Ovládali jej postupně různí démoni. Démon alkohol byl z těch nejvlídnějších. Démon moci z těch nejbolestnějších. Nezápasil s nimi ale tak, jak je běžné. Snažil se je spíše přechytračit – nevěda, že to nelze. Byl doktorem práv – ale jeho hlavní “justiční” životní praxí byl – doktor Faust.
V padesátých letech, kdy jej semlela jakobínská fáze komunistické revoluce, provedl svůj asi největší démonický kousek. Obviněn v inscenovaném procesu s Vlado Clementisem, se jako jediný “nepřiznal”. Vydržel všechny výslechy a mučení (fyzická i psychická), ale zatímco ostatní přijali “hru” (většinou s vnitřním zdůvodněním, že to pomůže Straně) a sehráli svůj beznadějně šílený “loajální” part končící popravou, on se vzepřel. Zachránilo mu to život, protože “doznání” bylo zásadním předpokladem celého ďábelského představení, jež – právě tak jako dnes – stálo na předstírání svobody a zákonnosti.
Artur London napsal o “běžném” průběhu politických procesů té doby slavný (později i zfilmovaný) hrůzostrašný román Doznání. Ale ve srovnání s příběhem doktora Husáka je to skoro banalita. Jenže husákovský román nikdo nenapíše, a už vůbec nenatočí. A pokud by se o to přesto někdo pokusil, vznikla by nanejvýš ubohá groteska.
Musel by totiž respektovat nepřekročitelné cenzurní mantinely nové totality, v níž žijeme – a která je svým způsobem ještě ďábelštější než epocha Doznání. Husák je přece zosobněním nejhoršího období československých dějin (alespoň podle současných režimních politiků a zkorumpovaných historiků – čest výjimkám) zvaného Normalizace. Ostatně byl to on, kdo toto slovo poprvé použil.
Ale především: Skutečný příběh doktora Fausta-Husáka by musel obsahovat duchovní rozměr jeho osobnosti a doby, což je už požadavek z žánru sci-fi. Teprve pak by ale vznikl obraz, kterým bychom mohli onu nejednoduchou epochu trochu nahlédnout a pochopit. Lidské drama s pády a vzestupy, zisky a ztrátami skoro antického rozměru.
Na úvodní fotografii je “Velká trojka”, která rámuje předposlední část Husákova souboje s démonem moci: Vedle něj generál Ludvík Svoboda (o jeho “pádu” máme v Akademii zajímavý článek) a z pozadí vykukuje “čertík” Lubomír Štrougal. Jedna pozoruhodná (a tehdy i dnes mystifikačně zkreslená) postava vedle druhé. V kostce celá tragédie i záchrana státu a jeho národů po strašlivém otřesu invaze 68. Takhle nejednoduché to je.
Nezapomínejme, že Gustáv Husák byl také první Slovák na Pražském hradě. Zatím jediný – než na Hradě vystřídá “generála” Petra Pavla Andrej Babiš, aby zopakoval démonickou etudu Husákovu, při níž vystřídal skutečného generála Ludvíka Svobodu (nepochopené a neodžité dějiny se opakují jako fraška) v beznadějném zápase se svým prokletím.
Jenže ani to není přesné. Husák totiž nebyl skutečný Slovák, ale patrně jediný skutečný Čechoslovák. Výjimka, která potvrzuje pravidlo. To by bylo na celou studii. I to byl jeden z démonů, s nímž faustovsky “obchodoval”.
Ten “obchod” provází ostatně celou republikánskou epizodu tisíciletého českého státu. V něm je možná ukryta i nedůstojná hokynářská současnost zpřelámané české duše – které Gustáv Husák možná rozuměl nejdokonaleji. Měl s démony bohaté zkušenosti.
Kdyby se někdo v budoucnu – až se to zase bude smět – odhodlal napsat a podle románu třeba i natočit to velké drama “muže a doby”, měl bych pro něj titul. Je trochu “odvozený” z nepříliš povedeného filmu Yvese Ciampiho (mnohem zajímavější je kniha Jurije Michajloviče Korolkova o tajemném geniálním Stalinovu špionovi). Jen jméno světově známého Richarda Sorgeho (1895–1944) by nahradilo jméno ještě mnohem zajímavějšího, a právě proto světově neznámého a doma zapomenutého Čechoslováka:
Kdo jste, dr. Husáku?
O jednom zdaleka ne nejdůležitějším rozměru tohoto zvláštního člověka se lze dozvědět více po otevření Brány poznání.
