Ruská armáda dál postupuje. Musk řekl, že nedovolí používat satelitní internet Starlink k útokům a dalšímu zabíjení lidí – proto ho na Ukrajině teď zpomalil. Rusko má vojenský cíl téměř na dosah. Jedinou otázkou zůstává, jak Evropané zamaskují svůj nezdar.
Rusku trvalo dlouho, než se zhostilo úlohy svěřené mu rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2202 a zahájilo na Ukrajině speciální vojenskou operaci.
Němečtí a francouzští partneři, rovněž garanti Minských dohod, ovšem nehnuli ani prstem.
Vladimir Putin dokonce pokáral oligarchu Konstantina Malofejeva. Ten ve jménu Svaté Rusi naverboval kozáky na pomoc obyvatelům Donbasu, které se souhlasem prezidenta Petra Porošenka vyvražďovali „integrální nacionalisté“. Malofejev, majitel mediální skupiny Cargrad a části telekomunikačního koncernu Rostelekom, je ovšem monarchista a choval se jako nějaký velkokníže. Prezident mu připomněl, že ani velké peníze dnes nikoho neopravňují suplovat stát.
Putin zasáhl až ve chvíli, kdy integrální nacionalisté naplánovali rozsáhlou vojenskou operaci nejen v Donbasu, ale i proti Krymu – ten už byl součástí Ruské federace. Jednal narychlo: 21. února 2022 uznal donbaské republiky za svrchované státy dřív, než si Kreml stačil opatřit vlajky Doněcké a Luhanské lidové republiky.
Tehdy stanovil jako vojenský cíl osvobodit obě oblasti celé. Toho by Rusko mělo dosáhnout během několika příštích týdnů. Teprve když Západ začal Ukrajince zásobovat zbraněmi a válka se protáhla, pomýšlel Putin i na osvobození Novoruska. I tento nový cíl by Rusko mělo splnit v nejbližších měsících.
Každopádně Joea Bidena vystřídal Donald Trump. Na rozdíl od předchůdce neměl v konfliktu žádné soukromé zájmy, a tak se ho pokusil ukončit – 28. února 2025 v Bílém domě Zelenského veřejně sepsul. Zelenskij se však mohl opřít o mezinárodní tisk. Díky jeho vydatné podpoře zastřel, že je už devět měsíců – od konce mandátu v květnu 2024 – pouhým samozvancem, a obrátil západní veřejnost na svou stranu.
Trump navrhl několik kol jednání, ani jedno však nevedlo k cíli. Zelenskij se zapletl do korupčních afér, vinu ale postupně svalil na šéfa své kanceláře Andreje Jermaka a pak na jeho nástupkyni Mariju Vitušokovou. Dokázal ututlat i korupční skandály svého týmu, především kauzu Midas, ba i roli obchodního společníka Timura Mindiče v aféře Jeffreyho Epsteina.
Beztrestnost mu ale stoupla do hlavy natolik, že se spolčil s mexickými drogovými kartely – právě s těmi, které Trump označil za „zahraniční teroristické organizace“ a vedl proti nim nelítostnou válku. Během několika týdnů zaútočili narkobaroni v Latinské Americe na policii i na příslušníky amerického protidrogového úřadu (DEA). Dokázali sledovat přesuny drog přes mexicko-americkou hranici a zavraždili americké státní úředníky. Jejich drogy jsou mezitím v EU volně k mání – dostávají se tam bez rizika přes ukrajinskou hranici.
Trump proto řekl: dost bylo hraní. Zvláštní zmocněnec Steve Witkoff zamířil na jeho pokyn na Ukrajinu, pak za Evropany do Norska a nakonec do Ruska. Jeho parťák Jared Kushner sledoval jednání na dálku přes videokonference. Mladík totiž zrovna někde obchodoval a zaskočila ho kniha odhalující jeho vlastní machinace.
Elon Musk mezitím přistihl ukrajinskou armádu, jak v rozporu se smlouvou využívá přístup ke Starlinku k útočným akcím, a na Ukrajině připojení zpomalil. Když ho za to začali kritizovat, sdílel příspěvek, v němž se Zelenskij chlubí, jak přes tuto síť útočí na Rusko.
