Oldřich Hlavsa byl český knižní grafik a typograf, který zásadně ovlivnil český grafický design druhé poloviny 20. století a vlastně vtiskl podobu celé české knižní kultuře. Právě jeho výrok “Jde o to, aby o něco šlo!” jsme učinili mottem protiproudní Akademie
Mládí a počáteční vlivy
Vyrostl ve skromných poměrech. Jeho otec byl tovární dělník, on sám se vyučil sazečem v náchodské tiskárně Václava Rydla. V Rydlově tiskárně se posléze seznámil s Ladislavem Sutnarem, který hodně ovlivnil jeho pohled na typografii.
Řemeslo bylo dobrým základem pro jeho práci, ale nestačilo mu, přitahovalo ho také výtvarné umění. Zajímal se o malbu a kresbu, navštěvoval kurzy aktu a kompozice. Z výtvarných technik si oblíbil zejména linoryt, v mládí dělal exlibris pro přátele a navrhoval plakáty. Seznámil se s konstruktivismem a funkcionalismem, inklinoval k levicovému avantgardnímu umění.
Zaujaly ho názory Karla Teigeho na moderní vzhled knih, pod jeho vlivem začal ponejprv graficky upravovat knihy. Tomuto oboru se systematicky věnoval od roku 1937, kdy začal pracovat v tiskárně Svoboda, po roce 1948 pro nakladatelství Svoboda, kde upravoval nejen jednotlivé knihy, ale navrhoval řešení celých edicí.
Přátelil se s Jiřím Taufrem, Janem Řezáčem a Františkem Muzikou, spolupracoval s předními typografy a grafiky (Adolfem Hoffmeistrem, Václavem Sivkem, Karlem Svolinským, Karlem Wickem a mnoha dalšími).
Od Typografie až po Plamen
S časopisem Typografia trvale spolupracoval od 30. let, postupně jako člen redakční rady, na přelomu 40.-50. let pak spolu s Ladislavem Trefným vedl jeho redakci.
Neustále se vzdělával a hledal další inspiraci – navštěvoval kurzy kreslení, prošel školou propagace a reklamy a také kurzy psychologie a optiky. Typografii považoval za umění a hledal pro ni moderní funkční výraz.
V knižní grafice a designu knih uplatňoval zásady Teigovy a Sutnarovy, sovětské avantgardy a Bauhausu a spojoval je s českou typografickou tradicí (Karel Dyrynk, M. Kaláb, O. Menhart).
Od roku 1951 dlouhodobě spolupracoval s nakladatelstvím Československý spisovatel, kde spoluurčoval výtvarnou stránku produkce, zejména v pozdějších letech vzhled obou řad Klubu přátel poezie a souborů literárního díla moderních klasiků (Čapek, Holan, Závada).
Od roku 1953 se účastnil domácích i zahraničních soutěží, v nichž získal četná ocenění, včetně těch nejvyšších. (V roce 1984 získal prestižní cenu Premio Grafico v Bologni, roku 1991 Gutenbergovu cenu.)
Knihy mu umožnily navázat kontakt s uměleckými typografy v Evropě i USA. Mimo jiné spoluzaložil Mezinárodní typografickou asociaci (ATYPI). V šedesátých letech stál v čele snah domácí i světové umělecké typografie. Byl také spoluzakladatelem československé soutěže o nejkrásnější knihu.
Z jeho významných počinů je třeba zmínit i práci pro časopis Plamen pod vedením šéfredaktora Jiřího Hájka. V Plameni působil jako výtvarný redaktor v letech 1959-66 a zásadně určil jeho tvář. V letech 1964–66 zasedal v redakční radě měsíčníku Knižní kultura, prestižního časopisu, který udával tón ve výtvarné typografii.
Typoobrazy
Jeho knižní úpravy se často blíží nefigurativním projevům volného umění. Ladislav Sutnar nazval jeho typografické kompozice „typoobrazy“ a tento název se vžil. Kromě jiného jsou inspirovány písmovými experimenty futuristů a dadaistů, k nimž měl blízko v mládí, a také k vizuální poezii a lettrismu šedesátých let 20. století.
Hlavsa autor
V roce 1957 vydal spolu s Františkem Sedláčkem knihu Typografická písma latinková. Byla to kniha tak zásadní, že si získala značný ohlas i v cizině a vyšla v anglické mutaci (A Book of Type and Design). Právě díky této knize mohl navázat kontakty s uměleckými typografy v Evropě i v Americe.
V roce 1961 vydal s Jindřichem Vichnarem a Janem Kolářem příručku pro typografy s názvemTechnické minimum výtvarné typografie.
Jeho nezvýznamnějším dílem ale byla třídílná monografie Typograhia. Písmo, ilustrace, kniha. (První svazek vyšel v roce 1976, druhý 1981 a třetí 1986). Dodnes je to autoritativní dílo, z něhož čerpají i současní grafici, kteří dodnes na Oldřicha Hlavsu pohlížejí s úctou a obdivem.
Renesanční osobnost
Výčet jeho aktivit a uměleckých i odborných kontaktů a přátelství by zabral mnoho stránek. Spolupracoval s významnými nakladatelstvími (Nakladatelstvím Mladá fronta, Státním pedagogickým nakladatelstvím, nakladatelstvím Práce a Státním nakladatelstvím technické literatury, Artia, Academia), byl členem mnoha redakčních a uměleckých rad a všude ovlivňoval produkci svým přístupem ke knize jako ke svébytnému výtvarnému objektu. Byl členem mnoha mezinárodních profesních společností a spolků, vystavoval ve všech evropských zemích i v Americe.
Někteří z nás si možná pamatují jeho úpravu publikace Guillauma Apollinaira Básně–obrazy (1965), v níž převedl Apollinairovy verše do vlastních typografických kompozic. Za tuto knihu mu bylo uděleno uznání za mimořádný přínos na Mezinárodní přehlídce knižního designu TypoMundus 20. Pamětníci si možná také vzpomínají na jeho úpravu souborného díla Vladimíra Holana.
Po mnoho let utvářel naši představu, jak vypadá krásná kniha. Byl to neuvěřitelně pilný a výkonný člověk. Víme o něm, že od roku 1962 do konce osmdesátých let každoročně upravil na padesát pět knih – víc než jednu týdně!
Oldřich Hlavsa byl vysoce inteligentní, mimořádně bohatá a mnohotvárná osobnost. V oboru typografie byl skutečný fenomén, v českém i světovém kontextu. Svůj ateliér i tento svět opustil 27. prosince 1995.
