Je tomu právě na den přesně sedmdesát roků od chvíle, kdy na XX. sjezdu sovětských komunistů přednesl N. S. Chruščov projev, který otřásl nejen Sovětským svazem, jenž se teprve vzpamatovával z války, ale komunistickým a dělnickým hnutím na celém světě.
Někdy se historické události přes propast času pozoruhodně protnou – snad aby nám připomněly, že se sice mění kulisy, ale představení je stále totéž.
Byl to velkolepý okamžik. Nizozemci, stejně jako dva dny před nimi Francouzi, před 20 lety v referendu odmítli tzv. Evropskou ústavu. Už se to nestane. Referenda nezodpovědnému lidu za trest zakázali.
Když 29. května 1975 usedl na Pražský hrad, kde vystřídal generála Ludvíka Svobodu, bylo definitivně dokonáno Pražské jaro – i poslední proměna jeho démona.
Patřil k té fascinující generaci totálně talentovaných, která přišla na svět v roce 1900 či kolem přelomu století. Vítězslav Nezval (26. května) zanechal úchvatnou stopu, které asi sám úplně neporozuměl. Na rozdíl od mnoha svých čtenářů.
Je tma a tma. Jedna chce vysvětlit tu druhou – ale tím se sama ze své temnoty usvědčuje.
Před 70 roky byla ve Varšavě podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Vstoupilo do ní osm sovětských satelitů ze střední a jihovýchodní Evropy.
Před osmdesáti roky opustil tento svět Adolf Hitler. Ve svém bunkru spáchal sebevraždu společně s Evou Braunovou, kterou krátce předtím pojal za manželku. Alespoň podle oficiální historické verze. Historii ale jak známo píší vítězové. Podle toho, co potřebují.
V nejdůležitější den tohoto roku plníme slib a přinášíme našim čtenářům dílo, které přesně naplňuje titul Akademie: Ztráty a nálezy.
Je to na den dvacet roků, kdy sbor kardinálů zvolil Josepha Ratzingera náměstkem Kristovým na Zemi. Bylo to překvapení. Asi i pro temné síly, které ho o pár let později nakonec přesto donutily k něčemu pro mnohé nepochopitelnému. Nebo právě v tom byl jeho odkaz?
Má český národ nějaké speciální určení, které zbytku světa uniká? Nese tisíciletá existence jeho státu nějakou výjimečnou zkušenost, které si ostatní nevšimli jen proto, že nejsme dostatečně velcí a mocní? A především: Má tato otázka v dnešní době mizejícího státu a národa ještě nějaký smysl?
Konflikt, kterému většina našich učebnic přezdívá americká občanská válka se stále drží na špičce žebříčku nejkrvavějších epizod násilného založení jednotného federálního státu. Je dobré si skutečné příčiny a důsledky uvědomit, protože aktuálně nám hrozí podobný osud.
S mírným rozechvěním otevíráme brány protiproudní Akademie - dalšího svobodného prostoru pro každého, kdo má rád naši vlast s jejími úchvatnými dějinami i trpkou přítomností, kdo vnímá svět kolem nás s kritickou myslí a otevřeným srdcem.
