Pocházel z Prahy, ale většinu tvůrčího života strávil v Itálii, kde si získal mimořádné uznání především jako autor oper seria. V Itálii byl znám pod přízviskem Il Boemo – „Čech“.
Od mlynářova syna k hudebnímu mistrovi
Josef Mysliveček (1737–1781) byl syn zámožného pražského mlynáře. Měl ještě bratra, dvojče. Oba měli pokračovat v otcově řemesle a převzít rodinný podnik. Brzy se ale ukázalo, že Josefovo hudební nadání je silnější než očekávání rodiny.
Zásadním krokem bylo jeho rozhodnutí odejít do Itálie, tehdejšího centra operní tvorby. Šlo nejen odvážné životní rozhodnutí, ale především definitivní oddělení od jistot rodinného zázemí.
Měl štěstí. Giovanni Battista Pescetti, skladatel, kterého Mysliveček obdivoval, ho přijal za svého žáka. Díky této průpravě a hlavně díky svému mimořádnému talentu, pracovitosti a smyslu pro melodii se stal vyhledávaným operním skladatelem. Jeho díla byla uváděna na prestižních scénách v Neapoli, Benátkách, Římě i Miláně.
První čím se proslavil a získal si uznání, byla kantáta zmatek na Parnasu. Autorem libreta byl slavný básník Pietro Metastasio. Ten se pak stal autorem libret pro většinu Myslivečkových oper.
Operní sláva a hudební styl
Těžiště Myslivečkovy tvorby spočívá v opeře seria (vážná opera, opak od komedií). K nejslavnějším patří Montezuma, Tamerlán, Romulus a Ersilie nebo Antigona.
Jeho hudba vyniká zpěvností, dramatickým citem a schopností vystihnout s mimořádnou bezprostředností emoce postav. Česká melodičnost byla pro italské publikum vítaným osvěžením. Arie jsou často postaveny na výrazné melodické lince, která dává vyniknout hlasovým kvalitám sólistů – právě proto byl Mysliveček také u pěvců mimořádně oblíben.
Vedle oper psal i symfonie, koncerty a komorní hudbu. I v těchto žánrech se projevuje jeho smysl pro jasnou formu a přirozenou hudební řeč, typickou pro období vrcholného klasicismu.
Mysliveček sklízel úspěchy ve všech velkých italských městech a pohyboval se v nejvyšší společnosti. Oblíbil si ho například neapolský král. Filharmonická akademie v Bologni mu udělila titul accademico filarmonico – na ten byl nejvíc hrdý.
Zvláštní kapitolu představuje vztah Josefa Myslivečka k mladému Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Oba skladatelé se osobně setkali a dlouho si dopisovali. Mysliveček byl pro Mozarta důležitým vzorem, zejména v oblasti operní tvorby.
Jejich přátelství bylo později poznamenáno osobním zklamáním, přesto však vliv Il Boema na Mozartův hudební vývoj nelze přehlédnout.
Tragický závěr a pozdní zapomnění
Navzdory slávě a uznání však nakonec Josef Mysliveček zemřel v Římě v chudobě a osamění. Jeho životní dráha ukazuje nejen lesk uměleckého úspěchu, ale i jeho křehkost a pomíjivost. Po smrti byl na dlouhou dobu zastíněn jinými mistry klasicismu, především Mozartem a Haydnem.
Dnes se Myslivečkovo dílo postupně znovu objevuje na koncertních pódiích i operních scénách. Jeho skladby jsou postupně nacházeny v archivech po celé Evropě. Je vnímán jako skladatel, který dokázal spojit český původ s evropským rozhledem a významně přispěl k vývoji opery 18. století.
Jeho hudba zůstává svědectvím o odvaze jít vlastní cestou – i za cenu osobních obětí.
