Babička Boženy Němcové vycházela nákladem Jaroslava Pospíšila nejprve v sešitech: první 15. května 1855, druhý 7. června, třetí 20. června a konečně čtvrtý 16. srpna téhož roku. Toto první vydání nebylo ilustrované, ilustrace se objevily až v 18. vydání z roku 1888 nakladatele I. L. Kobera, které obsahovalo 16 vyobrazení od J. Vilíma. Sešity jsou dnes uloženy v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici.
Nebylo to autorčino první dílo, v té době už měla za sebou kromě Pohádek a pověstí i několik kratších próz (Obrázky z okolí domažlického, Divá Bára, Karla, Chyže pod horami, Pan učitel, Sestry). Vycházely převážně v časopisech.
Němcová psala povídky, fejetony a pohádky pro časopisy Květy, Lumír, nebo Obzor, často na objednávku vydavatelů, někdy i pod pseudonymem. Byla vlastně pod velkým tlakem. Babička byla její první rozsáhlejší a ucelené epické dílo, které mělo hlubší psychologickou a morální dimenzi a jde nepochybně o její nejvýznamnější a umělecky nejzralejší dílo.
Příznačné je, že dodnes se literární vědci neumějí shodnout, jak ji žánrově zařadit. Nese podtitul Obrazy venkovského života a bývá označována za idylu, novelu, povídkový obraz, soubor črt nebo román, možná bychom dokonce mohli říci, že je to román-řeka. Někteří historikové ji zařazují do romantismu, jiní do biedermeieru a opět jiní ji řadí k realismu. Ale to není podstatné.
Děj asi i dnes ještě většina z nás zná. Pro připomenutí: Spočívá v plynutí idealizovaných vzpomínek na dětství v Ratibořickém údolí a je prokládán líčením lidových zvyků a způsobu života na venkově, najdeme tu mnoho úsloví a nářečních výrazů.
Babička, kterou autorka modelovala podle své vlastní babičky Magdaleny Novotné, přijede k rodině své dcery na Staré bělidlo a pomáhá jí s výchovou vnoučat a péčí o domácnost. Svou moudrostí, laskavostí a pochopením pro druhé si získá oblibu a vážnost nejen v rodině, ale i u všech sousedů, a dokonce i u paní kněžny. Umí všechny vyslechnout, každému poradit, každého utěšit. Do děje je vložen ještě další romantický příběh nešťastné Viktorky. Vlastně idylka.
Přitom život Boženy Němcové v době, kdy psala Babičku, rozhodně nebyl idylický. Svět jejího dětství v Ratibořickém údolí pro ni byl naopak spíše útočištěm v tíživé životní situaci. Trpěla hladem, zimou a chronickou chudobou. Navíc v červenci 1853 jí zemřel milovaný syn Hynek. Jeho smrt jí těžce otřásla. Její zdraví již bylo podlomené a vztahy s manželem Josefem byly víc než napjaté. K tomu se ještě přidávaly těžkosti v práci a problémy s cenzurou.
Proto asi utíkala do idylického světa svého dětství. Dnes bychom řekli, že psaní pro ni bylo čímsi jako terapií. Podařilo se jí ale vytvořit cosi většího než jen osobní vzpomínku na ráj dětství.
Její dílo se stalo jedním ze stavebních kamenů moderní české literatury, a poskytlo radost i útěchu celým generacím čtenářů.
Dodnes jeho četba přináší potěšení a vzácný poklid. Ano, dodnes. Poslední vydání Babičky je z roku 2022 (nakladatelství Odeon), ilustrace jsou od malířky Míly Fürstové.