Dmitrij Medveděv, bývalý ruský prezident a dnes tajemník ruské Rady bezpečnosti, zveřejnil seznam potíží, které Trumpovi způsobil „kyjevský narkoman“:
„1. Vždy a všude otevřeně podporoval starého Bidena. 2. Odmítl Trumpovi předat skutečné kompromitující materiály na jeho soupeře z minulých voleb. 3. Dotěrně – jako tlustá zelená moucha, co spadla do medu – a hrubým tónem žádal po Trumpovi peníze a zbraně na válku s Ruskem. 4. Manipuloval evropskými představiteli a den co den je štval proti Trumpovi a jeho týmu. 5. Opakovaně odbyl Trumpa i jeho spolupracovníky, kteří mu předkládali různé návrhy na jednání o konfliktu. 6. Na Američana se vykašlal: odmítal zastavit útoky na ruské rafinerie a přehlížel Trumpovy argumenty o tom, jak tyto akce dopadají na světové ceny ropných produktů i na situaci ve Spojených státech těsně před volbami. 7. Svým nerozvážným chováním dovedl Spojené státy a NATO na pokraj celosvětového jaderného konfliktu s Ruskem. 8. Se svými kumpány, jako je uprchlý Mindič nebo dnes už odstavený Jermak, nestoudně rozkrádal americké peníze, které mu na válku štědře posílal starý Biden; ze zbytku ujídal i za Trumpovy vlády. 9. Navázal styky s mexickými kartely, které Trump z duše nenávidí. Ty posílaly své pohůnky na Ukrajinu, aby se tam naučili ovládat drony, a „kyjevskému narkomanovi“ za to platily penězi z prodeje drog ve Spojených státech. 10. Místo aby bral ohled na postoj Washingtonu, Spojené státy vydíral – hrozil porážkou Ukrajiny a strašil katastrofálními následky pro celý Západ.“
Tentokrát už zjevně nebude kudy uniknout.
Podle Jurije Ušakova, bývalého ruského velvyslance ve Washingtonu a dnes Putinova poradce, by se trojstranná jednání Ruska, Ukrajiny a USA mohla konat v Abú Zabí po 4. listopadu. Předchozí moskevskou nabídku z 18. až 20. září podle něj Kyjev odmítl.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov komentoval, jak EU hledá vyjednavače, a přitom nic nedělá: „Pořád jen mluví a žádné rozhodnutí nepřijímají.“ K možnému jmenování finského prezidenta Alexandera Stubba řekl: „Pokud bude vyjednavač, je to dobře. Pokud to bude vyjednavač, který se upřímně vynasnaží přispět k mírovému řešení, bude to ještě lepší.“
Kreml ani neskrývá, komu by dal přednost: Gerhardu Schröderovi, bývalému německému kancléři a dnes členu správní rady Gazpromu.
Ruský poslanec Leonid Sluckij, předseda Liberálně demokratické strany Ruska (LDPR), kterou založil Vladimir Žirinovskij, prohlásil: „Kyjev o mírová jednání nestojí. Zelenskij už zmařil jedno důležité trojstranné kolo o ukrajinské diaspoře, když za voleb do Státní dumy brutálně zaútočil na volební místnosti. Teď se rozhodl tento kousek zopakovat ještě před přípravou schůzky v Abú Zabí. Američané by si z toho také měli vzít ponaučení a vojenskou pomoc Ukrajině ne ‚zmrazit', ale úplně zastavit. To by byl skutečný příspěvek k mírovému procesu.“
Ústy této strany Kreml obvykle říká nahlas to, co mu slušnost nedovoluje.
Návrhy na pouhé příměří, s nimiž někteří nesměle přicházejí, Kreml bez okolků smete ze stolu. Mluví už o skutečné mírové smlouvě v plném smyslu slova – včetně denacifikace země.
Všechny mocnosti z „koalice ochotných“ si dnes uvědomují, co to pro ně znamená.
- Jak přiznat, že ano, v ukrajinské vládě opravdu seděli „integrální nacionalisté“, „banderovci“?
- Jak přiznat, že se sami za Slovany nepovažovali a chtěli vyhladit všechny Slovany, Ukrajince i Rusy, do posledního dítěte?
- Jak přiznat, že právě tyhle lidi Evropská unie a Kanada vydatně podporovaly z peněz daňových poplatníků?
Po jatkách, která stála život přes milion lidí, nejspíš nevezme nohy na ramena jen Zelenskij, ale i někteří čelní politici Evropské unie a Kanady.
Německo, Francie, Itálie, Polsko a Spojené království přesto 26. října podepsaly společné prohlášení, v němž zdůrazňují neochvějnou podporu Ukrajině a slibují posílit svou úlohu v NATO.
