Narodil se 5 února 1931 v Želénkách v okrese Teplice. Po vystudování pedagogické školy pracoval jako učitel, nejprve v Ahníkově u Chomutova. Později byl úředníkem, rozhlasovým redaktorem, spisovatelem a scenáristou.
Maxipes Fík
V šedesátém roce nastoupil do redakce vědy a techniky Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu. Po několika letech přešel do redakce časopisu Věda a technika a od roku 1973 se konečně stal literátem na volné noze.
Soustředil se na tvorbu dětské a dobrodružné literatury. Napsal námět k večerníčkovým seriálům Maxipes Fík, Hugo z hor a Dva ve fraku. Dětem je určena také kniha Pavián mezi lidmi, využívající vědeckofantastický námět k poučení o pravidlech slušného chování. Nicméně Čechurovým literárním vzorem byl především Arthur Conan Doyle.
Vytvořil četné variace na jeho dílo, které vyšly v souboru Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy. Společně s Josefem Kleiblem napsal také Vědecké příběhy Sherlocka Holmese. V roce 1967 se stal členem londýnské Společnosti světoznámého detektiva. Rudolf Čechura je také autorem scénáře televizní hororové komedie Šplhající profesor, kterou režíroval Zdeněk Zelenka, v níž hrál detektiva Holmese Viktor Preiss.
10 platinových
Dalším okruhem Čechurovy tvorby byly dobrodružné až katastrofické romány, odehrávající se v jeho rodném severočeském pohraničí v pohnuté době po druhé světové válce. Mezi nejúspěšnější patří Jako zvíře, Šperhák a Namydlená šikmá plocha.
Čechurova knižní tvorba je zaměřena zejména na detektivní náměty pro děti i dospělé, objevují se v ní sci-fi náměty nebo humoristická díla. Mezi nejznámější knihy patří Nikdo nemá alibi z roku 1969 a Abeceda důvtipu z roku 1979. Nicméně přes tuto plodnost platí, že jeho neznámější pohádkou zůstal Maxipes Fík z roku 1981.
Jeho detektivní seriály pro mládež vycházely v časopisech Ohníček a Čtyřlístek. Zde také vyšla řada jeho povídek o Sherlocku Holmesovi. Celkem 10 příběhů vyšlo potom souborně roku 2003 v Knižním klubu pod titulem Čítanka pro začínající detektivy.
Rudolf Čechura je držitelem řady ocenění. Za Maxipsa Fíka obdržel 10 platinových desek Supraphonu a v roce 1995 dostal Literární cenu Knižního klubu. V roce 2004 byl oceněn za detektivní román „Jako zvíře.“
Zemřel 7. října 2014 v Praze.
