Svatá Anežka Římská ve svých 13 letech svou statečností předčila i mnohé muže. Pro statečnost ušlechtilého srdce, za kterým nebyla pozadu ani její tělesná krása, byla vychvalována mnoha světci. Ve svých kázáních a knihách ji za vzor křesťanské lásky dávali sv. Ambrož, sv. Damas i sv. Jeroným.
Můj snoubenec je nad všechny smrtelné hochy
Díky jejímu životnímu příběhu k ní měli blízko. Tím nejpodstatnějším na její svatosti bylo její srdce. Vznešeně zní slova, která cituje jako definitivní rozhodnutí: "Ať mne dostane ten, který si mne první vyvolil!" Myslí tím Ježíše, který ji měl v srdci od počátku a vážnost svého vyvolení potvrdil na kříži. Anežka na lásku odpovídala láskou, kterou načerpala u svého milého – Ježíše Krista.
Když ji chtěl získat syn římského prefekta řekla mu: "Můj snoubenec je nad všechny smrtelné hochy. Jeho kráse se diví slunce a žasne nad ní měsíc. Můj ženich je všemohoucí, třesou se před ním knížata, andělé mu slouží a nebe je jeho trůnem. Dotkne-li se hor, vydávají dým, pohrozí-li moři, utiší se jeho vlny. Jeho dech uzdravuje nemocné a jeho slovo křísí mrtvé... On jediný má lásku pravou, nikdo nemiluje nad něj srdečněji a upřímněji. Vše dal za svou choť. Kvůli mně opustil nebeskou blaženost, mnoho trpěl a za mne obětoval svůj život. Zlatým prstenem víry si mne zasnoubil, ve skvostné roucho milosti mne oblékl, opásal páskou statečnosti, ověnčil čistotou panenskou. Ještě mnohem více mi slíbil, zůstanu-li mu věrna. Kterak bych mohla takového opustit?"
Kristovou chotí je Církev. Jeho oběť na kříži je v celistvosti podávána Bohu Otci za každého z nás osobně. Také my máme na lásku odpovídat láskou jako Anežčino srdce. Dokázala to pro svou nevinnost. - "Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha."(Mt 5,8,) Pro svou čistotu už na zemi viděla Boží lásku a dovedla na ni odpovědět.
Svědkyně Boha
Věrna Kristu se nenechala přinutit k obětování kadidla bohyni Vestě a věříc v pomoc svého nebeského snoubence nezalekla se zhýralců, kterými jí hrozili, když ji vlekli do nevěstince. Podle legendy délka vlasů nahradila stržený oděv a oslnivá zář vyvolala u mnohých respekt. Jen jeden se opovážil k ní přiblížit a padl jako mrtev. Právě syn prefekta. Jeho otec slíbil, že uvěří, bude-li mu vrácen život. Stalo se tak po Anežčině modlitbě. Ona však byla přesto obviněna u jiného soudce z čarodějnictví a na základě jeho rozsudku popravena.
Způsob popravy popisuje legenda, podle níž jí plameny hranice neublížily. A chvalozpěv uvádí: "Když byla násilím vlečena k pohanským oltářům v plamenech, rozpřáhla ruce ke Kristu a v modlářském obětišti byla připravena znázornit trofej Pána." Ambrož dál mluví o úžasu všech, protože se stala svědkem Boha, ač ještě neměla věk pro rozhodování sama o sobě.
Anežka odvozuje své jméno od agnus - beránek
Po zázraku nařídil druhý soudce Anežku popravit mečem. Vyprávění se liší jen v tom, zda byla sťata nebo krátkým mečem či dýkou jí bylo proťato hrdlo, jako když se zabíjí beránek. "Přijmi Ježíši mou duši, za kterou jsi podstoupil bolestnou smrt", to byla její poslední slova. Naříkajícím rodičům se později zjevila ozářena nebeskou slávou, s bělostným beránkem u boku.
Beránek je symbol pro Ježíše Krista jako "Beránka Božího." (srov. Jan 1,29) Beránek je v latině agnus a Agnes je Anežka. Nad jejím hrobem na Via Nomentana nechal Konstantin Veliký na prosbu své dcery zbudovat baziliku, které dal dnešní podobu papež Honorius I. V ní se každoročně o svátku svaté Anežky 21. ledna, žehnají dva beránci, jež jsou darem pro papeže. Z jejich vlny se tkají pásy zvané palia, které papež předává novým arcibiskupům jako odznak jejich úřadu.
