Ariadnina nit z Krušných hor
Před 280 lety zemřel rodák ze západních Čech Johann Caspar Ferdinand Fischer. Od současníků si vysloužil tituly „virtuosissimus dominus“ a „nejdokonalejší skladatel naší doby“.
Před 280 lety zemřel rodák ze západních Čech Johann Caspar Ferdinand Fischer. Od současníků si vysloužil tituly „virtuosissimus dominus“ a „nejdokonalejší skladatel naší doby“.
Poslední vládkyně svobodného Egypta zemřela v srpnu před více než 2000 lety. Dodnes se však nikomu nepodařilo objevit její hrob – to byl Kleopatřin poslední triumf.
Synovec dvou králů Jindřich II. ze Champagne si vydobyl přízvisko král pobřeží a pověst moudrého muže. Narodil před 860 lety.
I když se někdo nezajímá o klasickou hudbu, určitě někdy slyšel jednu z nejslavnějších a nejhranějších skladeb všech dob —Čtvero ročních dob.
Efesos bylo roku 356 před Kristem největším a nejbohatším městem maloasijského pobřeží. Uprostřed temné noci však oblohu ozářily plameny.
Málokterý vynález lidského ducha ovlivnil běh dějin tak nenápadně, a přitom tak zásadně jako kalendář.
Celý svůj tvůrčí osud spojil malíř Jaroslav Hněvskovský s Indií a Cejlonem, se zeměmi, jejichž barvy, vedro a chudoba ho proměnily v umělce jakého české výtvarné umění do té doby neznalo.
Muslimská sekta Assasinů se v roce 1176 pokusila zabít sultána Saladina. Kdyby se jejich pokus podařil, zůstal by Jeruzalém v křesťanských rukou.
Většina milovníků klasické hudby si vybaví Františka Xavera Brixiho. Méně lidí už ví, že tento měl staršího bratrance Jana.
Uprostřed vyprahlého jordánského jihu, kde by člověk nečekal nic než písek, kamení a ticho, uvidí odvážný návštěvník cosi jako zázrak.
Nejsložitěji uchopitelný a zároveň nejvýraznější skladatel 20. století, jehož dílo spojuje neoklasicistní kázeň s dramatickou razancí a sarkasmem.
Mezi osobnostmi, které formovaly československou a českou orientalistiku, zaujímá výjimečné místo sinolog a fonetik Oldřich Švarný.
Významní autoři většinou patří k nějakému stylu, k nějaké generaci nebo k nějaké ideologii. Jenže pak přišel Graham Greene.
Roku 1566 na Maltě založil Jean Parisot de la Valette vojenský řád Maltézských rytířů, který je od té doby s ostrovem neoddělitelně spjat.
Císař Wu-ti patří k vládcům, kteří po sobě zanechali tak hlubokou stopu, že jejich rozhodnutí formovala Čínu na celá staletí.
Marcus Aurelius patří k antickým autorům, u nichž současný čtenář nemá pocit, že listuje v muzeálním materiálu. Jeho Hovory k sobě jsou z období pozdní římské říše, ale působí zcela aktuálně.
Celé generace si pamatují dětské večerníčky, další zase přitažlivé povídky a detektivky. Autorem těchto legendárních “pohádek pro všední den” byl spisovatel Rudolf Čechura.
Patří k nejvýznamnějším českým skladatelům 18. století a zároveň k nejpozoruhodnějším osobnostem evropské hudby své doby, a přece zemřel chudý a opuštěný.
Nový stát potřeboval nějaký společný základ — nejen politický, ale i jazykový a kulturní. A tak vznikla myšlenka, že existuje jeden československý národ a jeden československý jazyk.
Křehký lyrik s něžnou duší spisovatel Julius Zeyer, kterého reálný svět s jeho každodenními starostmi a strastmi zraňoval, raději hleděl do minulosti nebo do vzdálených krajů. Jeho pohled na svět byl melancholický a tragický.
Jiří Karásek byl básník, prozaik, dramatik, překladatel, editor a sběratel umění. Byl jednou z nejdůležitějších postav České moderny – literárních směrů konce 19. století.
Irský patriot a dobrovolný exulant James Joyce dostal do vínku mnohá nadání, ale rozhodl se pro literaturu – nebo možná se literatura rozhodla pro Joyce?
Muž, který dokázal, že kniha není jen „krabice na příběh“. V jeho pojetí jde o komplexní dílo, kde grafická část je téměř rovnocenná s obsahovou.
Před 235 lety byl poblíž metropolitní katedrály Nanebevzetí nejsvětější Panny Marie v Ciudad de Mexico nalezen podivný kamenný disk zdobený zvláštními glyfy. Soudilo se, že je to patrně aztécký kalendář.
Před 930 lety poslal byzantský císař Alexios I. Komnenos papeži Urbanovi II. žádost o pomoc ze západu proti Seldžuckým Turkům, kteří mu ovládli téměř celou Malou Asii a ohrožovali celou západořímskou říši.
Na pravém břehu Vltavy, v Podolí, stojí pozoruhodná stavba, které si všimnete již zdálky. Vypadá jako něco mezi řeckým chrámem a továrnou – a opravdu je to tak! Je to Podolská vodárna, kterou autor architektonického návrhu zamýšlel jako chrám vody.
Alexandrijská knihovna je téma, které již po staletí vyvolává zvědavost a občas i bouřlivé emoce.
