Megalitické stavby v Itálii
Obecně se soudí, že základy městských hradeb a mnoha staveb v italských městech pocházejí z doby římské. Ale není to tak docela pravda. Když se podíváme na zdivo hradeb ve městech jako Perugia, Cosa, Saturnia, Alatri, Roselle a mnoha dalších, je tu viditelně několik vrstev.
Základy, nejspodnější vrstvu, tvoří obrovité, přesně opracované balvany. Každý z nich váží několik tun. Tento typ zdiva se nazývá polygonální (což znamená, že jednotlivé stavební kameny nejsou pravidelné kvádry, ale mají více úhlů, tj. jsou polygonální). A protože jsou ty kameny opravdu hodně velké, říká se takovým stavbám megalitické.
V Itálii najdete jejich zbytky skoro v každém městě či vesnici.
Římané nebo Etruskové?
V turistických průvodcích se většinou píše, že všechno, co je staré, je římské. Vždyť Římané přece měli železné nástroje a uměli otesávat kameny. Že tak velké balvany nemohli tak přesně opracovat, ani zasadit do zdi? No tak to nejspíš bude etruské. Jenže zdi z několikatunových balvanů přitesaných s přesností na desetinu milimetru bychom neuměli postavit ani s naší dnešní technikou.
A neuměli to ani Etruskové, mocný národ, který před téměř třemi tisíci lety sídlil ve střední Itálii a ovládal oblast Středozemního moře. Uměli toho hodně a Římané od nich většinu technických vymožeností přejali, včetně znalostí etruských inženýrů.
Zdi z obrovských balvanů tu prostě byly dřív. Etruské zdivo tvořené mohutnými pravidelnými kvádry navazuje na polygonální základy zdí. Teprve nad touto etruskou vrstvou začíná zdivo římské. Je rovněž tvořeno pravidelnými kvádry, ale mnohem menšími, a ne tak pravidelně opracovanými.
Záhadní Pelasgové
Kdo tedy megalitické hradby postavil, když ne Římané, ani Etruskové?
Některé zdi se během historie octly pod hladinou moře, jak jeho úroveň v průběhu tisíciletí opakovaně stoupala a klesala. Na balvanech zůstaly přichycené zbytky mořských organismů. Díky těmto nepatrným živočichům badatelé tvrdí, že stavby pocházejí z doby 3000 let př.n.l., některé dokonce až 5000 let př.n.l.
Oblast Středozemního obýval v těchto dávných dobách národ, který z nedostatku přesnějších informací nazýváme Pelasgové. Zmiňuje se o nich Homér i někteří řečtí historikové jako Hérodotos nebo Thúkydidés.
Jejich jméno je odvozeno od mytického krále Pelasga, vnuka bohyně Gaii. Kolovaly o nich pověsti, že to byli obři a vyznačovali se obrovskou silou a nadlidskými schopnostmi. Údajně to byla populace, která přežila biblickou potopu.
Postavili města po celém Středomoří. Nemnohé artefakty, které po nich zůstaly, udivují technickou i uměleckou dokonalostí. Hradby vybudované z ohromných balvanů bez použití malty či jiného spojovacího materiálu dokázaly pružně odolávat zemětřesení – bylo to dokonalé technické řešení.
Ale proč Pelasgové stavěli tak mohutné hradby kolem svých měst? Koho se tito (údajní) obři nadaní nadlidskou silou obávali? Nevíme.
Od Peloponésu až do Peru a ještě dál
Megalitické stavby, respektive jejich zbytky jsou rozesety po celém Středomoří. Jednou z nich je například proslulá pyramida Hellenikon v řeckém Argosu na poloostrově Peloponés. Mohutné polygonální zdi se nacházejí i v Malé Asii, v dnešním Turecku. Nejslavnější jsou asi proslulé plošiny v Baalbeku v dnešním Libanonu, na nichž Římané postavili několik chrámů. Největší z nich, Jupiterův chrám, stojí třech kamenných blocích, z nichž každý váží 800 tun.
Ale to není zdaleka všechno. Kyklopské hradby se vyskytují po celém světě. Asi nejznámější z nich jsou v peruánském Sacsayhuamánu na okraji Cuzca. Podle všech indicií tyto hradby nevybudovali Inkové, ale civilizace, která obývala Peru ještě před nimi a o níž rovněž nevíme vůbec nic.
Poblíž novozélandské Kaimanawy v prostředí deštného pralesa byla nedávno objevena struktura, která vypadá podezřele podobně jako hradby v Cuzcu nebo v Itálii, jen je víc zarostlá vegetací. Je to snad také megalitická stavba? Pokud ano, máme tu další velké překvapení. Její stáří se totiž odhaduje na 300 000 let.
Útvary připomínající megalitické stavby byly nedávno objeveny i na Sibiři v místě zvaném Gornaja Šorja. Tím zajímavější, že v okolí tohoto útvaru přestávají fungovat kompasy, projevuje se zde tzv. negativní magnetismus. Přírodní anomálie, nebo projev neznámé technologie?
Megalitická „globální vesnice“
Někteří badatelé vyslovují hypotézu, že před dávnými dobami, dávno před začátkem naší zdokumentované historie, tu byla globální civilizace, která ovládala neuvěřitelně mocné technologie, s jejichž pomocí dokázala například manipulovat mnohatunovými balvany a přemisťovat je i na velké vzdálenosti.
Z mnohých nálezů také vyplývá, že lidé v dávných dobách nebyli tak absolutně vázáni na jedno místo, že ve skutečnosti byli daleko mobilnější. Svět prý byl v minulosti mnohem více propojený, než si dnes představujeme. Naši dávní předkové se přesunovali na velké vzdálenosti – ze střední Asie na Britské ostrovy, z Kavkazu přes Indický a Tichý oceán až na západní pobřeží Jižní Ameriky.
Někteří výzkumníci, jako například Graham Hancock, soudí, že tato pokročilá civilizace byla zničena nejspíše velkou záplavou – potopou – někdy na konci poslední doby ledové. Možná ano, možná ne.
V každém případě je jasné, že historie Země je mnohem složitější, než současné učebnice připouštějí. Jak to všechno doopravdy bylo, se patrně nikdy nedozvíme, ale zlomky informací nás mohou inspirovat k novému pohledu na realitu.
Víme toho prostě daleko méně, než si myslíme, že víme.
Lze se o tom přesvědčit, otevřeme-li Bránu poznání.
