Narodil se 15. května 1880 v Novém Městě na Moravě. Původně se chtěl stát zahradníkem (zatímco otec si přál, aby byl krejčím), ale jeho výtvarné nadání bylo tak výrazné, že se ředitel místní školy zasadil o to, aby mohl studovat na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. To mu dalo skvělý řemeslný základ pro pozdější uměleckou práci.
Školu absolvoval s výborným prospěchem, ale byl příliš chudý, aby mohl pokračovat v dalším studiu. Odešel proto pracovat do Německa jako kameník. Mimo jiné pracoval v Berlíně, kde přišel ponejprv do kontaktu s moderním uměním.
Našetřil si dost na to, aby se mohl přihlásit na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl přijal ke studiu v atelieru prof. Myslbeka. Jeho klasický styl zpočátku na mladého umělce silně působil, ale současně ho velmi přitahovalo moderní umění, především francouzské, hodně ho ovlivnila secese a poté Rodinova výstava v Praze v roce 1902.
Od klasických vzorů se postupně dopracoval k vlastnímu osobitému výrazu spočívajícím v harmonické modelaci, smyslovosti a snaze o zachycení vnitřního světa postav. Často také pracoval s motivem ženského těla, které zobrazoval s jemností a hlubokým citem.
Začít kariéru jako samostatný umělec rozhodně nebylo snadné, dočasně se musel živit jako štukatér, pracoval i ve slévárně, ale postupně se prosadil. Podařilo se mu také podniknout cestu po velkých evropských centrech umění, z nichž ho nejvíc okouzlila Paříž.
Přísliby budoucnosti a skvělé plány však zmařila válka. V roce 1914 byl povolán do armády, na haličskou frontu. Nemusel sice bojovat se zbraní v ruce, ale bezprostřední zkušenost pobytu na frontě byla natolik drsná, že utrpělo jeho zdraví. Kromě fyzického strádání a hladu byl také raněn. Některé otřesné zážitky ho později inspirovaly k významným dílům (socha "Raněný" se stala symbolem válečných hrůz a je považována za jedno z jeho vrcholných děl).
Po vzniku Československa získal nejprve místo asistenta na Akademii výtvarných umění, později převzal atelier po profesoru Myslbekovi, a nakonec se stal rektorem AVU. Vychoval celou generaci mladých sochařů.
Život mu nakonec zničila nevyléčitelná nemoc. Zhoršení zdraví a další osobní problémy ho dohnaly k pokusu o sebevraždu. 28. dubna 1925 se ve svém atelieru pokusil zastřelit a těžce se zranil. Umíral několik dní, až nakonec skonal 2. května 1925. Je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Zanechal po sobě rozsáhlé dílo sestávající z mnoha symbolických děl, portrétů, aktů i monumentálních sousoší. Soupis jeho děl je uveden v Souborném katalogu České republiky. Další informace jsou k dispozici v Bráně Poznání.
