Boj o polský Ústavní soud vstupuje do další fáze. Odvolací kárný senát Nejvyššího soudu 10. listopadu zrušil sporná opatření ze 30. října, s nimiž přišla samozvaná „předsedkyně“ soudu Anna Korwinová – Piotrowská. Neplatné je tak i „okamžité přerušení výkonu funkce“ předsedy Ústavního soudu Bogdana Święczkowského a místopředsedy Bartłomieje Sochańského.
Spiknutí selhalo. Zatím.
Korwinovou-Piotrowskou zvolila Tuskova většina v parlamentu, prezident Karol Nawrocki od ní ale nepřijal slib, a proto se ústavní soudkyní nestala. Ona sama rozhodnutí Nejvyššího soudu rázně odmítá: přezkoumat její příkazy smí prý jen kárný senát samotného Ústavního soudu.
Tak vypadá aktuální stav sporu, ve kterém se bruselská Pátá kolona pokusila o ústavní puč. Připomeňme si, že Tuskova loutka Korwinová-Piotrowská nechala 30. října, když byl prezident Nawrocki na cestě do Senegalu, proniknout pod policejní ochranou do budovy ústavního soudu sedm lidí, které se navolila Tuskova většina v parlamentu, kteří ovšem nesložili slib do ruku prezidenta, jak vyžaduje ústava, proto ústavními soudci nejsou.
Pučisté potom obsadili soud a řádně zvolenému předsedovi znemožnili vykonávání funkce. Korwinová-Piotrowská je pak nezákonně „suspendovala“ s odvoláním na předpisy pro obecné soudy, které se na Ústavní soud nevztahují. Sama se pak prohlásila za prozatímní předsedkyni ústavního soudu
Prezident Nawrocki nechal otočit letadlo a vymohl si vstup do budovy. Spolu s první předsedkyní Nejvyššího soudu a dalšími nezávislými osobnostmi odsoudil použití síly proti ústavnímu orgánu. Premiér Donald Tusk a jeho vláda naopak akci obhajovali jako „obnovu právního státu“. Evropská komise, jak šlo čekat, se postavila na stranu Tuskovy vlády.
Právnická boxovačka
Nejvyšší soud nejprve zrušil vlastní usnesení ze 6. listopadu 2026 (sp. zn. II ZO 178/26). Tehdy se prohlásil za nepříslušný a věc postoupil Ústavnímu soudu. Případ si pak přece jen vzal kárný senát – rozhodla o tom soudkyně Maria Szczepaniecová. Ještě týž den padla obě usnesení Korwinové-Piotrowské (sp. zn. II ZZ 3/26).
Co z toho plyne, vyložila Szczepaniecová bez obalu polskému konzervativnímu webu Niezależna.pl: Obě opatření tím okamžitě „přestala právně existovat“. Święczkowski „byl a zůstává“ předsedou soudu, Sochański jeho místopředsedou.
Politici a právníci proto žádají, aby policie budovu Ústavního soudu okamžitě vyklidila. Soudce Kamil Zaradkiewicz upozornil na důsledky rozsudku: Korwinová-Piotrowská a její „uzurpátoři“ nemohou nikoho zbavit imunity ani si opatřit zatykač. Przemysław Czarnek vzkázal: „Korwinová-Piotrowská, běžte zpátky k okresnímu soudu v Opolí.“ Formálně tam totiž dosud soudí.
Samozvanou předsedkyni to nijak nevyvedlo z míry. Ve prohlášení na webu soudu - ten má stále v rukou - napsala: „Oznamuji, že případná rozhodnutí Nejvyššího soudu nemají žádný vliv na další účinnost opatření o okamžitém přerušení.“ Rozhodovat smí podle ní jen kárný soud vylosovaný z ústavních soudců. Otevřeně se tak staví nad Nejvyšší soud.
Za bukem vykukuje Brusel
Nezávislé právní rozbory ale dávají za pravdu původnímu vedení ústavního soudu. Naopak události z 30. října nesou podle všech právních rozborů znaky státního převratu podle článku 128 polského trestního zákoníku: činnost směřující k násilnému odstranění ústavního orgánu a protiprávní zasahování do jeho práce.
Korwinová-Piotrowská podle nich není ústavní soudkyní, protože nesložila slib do rukou prezidenta. Předpisy pro obecné soudy, o něž se opírala, nelze na Ústavní soud přenést. A „suspendace“ je začarovaný kruh, přišla až poté, co se sama protiprávně jmenovala úřadující předsedkyní.
Od nástupu Tuskovy koalice k moci vláda soustavně bojkotuje rozsudky Ústavního soudu, odmítá je zveřejňovat a snaží se soud personálně změnit. Kdo prošel volbou v Sejmu, ale nesložil slib do rukou prezidenta (čl. 4 a 5 zákona o postavení ústavních soudců), není podle dosavadních rozhodnutí soudu ani podle ústavy úřadujícím soudcem.
Podle nezávislých pozorovatelů nese celá akce znaky promyšleného útoku na ústavní svrchovanost Polska. Jeho smyslem je podřídit zemi Bruselu.
Boj o charakter Polska vstupuje do další fáze
To, co se ve Varšavě děje od konce října 2026, není žádná rutinní výměna kádrů. Jde o pokus obsadit ústavní orgán vlastními lidmi – s pomocí policie a mimo cesty, které určuje ústava a dostat ho pod kontrolu současné vlády a jejích bruselských spojenců.
Nejvyšší soud tomu nyní vzal „usnesením“ právní půdu pod nohama. Smíří se s tím uzurpátoři, nebo konflikt dál vyhrotí? Odpověď ukáže, jak daleko už „bruselský puč“ v Polsku pokročil.
Verdikt znamená v boji proti uzurpaci moci zásadní právní zlom. Prosadí se i politicky? Záleží na tom, jestli polské instituce a občané budou porušování ústavy dál snášet. Včera se vydali statisíce rozhořčených vlastenců na Pochod nezávislosti, který prošel Varšavou a vyslal premiéru Tuskovi jasný vzkaz: Většina národa se ústavnímu puči organizovanému za spoluúčasti Bruselu postaví.
Boj o charakter Polska graduje.
