Křižík se narodil 8. července 1847 – ve stejném roce jako jeho nepřímý konkurent Thomas Alva Edison – a zemřel 22. ledna 1941, tedy před pětaosmdesáti lety. Jeho pohřeb byl jakousi tichou demonstrací národního odporu proti německé okupaci, ačkoli sám velikán dožil v ústraní a tak, jako začal – docela skromně.
Járovky? Zapomeňte
Většina z nás si vybaví světelnou fontánu na pražském Výstavišti, případně stanici metra Křižíkova, kde od roku 2016 visí jako pocta jednomu z nejšikovnějších Čechů jeho oblouková lampa. Ruku na srdce – co dalšího víme?
Nejspíš si na prvním místě vybavíme filmového Járu Cimrmana, který na vynálezce šplhajícího se šroubovákem v ruce na kandelábr čili sloup pouličního osvětlení volá: „Ty spadneš, Křižíku!“ Případně to, že mu zneuznaný všeuměl nabídl svou „járovku“, kterou se marně snažil si patentovat. Ve skutečnosti je ale Cimrman produktem doby, kdy se Český národ měl naučit se sám sobě ušklíbat, namísto za sebe bojovat. Křižík naopak.
Boj s cizinci i Čechy
Vůdčí pohnutkou mojí práce byla snaha vyrovnat se druhým a zejména dokázat, že co dovedou cizinci, dovedeme i my, Češi,” prohlásil jednou, už jako „národní stříbro“. A skutečně – jeho nejslavnější období přišlo, když osvítil Jubilejní světovou výstavu v Praze. České země vybavil i elektrárnami a proslavila se jeho elektrická tramvaj. O její zavedení musel těžce bojovat – Prahu totiž ovládal Belgičan Eduard Otlet se svou koňkou.
Bojovat však Křižík rozhodně nemusel jen s Belgičanem v Praze. Sami Češi a Moravané mu docela stačili. Jejich neochota zavádět „novotu“ elektrického proudu se s odstupem téměř sto padesáti let jeví současně sympaticky konzervativní i tragická. Možná totiž jeho spoluobčané přispěli k tomu, že se Křižíkovy vynálezy neprosadily.
Skromný velikán z malých poměrů
Zdaleka nejvíc k tomu ale asi přispěl sám Křižík. „Dvě vady má však Křižík, a to vady velmi podstatné: není ‚obchodníkem’ a je příliš skromný – jedním slovem: je Čech,” řekl o něm kdysi „kolega-génius“ Jan Neruda. Úplně opačně to měl třeba již zmíněný Thomas Edison, který byl „po americku“ podnikatelsky geniální a bez skrupulí, nebo jeho český protipól, židovský šikula Emil Kolben.
Křižík byl naturelem úplně jiný. Narodil se šumavské Plánici, městu, kterému se všechny inovace vyhnuly: obešla ho jak císařská silnice, tak později železnice. Křižíkovi rodiče byli chudí, tatínek byl švec, maminka posluhovačka.
Cherchez la femme
Maminka syna, který se od počátku jevil jako velmi nadaný, podporovala, jak mohla. Zahrnovalo to například to, že ho doprovodila na třídenní pěší cestě do Prahy a zajistila mu nocleh na Malé Straně v krejčovské dílně – bez deky a polštáře pod střihačským stolem. Dvakrát za měsíc mu také nosila jídlo a čisté prádlo. Tři dny tam a tři dny zpět.
Zkrátka – za každým úspěšným mužem stojí neobyčejná žena… její syn přesto byl výjimečně odhodlaný i na dobu, kdy lidé nebyli tak zpohodlnělí jako my dnes. „Já jsem někdy neměl víc než suchého chleba, a někdy ani ten ne, a přece jsem se nepoddal a šel jsem pořád dál,“ líčil Křižík později.
Jiskření na vrcholu
Byl dokonce tak chudý, že neměl ani na složení závěrečné maturity na tehdy jediné české reálce v Praze. Profesor Václav Zenger na Vysokém učení technickém však jeho nadání viděl i tak a chudého chlapce přijal jako mimořádného posluchače. Ten se za studií živil všelijak – poměrně záhy však dostal první patent a finanční „polštář“, který s ním přišel. Jeho osobní život byl naprosto typický pro tehdejší dobu – oženil se v pětadvaceti a měl sedm dětí, z nichž jen tři se dožily stáří.
Jeho profesní dráha zato připomínala jiskření elektrických lamp: Křižík zdokonalil signalizaci na železnici, kde pracoval jako telegrafista i opravář. Za peníze vydělané patenty se podíval na světovou výstavu do Paříže, kde ho uchvátilo elektrické osvětlení. Tehdy ho představovaly obloukové lampy. Původně byly velkou konkurencí Edisonových žárovek, protože svítily silněji. V Plzni si je pochvaloval Křižíkův partner, papírník Piett.
Oblouk k nové době
Přestože byla Jubilejní světová výstava obrovitým úspěchem pro český národ, Křižíka i obloukové lampy, nakonec Křižíka nečekala ani sláva, ani bohatství. Respektive, obojí se odehrávalo – v oblouku. V oblasti elektráren i tramvají stonal osudem mnoha průkopníků – do instalace investoval celé jmění, ale sám jen otevřel dveře jiným.
Nejinak tomu bylo s železnicí „Bechyňkou“. Svými zařízeními vybavil přes 130 českých elektráren – jenže na rozdíl od kolegy-konkurenta Kolbena vsadil na stejnosměrný proud. „Střídavý – střídavý“, který prosazoval George Westinghouse s podporou dalšího slovanského génia Nikoly Tesly, ho pak definitivně stál jmění i chuť dál pracovat. Roztrpčený český génius se stáhl do ústraní.
Psal se rok 1917 a válčilo se u Ypres…
