Příkladem takové snahy bylo známé topení či pálení figuriny zvané Smrtka, Morana či Mařena, která symbolizovala zimu. Nadšeně naopak vítali životodárné paprsky slunečního světla a „zmrtvýchvstání“ přírody.
Jarní probouzení nového života bylo v jejich představivosti po staletí spojeno s kvetoucími ratolestmi, jimiž byla zdobena obydlí, s narozením a líhnutím zvířecích mláďat, a samozřejmě také se symbolem vejce, který důvěrně známe i dnes v podobě tradiční kraslice.
Tato symbolika svým obsahem dobře korespondovala s klíčovými momenty křesťanské víry, jenž se ke středoevropským Slovanům dostala prostřednictvím cyrilometodějské misie v devátém století. Lidové zvyky a obyčeje spojené s vítáním jara proto postupně zcela splynuly s oslavami velikonočních svátků, připomínajících smrt a vzkříšení Ježíše Krista.
Pomlázka z vrbových proutků, barevná vejce, rozkvetlé „kočičky“ ve váze, dřevěné řehtačky i zvony, které „odletěly do Říma“, než se opět slavně rozezní v den Zmrtvýchvstání – to všechno v sobě skrývá hluboký smysl, na který bychom neměli zapomenout.
Více se o těchto zvycích dozvíte po otevření Brány poznání.