Nakladatelství J. R. Vilímek bylo jedním ze tří velkých nakladatelských domů (vedle Ottova a Topičova nakladatelství), které působily v českých zemích na přelomu 19. a 20. století a šířily literaturu dostupnou pro každého.
Básník utrpení a naděje. Dítě z židovské rodiny a obdivovatel křesťanských hodnot. Vídeňský světák a pronásledovaný uprchlík. Život Franze Werfela byl jako román. Jeho knihy vyprávějí o stejných tématech: o vině a nevinně, o víře a zoufalství, o lidské důstojnosti uprostřed hrůzy a vraždění.
Hodně dětí si v raném věku vytváří své vlastní fantazijní světy, včetně jazyků, jimiž se v nich hovoří. Ale většina z nich nemá ambice vytvořit celosvětovou jazykovou komunitu.
Mnozí si jistě někdy položili otázku: jsem extrovert, nebo introvert? Tyhle pojmy nám připadají samozřejmé, jako by tu byly jaksi odjakživa. Ale není tomu tak. Teprve před nějakými sto lety je zavedl C. G. Jung.
Turisté procházející italskými městy jsou okouzleni atmosférou starobylosti. Ale kdyby tušili, jak staré jsou doopravdy některé části těchto měst, byli by šokováni.
Před dávnými časy byl prý Tibet obydlen spirituálními bytostmi. Byli to duchové hor, řek, krajiny. Někteří z nich byli člověku přátelsky naklonění, jiní byli zlovolní. Pak přišel z Indie slovutný učitel Padmasambhava a démony zkrotil. Museli přísahat, že už nikdy nebudou obyvatelům Tibetu škodit.
Učili jsme se o něm ve škole, a nejspíš jsme přitom prožívali intenzivní nudu. Charles John Huffam Dickens (1812-1870) byl ale všechno, jen ne nudný. Spisovatel, herec, manažer, podnikatel, bavič, lev salonů a sociální reformátor opustil tento svět před sto pětapadesáti lety.
„Celý život jsem dělal jenom to, co mě bavilo. A ještě jsem za to byl placený,“ říkal režisér Václav Vorlíček (1930-2019), autor mnoha slavných komedií a pohádek. Málokdo má v životě takové štěstí. Vlastně pohádkové.
Roman Ráž, nazývaný někdy „doyenem české literatury“ by letos oslavil devadesáté narozeniny. Bohužel se jich už nedožil. Dílo, které po sobě zanechal, nás ale stále znepokojuje a nutí k zamyšlení.
„Povedu Tě územím, jehož začátku ni konce nevypátráš. Povedu tě krajem, v němž mimo sebe sama a svého stínu neuzříš nikoho. Ale přece ty sám se staneš světlem, jež vdechne temnotám kol tebe smysl bytí.“
Patrně nejčtenější český román spatřil poprvé světlo světa 15. května roku 1855. Od té doby se Babička dočkala více než 300 vydání a byla přeložena do více než 20 jazyků.
Josef Mánes (1820–1871) byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů 19. století a klíčovou osobností českého národního obrození. Proslavil se nejen jako malíř portrétů, krajin a žánrových scén, ale také jako ilustrátor, dekoratér a autor obrázků pro kalendáře, které se staly symbolem českého venkova. Jeho dílo se vyznačuje jemností, lyričností a idealizací života, a také hlubokým vlasteneckým cítěním.
Vlastimil Vondruška spatřil světlo světa přesně deset let po osvobození Československa (9. 5. 1955). Dnes patří k nejúspěšnějším českým spisovatelům. Je autorem téměř 200 titulů, počet prodaných výtisků se blíží dvěma miliónům.
Dnes by oslavil 100. narozeniny režisér Jindřich Polák, kterého si pro jeho jemný humor a vlídný pohled na svět oblíbili dospělí i děti u nás doma i v mnoha zemích světa.
Jan Štursa byl jedním z nejvýznamnějších českých sochařů počátku 20. století a zakladatelem moderního českého sochařství. Jeho dílo se vyznačuje hlubokým humanismem, smyslovostí a silným emocionálním nábojem, který čerpal z osobních i společenských prožitků své doby.
Lidské tělo vyzařuje světlo. Ne symbolicky, ale doslova. Německý fyzik Fritz-Albert Popp tento jev zkoumal již v 70. Letech 20. století a tvrdil, že tyto slabé světelné emise řídí komunikaci v těle. Zní to sice jako ze sci-fi, ale možná jsme opravdu „světelné bytosti“...
Je to dnes na den 210 roků, co (8. dubna 1815) ráno Jakub Jan Ryba políbil svou manželku, a vydal se na mši do kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Domů už se nikdy nevrátil. Proč?
Na peruánském poloostrově Paracas je malé regionální muzeum. Je tu uložena spousta zajímavých exponátů, ale nejpodivnější z nich je sbírka lebek pradávných... řekněme lidí.
„Velký Bože, a vy všichni svědkové mé smrti, žil jsem jako filozof a umírám jako křesťan.“ prohlásil prý posledním dechem muž, jehož životní freska obsahuje mnohem víc než tolik zdůrazňovanou erotiku. Je barevnější, plastičtější – a tragičtější. Byl nejen špion, výtečný matematik, originální myslitel, okultista a zednář. Ale pověst je pověst...