Vznik lamaismu
Tak podle legendy vznikl tibetský budhismus. Guru Padmasambhava se moudře nepokoušel vzít Tibeťanům jejich původní víru, animistické náboženství (tibetsky bön). Budhistické učení animistické prvky absorbovalo, a tak vznikla zcela zvláštní forma budhismu, na západě dříve také nazývaná lamaismus.
Orákula
Jedním z těchto animistických prvků byla orákula. Orákulum je definováno jako entita zprostředkující kontakt mezi světem lidí a spirituálními bytostmi. Může to být jakýkoli předmět, ale také člověk. Podle tradičních tibetských představ existují tři světy: svět bohů, svět lidí a svět duchů. Prostřednictvím orákula předávají duchovní bytosti lidem zprávy.
Orákula se vyskytovala všude na světě, i v Evropě, nejznámější z nich bylo orákulum v thébské věštírně a římská Sibyla. Tyto bytosti, duchové, mají vědomí a inteligenci, ale chybí jim tělo, proto nemohou s lidmi v hmotném světě komunikovat. Hledají tedy „volné“ tělo, které by mohli použít pro navázání kontaktu s lidmi.
A právě orákula jim poskytují své tělo jako vehikulum pro jejich působení ve světě lidí. Je to zvláštní dispozice a v tibetštině se nazývá kuten (doslova „tělo“). Tato schopnost se často dědí z otce na syna nebo z matky na dceru.
Státní věštci
V Tibetu dokonce existovala státní orákula, věštci, kteří pomáhali vládě s důležitými rozhodnutími a předpovídali události významné pro celou zemi. Ze čtyř státních orákul, dvou mužských a dvou ženských, byl (a stále je) nejvýznamnější Nečchung, ztělesnění ochranného ducha Tibetu a dalajlamovo osobní orákulum. Státní orákula existují dodnes a slouží tibetské vládě v exilu. Jejich předpovědi se údajně vždy vyplní.
Jedním z nejznámějších Nečchungových počinů byl pokyn ducha vydaný17. března 1959, aby dalajlama ještě téhož večera opustil Tibet. Orákulum tehdy v tranzu prohlásilo: „Odjeď dnes v noci. Nesmíš čekat. Jdi!“ – a označilo bezpečnou trasu směrem k indickým hranicím.
Nečchungovi je zasvěcen celý klášter, nyní přesunutý do Dharamsaly, kde sídlí tibetská exilová vláda. Jeho představený je ztělesněním ochranného ducha a je jeho orákulem. V současné době je to ctihodný Thubten Ngodup, který přijímá duchovní zjevení od roku 1988. Byl vybrán v roce 1987 a musel podstoupit dlouhou přípravu na svou nelehkou roli.
Orálukum nebo šaman?
Orákulum není totéž, co šaman. Zatímco orákulum je zcela pasivní. Vlastně lze říci, že jde o ritualizovanou posedlost. Přijímá zjevení nebo odpovědi od vyšší moci, božstva, kterému pouze propůjčuje své tělo (kuten).
Naproti tomu šaman aktivně cestuje mezi světy, komunikuje s duchy, léčí, provází duše. Také se dostává do transu, ale pohybuje se v dalších světech zcela samostatně. Orákulum bývá součástí institucionalizovaného náboženství. Šaman působí v rámci svého kmene, animistického systému a pracuje sám za sebe.
Věštec v transu
Role orákula je těžká, a to doslova. Oblek, který má na sobě Nečchungovo orákulum, když se chystá přijmout ducha, váží téměř čtyřicet kilogramů, z toho složitá pokrývka hlavy má asi patnáct kilogramů. Často ho musí podpírat několik lidí, aby se vůbec udržel na nohou. Věštec se nejprve musí naladit „na příjem“ a pak vyčkává, až duch vstoupí do jeho těla.
To je zpravidla doprovázeno třasem, křečemi a výkřiky, pro orákulum je to velmi vyčerpávající proces, fyzicky i psychicky. Tito lidé se zpravidla nedožívají vysokého věku. Když duch vstoupí do těla orákula, mysl člověka je „vytěsněna“ a její místo zaujme mysl duchovní bytosti. Ale kde se v těch chvílích nachází mysl orákula? Podle tibetské tradice je uložena v zrcátku, které má zavěšeno na hrudi jako součást rituálního oděvu.
Orákulum – nebo duch – pak začne promlouvat. Často se stává, že mluví jazykem, který orákulum v bdělém stavu nezná, například středověkou tibetštinou, někdy je nutná přítomnost překladatele. Jeho sdělení je pečlivě zapisováno a poté zkoumáno. Po skončení seance musí vyčerpané orákulum odpočívat, často i několik dní.
Vesnická orákula
Ale nejsou jen státní orákula. V oblasti Himálájí je téměř v každé vesnici orákulum, které je současně věštcem i léčitelem. Lidé za nimi chodí s problémy všeho druhu. Dodnes jsou důležitou institucí a oporou pro místní obyvatele.
Působení vesnického orákula probíhá podobně jako u těch státních. Věštec si oblékne „pracovní“ oděv, často pestrý a nákladný, vstoupí do transu a čeká na příchod ducha nebo božstva. V transu někdy provádí věci, které podle běžných názorů odporují fyzikálním zákonům (například olizuje rozžhavený ostrý nůž, aniž by se spálil nebo řízl).
Pak začne s léčením. Často nemoc vysaje z těla nemocného trubičkou nebo ústy, nečistoty pak vyplivne do připravené nádoby. Je pozoruhodné, že vyléčení bývá mnohdy překvapivě rychlé a úplné.
Pomoc neviditelných
Viliam Poltikovič (nar. 1958) je český filmař, dokumentarista a spisovatel (absolvoval dokumentaristiku na pražské FAMU), autor více než 120 dokumentárních filmů. Zaměřuje se především na duchovní témata, například život po smrti (respektive život po životě).
Jako jeden z mála směl v Dharamsale natáčet právě působení Nečchungova orákula a zaznamenat rozhovory i s dalšími státními orákuly. Kromě toho ale procestoval Himáláje a získal si důvěru zdejších obyvatel natolik, že mohl nafilmovat i místní vesnická orákula při práci. Výsledkem je mimořádně zajímavý dokument s názvem Pomoc neviditelných – Himálájská orákula, který rozhodně stojí za shlédnutí.
Nemusíme věřit v orákula nebo schvalovat podobné praktiky. Ale Poltikovičovy filmy rozhodně přimějí k zamyšlení. Některé věci, které tu vidíme, nejsou vysvětlitelné v rámci současného racionalistického paradigmatu. Ukazují zcela jasně, že nejsme jen bezduchá hmota, něco, co se dá změřit, zvážit, případně rozkrájet a co může být anihilováno. Podstata života a lidské existence je bezpochyby duchovní.
A v tom je naše naděje.
Chcete-li o tomto fenoménu vědět více, stačí otevřít Bránu poznání
