Jaroslav Škarvada patřil k pozoruhodným osobnostem české církve. V jeho životě se zrcadlí všechny milníky, kterými v moderní době naše zem prošla. Byl profesorem křesťanské dogmatiky a sekretářem do exilu vyhnaného kardinála Berana. Měl rovněž na starosti koordinaci duchovní služby českých krajanů. Zastával funkce titulárního biskupa litomyšlského a pomocného biskupa pražského. Jeho biskupským heslem bylo: Ut omnes unum sint (Aby všichni byli jedno), Jan 17,21.
Sekretář kardinála Berana
Narodil se 14. září 1924 v Praze. Údajně jako nečekané dítě, protože jeho rodiče se předtím rozhodli, že děti mít nebudou. Rodiče byli věřící. Doma se modlili, ale nechodili do kostela. Začali chodit teprve poté, co jeho otce nejprve zatklo, a pak propustilo gestapo.
Maturitu složil na gymnáziu za protektorátu roce 1943. Po zbytek 2. světové války vykonával pomocné práce v Ústavu pro ochranu rostlin. Souběžně chodil na přednášky do neakademického semináře Studia catholica. Od roku 1945 studoval papežskou Lateránskou a Gregoriánskou univerzitu v Římě a prošel českou papežskou kolejí Nepomucenum.
Na kněze byl vysvěcen v březnu 1949. Politická situace v Československu mu znemožnila návrat do vlasti. Pokračoval ve studiích, působil jako kaplan v San Vito al Tagliamento v Benátsku a poté, v letech 1955–1965, jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti v Itálii.
Po celou dobu pobytu kardinála Josefa Berana v Římě od roku 1965 až do jeho smrti v roce 1969 byl jeho sekretářem. Podílel se s ním například na zakládání Českého náboženského střediska Velehrad. Od roku 1968 byl koordinátorem duchovní služby českých krajanů po celém světě, přitom vznikla síť až 50 misijních středisek.
Pastorace exulantů i biřmování v Čechách
Titulárním biskupem litomyšlským s pověřením pastorace českých krajanů ve světě byl jmenován v prosinci 1982, biskupské svěcení přijal od papeže Jana Pavla II. v bazilice svatého Petra v lednu 1983. Jeho příspěvky se objevovaly v českém vysílání Vatikánského rozhlasu, Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky.
Československo měl příležitost krátce navštívit v roce 1967 na pohřeb svého otce. Znovu a trvale se vrátil do vlasti až po roce 1989 na pozvání kardinála Tomáška. V roce 1991 byl jmenován pražským pomocným biskupem. Od listopadu 1991 do února 2001 byl také generálním vikářem pražské arcidiecéze. Od ledna 1993 do září 2002 byl proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.
Úřadu biskupa byl na základě standardní žádosti po dosažení 75 let věku zproštěn v září 2002, některé biskupské úkony, například biřmování, vykonával jakožto emeritní biskup příležitostně i nadále. Což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V prosinci 2003 byl jmenován apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou.
Prezident Václav Klaus mu 28. října 2003 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
Jeho pozemský čas se naplnil 14. června 2010.
Více o tomto skromném, ale významném služebníku Božím se dozvíte po otevření Brány poznání.
