Na koncilu ve městě Clermont ve Francii papež Urban II. oslovil velký zástup věřících a vyzval všechny, aby se vydali na pomoc Řekům a osvobodili Palestinu od vlády muslimů. Zápisy z koncilu se sice nedochovaly, ale máme zprávy od soudobých kronikářů. Podívejme se na podání kronikáře zvaného Robert Mnich.
V Clermontu ve Francii v roce 1095 papež Urban II. (1088–1099) vyzval k výpravě za osvobozením Svaté země – a zejména Jeruzaléma – z muslimské nadvlády, která zde panovala od roku 637. Ve svém projevu Urban II. hovořil o zvěrstvech páchaných na křesťanech v Jeruzalémě a apeloval na smysl pro čest. Vyzval Franky, aby přestali bojovat mezi sebou a místo toho se sjednotili proti muslimům na Blízkém východě.
Nejdůležitější však bylo, že papež slíbil odpuštění hříchů všem, kteří se ke křížové výpravě připojí v duchu nesobeckosti a duchovní oddanosti. Po první křížové výpravě následovalo několik dalších vojenských tažení. Ačkoli byly křížové výpravy nakonec neúspěšné, naučily křižáky, jak koordinovat obrovské podniky, a přiblížily Evropany Byzantské říši a islámskému světu, civilizacím, které byly v té době mnohem vyspělejší než západní Evropa.
Projev, který je uveden níže, se objevil v kronice první křížové výpravy od kronikáře Roberta Mnicha neboli Roberta z Remeše (zemřel 1122).
V roce 1095 se v Auvergne, ve městě Clermont, konal velký koncil, kterému předsedal papež Urban II. v doprovodu kardinálů a biskupů. Koncil se proslavil účastí mnoha biskupů a knížat z Francie a Německa. Poté, co se koncil zabýval církevními záležitostmi, papež vyšel na náměstí, protože žádný dům nebyl schopen pojmout všechny lidi, a pronesl k nim velmi přesvědčivý projev:
„Ó plemeno Franků, ó lidé, který žije za horami (tj. od Říma), ó lide milovaný a vyvolený Bohem, jak je zřejmé z vašich četných skutků, který se odlišuje od všech ostatních národů polohou své země, svou katolickou vírou a úctou k Svaté církvi, máme pro vás zvláštní poselství a napomenutí.
Chceme vám totiž sdělit, jaká závažná událost nás přivedla do vaší země. Z Jeruzaléma a Konstantinopole přišla smutná zpráva, že Peršané, prokletý a cizí národ, nepřátelé Boží, pokolení, které neupravilo své srdce a jehož duch nebyl pevný v Bohu“ [Žalm 78:8], vpadl do zemí těchto křesťanů a zpustošil je mečem, loupeží a ohněm. Některé křesťany odvedli jako otroky, jiné zabili. Kostely buď zničili, nebo přeměnili na mešity. Znesvěcují a boří oltáře. Křesťany obřezávají a krev z obřízky vylévají na oltáře nebo do křtitelnic. Některé zabíjejí hrozným způsobem, kdy jim rozříznou břicho, vyjmou část vnitřností a přivážou je ke kolíku; pak je bijí a nutí je chodit, dokud se jim nevytrhnou všechny vnitřnosti a nespadnou na zem. Některé používají jako terče pro své šípy. Některé nutí, aby natáhli krk, a pak se pokoušejí zjistit, zda jim mohou useknout hlavu jediným úderem meče. O jejich hrozném zacházení s ženami je lépe nemluvit. Z řecké říše zabrali území tak rozlehlé, že jeho přechod pěšky trvá více než dva měsíce.
Čí povinností je pomstít toto a získat zpět tuto zemi, pokud ne vaší? Neboť vám více než jiným národům dal Pán vojenského ducha, odvahu, hbitost a statečnost, abyste porazili ty, kteří se vám vzpírají. Nechte se povzbudit ke statečnosti činy svých předků a účinností a velikostí Karla Velikého, jeho syna Ludvíka a dalších králů, kteří zničili turecká království a zavedli křesťanství na jejich územích. Měli byste být pohnuti zejména svatým hrobem našeho Pána a Spasitele, který je nyní v rukou nečistých národů, a svatými místy, která jsou zneuctívána a bez úcty poskvrňována jejich nečistotou.
