri-Charlesem Dupontem (1877–1960) až roku 1951.
V českých zemích mohla Lasenicova díla ze zjevných důvodů vyjít teprve po roce 1989. Na jeho odkazu pracují badatelé dodnes. Patrně nejvýznamnějším z nich je Lukáš Loužecký, který některá jeho zásadní díla připravil k vydání a opatřil předmluvou. Klíčovou roli v obnovení a zpřístupnění Lasenicových hermetických spisů sehrálo po roce 1989 nakladatelství Trigon. V současnosti se o vydávání jeho děl stará především nakladatelství Vodnář pod vedením Vladimíra Kvasničky.
A Lasenicův odkaz naší době? Nechme na sebe působit hned druhý odstavec Hermetické iniciace martinismu:
„…Chci ti tedy předně objasnit tajemství posvěcené mysli, ze které se rodí čistota a ticho nitra. Chci tě odvést co nejdříve z hrůzně prázdného rejdiště, jímž je nitro všedního člověka. Podobá se těkajícímu obličeji diváka, jehož oči v zábavním parku přebíhají z předmětu na předmět, jehož uši přejímají chaos všech zvuků a jehož nitro je jako síto, kterým do duše propadá všechno, co dodaly smysly.“
Pokud vás to zajímá, stačí maličkost – otevřít Bránu poznání
