Kris Kristofferson: muž v pozadí legend odešel ode všeho
Často stál za slovy a melodiemi, které proslavili druzí, jeho písně jako ikonická Me and Bobby McGee došly dál než jeho jméno. Nešel cestou slávy či uznání – šel však autenticky.
Často stál za slovy a melodiemi, které proslavili druzí, jeho písně jako ikonická Me and Bobby McGee došly dál než jeho jméno. Nešel cestou slávy či uznání – šel však autenticky.
Dříve než vznikla Marilyn, byla tu Norma Jeane Morton — dítě bez pevného domova, které střídalo pěstounské rodiny, příbuzné i zdi sirotčineců.
Modernizace „shora“, kterou tak milují socialisté a levicově orientovaní politici, se může snadno změnit v tragédii. Připomínám nám to život i smrt bývalý premiéra Indie.
„Odvahu! Odvahu do života! Nic víc!“ Takhle viděl svět František Křižík, který jako by ztělesňoval, co bylo na našem národě dobré – i špatné – v době, kdy bojoval o holou existenci i práva v rakouském císařství.
Pro mnohé z nás je jméno Jack London synonymem nostalgie dětských let a dobrodružství.
Spisovatele Samuela Langhorne Clemense známe pod jeho lodnickou přezdívkou Mark Twain. Ta znamená hloubku, v níž už říční parník může bezpečně plout. Twainova plavba zahájená před 190 lety však byla všechno, jen ne klidná.
Říká se, že americký režisér Stanley Kubrick natočil svou Vesmírnou odysseu 2001 poté, co zhlédl film Ikarie XB-1 Jindřicha Poláka. Kdo ví, jestli tomu nebylo stejně s Terminátorem?
Jméno J. R. R. Tolkien zná – nebo si myslí, že zná – asi každý, kdo v posledních asi tak čtyřiceti letech nežil v lesích. Zvláště v poslední době, kdy část jeho díla popularizovaly americké filmy.
Mladý, perspektivní lékař zjistí, že svou prací pacientům nepomáhá. Zabíjí je. Dlouho bádá, až přijde na způsob, jak vadný postup změnit. Výsledky má skvělé. Od kolegů se však nedočká uznání, naopak. Vyženou ho z města. Smějí se mu. Teprve řadu let po tom, co zemře ve svěrací kazajce, ho vyznamenají jako hrdinu…
Dmitrije Šostakoviče ostřelovali ze všech stran. V Sovětském svazu několikrát těsně unikl likvidaci coby údajný modernista, na Západě mu kritika vyčítala přílišnou konformitu k režimu – a on mezitím dál psal svou geniální hudbu.
1984, nejslavnější román britského spisovatele, kterého svět znal pod pseudonymem George Orwell, jako popis totalitární budoucnosti (naší současnosti) zlidověl. Jenže ho, stejně jako Orwella samotného i jeho dílo, často k vlastní škodě známe jen povrchně.
„Nedělej něco, prostě tam stůj!“ říkával prý Clintu Eastwoodovi jeho učitel herectví. A Eastwood ho vážně poslechl. Ve své herecké i režijní kariéře stojí stále a jako prastarý strom se tyčí v krajině, kterou zvolna pohlcuje poušť. Nedělá „jen tak něco“. A to přesto, že záběry na place místo „stop“ pravidelně končí slovy: „Už těch pitomostí necháme.“
Prazvláštní dívka s upírskou image, z níž se stala hollywoodská ikona – a pak chodící reklama na prevenci – tedy tak jak prevenci chápou farmaceutické koncerny.
Historii píší vítězové, a proto je to v celých dějinách pořád dokolečka dokola. Zvlášť, když se nějaký pokrokový projekt tak báječně osvědčí jako ten americký, takže inspiruje další...
Představme si, že bychom měli desetidenní týden. Zdá se to nepřirozené a divné? Přitom přesně stejně nám dnes připadají staré jednotky měr a vah. Teprve 135 let měříme metrem a o pět let méně vážíme na kilogramy. Víme vůbec, co děláme?
Připadá vám někdy také, že je svět zaplněn především blázny a pokrytci, případně kombinací obojího, a že je extrémně těžké dospět v něm ke štěstí? Že v tom pocitu nejsme sami, o tom vypovídá dílo jednoho pozoruhodného mladíka, jehož život předčasně ukončilo zoufalství nad lidským nepochopením a nedůvěra ve vlastní schopnosti.
Dnes je tomu na den 160 let, kdy Abraham Lincoln, prezident (tehdy poprvé) triumfující americké Unie, usedl do divadelní lóže, z níž už neměl živ vyjít. Dodnes se však kolem jeho smrti vznáší řada otazníků. Pokusíme-li se je zodpovědět, dostaneme se od staré k jedné nové záhadě. Společnou mají jednu otázku.