Nejstatečnější rytíři, potomci neporazitelných předků, nebuďte slabší než oni, ale pamatujte na jejich odvahu. Pokud vás brzdí láska k vašim dětem, příbuzným a manželkám, pamatujte na to, co říká Pán v evangeliu: ‚Kdo miluje otce nebo matku více než mě, není mě hoden‘ [Matouš 10:37]; ‚a každý, kdo opustí dům, bratry, sestry, otce, matku, ženu, děti nebo pozemky pro mé jméno, dostane stokrát více a zdědí věčný život‘ [Matouš 19:29]. Nenechte se zdržovat žádným majetkem, žádnou starostlivostí o svůj majetek. Vaše země je ze všech stran obklopena mořem a horami a je příliš hustě osídlena. Není zde mnoho bohatství a půda sotva vydává dost na to, aby vás uživila. Z tohoto důvodu se navzájem zabíjíte a požíráte, vedete války a vzájemně se ničíte. Nechť vaše nenávist a sváry ustanou, vaše občanské války skončí a všechny vaše neshody ustanou. Vydejte se na cestu ke Svatému hrobu, vezměte zemi tomu zlému lidu a učiňte ji svou. Tu zemi, která, jak říká Písmo, oplývá mlékem a medem, dal Bůh dětem Izraele. Jeruzalém je nejlepší ze všech zemí, plodnější než všechny ostatní, jako by to byl druhý ráj rozkoší. Tuto zemi náš Spasitel proslavil svým narozením, zkrášlil svým životem a posvětil svým utrpením; vykoupil ji svou smrtí a oslavil svým hrobem. Toto královské město je nyní v zajetí nepřátel a pohanským je učinili ti, kteří neznají Boha. Žádá a touží po osvobození a nepřestává vás prosit, abyste mu přišli na pomoc. Žádá o pomoc zejména vás, protože, jak jsem již řekl, Bůh vám dal více vojenského ducha než jiným národům. Vydejte se na tuto cestu a získáte odpuštění svých hříchů a jistotu neporušitelné slávy království nebeského.“
Když papež Urban řekl toto a mnoho dalších podobných věcí, všichni přítomní se sjednotili a zvolali: „Je to vůle Boží, je to vůle Boží!“ Když to papež uslyšel, pozvedl oči k nebi a poděkoval Bohu. Poté gestem ruky přikázal ticho a řekl: „Moji drazí bratři, dnes se ve vás naplnilo to, co Pán říká v evangeliu: ‚Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich‘. Neboť kdybyste neměli Pána Boha Neboť kdyby Pán Bůh nebyl ve vašich myslích, nezvolali byste všichni totéž. Ačkoli jste hovořili mnoha hlasy, přesto to byla jedna a táž věc, která vás přiměla mluvit. Proto říkám, že Bůh, který vložil tato slova do vašich srdcí, vás přiměl je vyslovit. Ať jsou tedy tato slova vaším bojovým pokřikem, protože Bůh vás přiměl je vyslovit. Kdykoli se v boji setkáte s nepřítelem, všichni budete volat: „Je to vůle Boží, je to vůle Boží.“
A nepřikazujeme jít starým ani slabým, ani těm, kteří nemohou nosit zbraně. Žádná žena nesmí jít bez svého manžela, bratra nebo vhodného společníka, protože by to bylo spíše překážkou než pomocí, spíše břemenem než výhodou. Ať bohatí pomáhají chudým, vybaví je pro boj a vezmou je s sebou. Duchovní nesmějí vyrazit bez souhlasu svého biskupa, neboť jinak by pro ně cesta neměla žádný smysl. Ani pro laika nebude tato pouť přínosná, pokud vyrazí bez požehnání svého kněze.
Kdokoli se tedy rozhodne podniknout tuto cestu a složí slib Bohu a nabídne se jako živá oběť svatá, Bohu příjemná, bude nosit kříž na čele nebo na hrudi. A když se vrátí po splnění svého slibu, ponese kříž na zádech. Tímto způsobem bude poslouchat příkaz našeho Pána: „Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, není mě hoden.”
Zatímco všichni spočívali na zemi a bili se v prsa, jeden z kardinálů jménem Řehoř za ně učinil zpověď a dostali rozhřešení za všechny své hříchy. Po rozhřešení obdrželi požehnání a povolení odejít domů.
Více se o historii první křížové výpravy dozvíte za Branou poznání.
