Preventivní odstranění života: Co mají společného rakovina, Angelina a zácpa (dopravní)?

Angelina Jolie právě slaví padesátiny. Tahle dáma je důležitá. Ukazuje nám totiž přesně, jak máme „řešit“ problémy svého života podle moderních majitelů pravdy. Jak si nenechat vnutit „Green Deal“ pro naše těla?

Ms. Jolie má na kontě kromě milionů za spousty komerčních trháků také Oscara za docela slušnou dámskou poklonu Formanovu Přeletu nad kukaččím hnízdem (Girl, Interrupted, 1999). Asi nejvíc ji ale proslavilo to, co už k ní nepatří.

Kromě toho, že si nechala skoro veřejně „preventivně“ odstranit prsa a vaječníky, také dvacet let figurovala na předních stranách bulvárních deníků s další hollywoodskou hvězdou, Bradem Pittem. Nejdřív proto, že se s tehdy ženatým kolegou dala dohromady během natáčení, pak proto, že si s ním pořídila šest dětí (tři adoptované z různých koutů světa a tři vlastní) – a nakonec proto, že se s ním za dramatických okolností rozvedla. Zda rovněž preventivně, to už pověst nepraví.

Hrdinka velkého byznysu

Když si Angelina Jolie nechala odstranit své ženství, aby ji náhodou nezpůsobilo problémy, stala se něčím jako živým pomníkem. Mediální mainstream jí tleskal vstoje – jako všem „hrdinkám“, které veřejně hovoří o své „bitvě s rakovinou“ – samozřejmě pokud ji vedou prostředky konvenční medicíny. Ženy, které se doopravdy uzdraví samy a jinak (modlitbou, sebepřijetím, meditací, změnou stravy a života nebo různými metodami přirozené – tedy takzvané alternativní – medicíny), obvykle tak hlasité ovace nesklízejí. Ba naopak.

Jako důvod zákroku, který by ještě dvacet let předtím i odpovědní lékaři nepochybně označili za zbytečný, uvedla Angelina, že je nositelkou problémových genů. Její matka, babička i teta zemřely na rakovinu.

Shodou okolností si tyhle geny (většinou označované BRCA 1 a 2), respektive jejich diagnostiku, nechal někdo těsně předtím patentovat a soud patent vzápětí zrušil. To všechno z nalézání genetických rakovinných tendencí a následných preventivních řeznických, pardon, chirurgických zásahů učinilo pěkný byznys – a z Angeliny jeho nejlepší reklamu.

Opakování, matka… problémů

Jestli to bylo záměrné nebo ne, můžeme samozřejmě jen spekulovat, „shoda okolností“ je to ale pozoruhodná. Necelý rok nato, co se tohle téma uzavřelo, se pak Angelina Jolie stala hrdinkou další „reality show“. To když prohlásila, že (bývalý) americký filmový krasavec č. 1 Pitt ji i jejich děti fyzicky napadal a týral. Následující rozvodová bitva trvala osm let.

Šlo v ní nejen o miliony dolarů, ale také (nebo možná hlavně) o děti. Pittovi se během rozvodu zcela odcizily. Většina z nich přestala používat jeho příjmení.

Angelina tak vlastně zopakovala své vlastní dětství: Otec, docela slavný herec John Voight, její matku opustil, když byly jeho malé dceři tři měsíce. Ona si jeho příjmení rovněž nenechala. Její matka, také herečka, se začala věnovat spíše produkci, aby měla čas na péči o děti. I Angelina se trochu stáhla z rozjeté herecké kariéry k produkci, režii a humanitárním akcím, (aspoň oficiálně) proto, aby se více věnovala dětem.

Skutečná změna?

Uvidíme, jak si (teď už skoro jen její) děti povedou. Ona sama prožila dost těžké dospívání a mládí. Brala drogy, řezala se, stylizovala se do „ženy-vampa“, na krku v ampulce nosila krev svého manžela. Ve filmu Gia (1998) a dřív v rozhovorech o sobě mluvila jako o někom, kdo má „blízko ke smrti“, kdo je fascinován bolestí a temnotou. Prý až práce s lidmi postiženými různými válkami a katastrofami v rámci její role jako velvyslankyně UNHCR a mateřství ji podle jejích slov změnily.

Časem zjistíme, nakolik se jí skutečně změna podařila. Existuje celý obor zvaný epigenetika, který vysvětluje, že jsou to životní podmínky (a naše následná rozhodnutí), které nás utvářejí, nikoli (jen) geny. Existují vědecké práce na téma, že expresi genů může ovlivňovat například strava – jednu z nich zmiňujeme v článcích za Branou poznání.

Dopravní zácpa není věc motoru

Ale tahle králičí díra je mnohem hlubší: Ve fascinující knize Mysl celého těla (napsal ji psychiatr Robert Verney) se třeba dozvíme, že vlastně každá buňka našeho těla je svým způsobem inteligentní a ovlivňují ji emoce a stres. Dalším lékařským „odpadlíkem“, který hlásá, že naše zdraví není pomník, ale živoucí součást ekosystému celého lidstva, který ovlivňují prostředí, myšlenky a stres, je dr. Gabor Maté. U nás mezi jinými třeba dr. Vojáček.

To nejsou žádní „šamani“. Jen lékaři, kteří se vydali jinou cestou. Jejich výrok lze shrnout citátem jiného lékaře, Sira Davida Smitherse, který už v roce 1962 napsal do veleslavného vědeckého časopisu Lancet:

„Rakovina není o nic víc nemocí buněk, než je dopravní zácpa nemocí aut. Celoživotní studium spalovacího motoru by nikomu nepomohlo pochopit naše dopravní problémy.“

Preventivní odstranění spalovacího motoru by samozřejmě také nepomohlo dopravní zácpě. Což ostatně vidíme všude kolem. Máte-li nervy se o této podivné plastové postavě dozvědět ještě mnohem více, vstupte do Brány poznání.