Začalo to z legrace
Všechno začalo legrací. Josef Richard Vilímek založil v roce 1858, spolu s kamarádem s pražské techniky Josefem Svátkem, humoristický časopis. Jmenoval se případně – Humoristické listy.
Jejich názory na zaměření časopisu se ale příliš neshodovaly, a tak Svátek z vedení časopisu odstoupil. Vilímek nadále vydával humorně laděné kalendáře a almanachy a také hry loutkáře Matěje Kopeckého.
Slovanské knihkupectví
Na začátku 60. let si Vilímek založil Slovanské knihkupectví a posunul se od humoristického časopisu k systematičtější nakladatelské práci. Vydával českou i překladovou beletrii pro širší publikum, populárně-naučné spisy a cestopisy a postupně také ilustrované knihy a obrázkové časopisy.
Vydavatel a podnikatel
Měl myšlení moderního podnikatele. Zařídil si vlastní tiskárnu v domě „U Slovanské lípy“ ve Spálené ulici (který později nějaký čas sloužil jako soudní budova). Konaly se tu nejen redakční porady, ale dům sloužil také jako literární salon, kde se setkávali spisovatelé, umělci a novináři.
O několik let později koupil další dva domy ve Spálené a Opatovické ulici a spojil je průchodem. Dům ve Spálené přestavěl a na zahradě domu v Opatovické postavil moderně vybavenou knihtiskárnu. Ve Spálené ulici bydlel, sídlila tam i redakce jeho časopisu. Později tam zřídil i knihkupectví – zkrátka moderní, účelně zorganizovaný podnik.
Vilímek mladší
Jeho syn se jmenoval úplně stejně – J. R. Vilímek. Studoval nejprve na novoměstském gymnasiu, a poté se rozhodl vydat se do světa na zkušenou.
Navštěvoval obchodní školy ve Vídni a v Lipsku, což byla tehdy „Mekka“ nakladatelského podnikání. Po studiích absolvoval také praxi u několika významných německých a rakouských nakladatelů, aby poznal moderní způsoby výroby a distribuce knih.
Když se syn vrátil ze zkušené, Vilímek starší se rozhodl předat mu vedení podniku. Mladší Vilímek, tehdy pětadvacetiletý, odpovědnost přijal.
Do otcova podniku přinesl nové metody – moderní marketing, práci s ilustrací, a hlavně koncepci rozsáhlých edičních řad (například Verneovky, klasická česká literatura, knihovny pro mládež). Právě tato profesionalizace posunula firmu mezi skutečně velká evropská nakladatelství.
Dalo by se říci, že zatímco J. R. Vilímek starší byl průkopník a podnikal spíše intuitivně, J. R. Vilímek mladší byl už moderní nakladatel evropského formátu, který dokázal z rodinného podniku udělat skutečně velkou firmu.
Moderní evropské nakladatelství
Vydával především beletrii, přeloženou i původní českou. Největší úspěch měly romány Julese Vernea. Právě Vilímek se zasloužil o jejich mimořádnou popularitu v českých zemích. Zprostředkoval českým čtenářem „klasiku“ jako Tajemný hrad v Karpatech nebo Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov. Vedle toho vycházel Dumas, May, Scott, ale také česká klasika, Němcová, Jirásek, Vrchlický.
Kladl důraz na ilustrace a grafickou úroveň. Spolupracoval s nejlepšími českými ilustrátory (Věnceslav Černý, Zdeněk Burian, Adolf Kašpar aj.). Jeho knihy byly výtvarně atraktivní a dostupné, takže přitahovaly hodně čtenářů. Investoval do vlastního tiskařského zázemí, což umožňovalo rozsáhlejší a levnější výrobu knih. Mohl dokonce konkurovat i zahraničním nakladatelům.
Zavedl systém předplatného, slevy a reklamy v novinách. Vybudoval širokou distribuční síť po celé monarchii, později i v Československu. Díky zkušenostem z Lipska se orientoval na světovou literaturu a přinášel ji v překladu českým čtenářům, což doposud žádný nakladatel nedělal systematicky.
Požár a znovuvybudování
Na konci roku 1899 byla Vilímkova tiskárna zničena požárem. Nějaký čas se musel obejít bez tiskárny, ale po čase ji obnovil. Koncem dvacátých let koupil další dva domy na roku ulic Opatovická a Černá, které okamžitě nechal zbořit a místo nich podle návrhu architekta Jana Chládka postavit moderní budovu s půlkruhovým průčelím, která je dodnes zajímavá.
Všechny budovy stavebně propojil, takže vznikl opravdu moderní provoz s nejnovějším technickým vybavením, sazárnou, tiskárnou, knihárnou a skladem. Ve vestibulu dokonce nechal vybudovat dřevěnou točnu na vykládání nákladních automobilů.
Třicátá léta
Ve třicátých letech se ředitelem firmy stal Vilímkův zeť Jan Sainer, který se chtěl orientovat spíše na kvalitní literaturu. Nakladatelství vedl Bedřich Fučík, známý literární kritik, překladatel a redaktor.
Za jeho působení (1933-39) se do ediční politiky dostávaly modernější proudy – vydával autory Katolické moderny, ale také avantgardní spisovatele. Fučík prosazoval vyšší literární kvalitu a snažil se ediční plány posunout od populárního zaměření spíše k hodnotnější literatuře. Spolupracoval také s vynikajícími ilustrátory jako František Tichý nebo Karel Svolinský.
Stále ovšem vycházely populární edice (Verne, Dumas, May), které nakladatelství držely ekonomicky.
Smutné konce
Nakladatelství, které přineslo českým čtenářům tolik dobrých knih a přežilo i nacistickou okupaci, bylo v roce 1949 násilně zlikvidováno. Jako značka zaniklo, část jeho katalogu převzala jiná nakladatelství, například Albatros, který pokračoval ve vydávání Verneovek. Prostory firmy byly znárodněny a až do roku 1989 je používal Knižní velkoobchod.
V 90. letech se značka „Nakladatelství J. R. Vilímek“ znovu objevila, ale nebyli to Vilímkovi dědici, šlo o nově vzniklé soukromé nakladatelství a o značku se dokonce vedly soudní spory.
Nové nakladatelství se zaměřovalo hlavně na beletrii a překlady, částečně i na reedice klasických autorů (např. Jules Verne). Na trhu ovšem muselo soupeřit s řadou nových nakladatelství, takže nikdy nedosáhlo postavení, jaké měl „starý Vilímek“ před válkou.
Budovu bývalého nakladatelství J. R. Vilímek koupila v roce 1994 liberecká firma NELSON s. r. o. Část domu získala do pronájmu firma REAL TISK, která sídlí ve druhém poschodí a má k dispozici také přízemí a sklady, dalším nájemcem je Vyšší odborná škola publicistiky (VOŠP), která se nachází v prvním a částečně ve druhém patře.
Jméno „Vilímek“ se dnes používá už spíše jen symbolicky — jako značka, která připomíná tradici jednoho z největších českých nakladatelství 19.–20. století.
Zajímá vás víc? V Bráně poznání to možná naleznete.
