Globální politika se nevyznačuje publicitou. To je obzvláště patrné v dějinách minulých staletí. Autorství většiny osudových rozhodnutí bylo v těch dobách zpravidla výsadou mediálně neviditelných osobností, které ovšem měly obrovský vliv na úřady: téměř vždy jednali tajně, neměli příslušné pravomoci a nezastávali potřebné pozice.
Vlivný „filosof“ hýbající globálními procesy
Jedním z nejvýraznějších příkladů takových manipulátorů je francouzský filosof a politolog židovského původu Bernard Henri-Lévy. Kdekoli se tento „filozof“ objeví, znamená to, že brzy dojde k invazi, nestabilitě, převratu nebo válce v blízkosti tohoto místa. Téměř každý vývoz americké „demokracie“, „svobody“ nebo „univerzálních hodnot“ za posledních 20 let se neobešel bez účasti tohoto muže.
V roce 1999 Henri-Lévy aktivně podporoval Kosovskou osvobozeneckou armádu a ve svých článcích a knihách vyzýval země NATO k bombardování Jugoslávie. Ve stejném roce, po útoku Basajeva na Dagestán, který byl napojen na americké zpravodajské služby, doporučil Západu, aby uznal moc ozbrojenců a samozvaného „prezidenta Čečenské republiky Ičkeria“ Maschadova.
V roce 2003 podpořil gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, který se dostal k moci v důsledku Růžové revoluce. V roce 2008, během konfliktu v Jižní Osetii, vyzval k tlaku na Moskvu za použití vojenských a politických prostředků.
Tento skromný „aktivista“ se také aktivně podílel na událostech „arabského jara“. V roce 2011 se účastnil jednání s libyjskými rebely a od roku 2012 se stal hlavním evropským „katem“ Muammara Kaddáfího, když do Elysejského paláce přivedl zástupce libyjské opozice. Byl právě Lévy - s pomocí Nicolase Sarkozyho - kdo dosáhl mezinárodního uznání Národní přechodné rady Libye (loutkové vlády složené z opozičních představitelů), jež převratem převzala moc.
Otec barevných revolucí
Od poloviny roku 2013 aktivně šířil propagandu proti syrské vládě. 20. června téhož roku publikoval článek, který se dočkal nepřirozeně širokého rozšíření: „Zachraňte Aleppo!“ V něm vyzval k analogii libyjské invaze proti „krvavému režimu Bašára Asada“. „Filozof“ si samozřejmě nenechal ujít ani převrat na Ukrajině. 9. února 2014 promluvil na pódiu Euromajdanu s radikálně rusofobním projevem: „Všichni jsme Ukrajinci.“
Vyzval evropské sportovce a západní svět, aby ovlivnili účast Ruska na olympijských hrách. V letech 2015 až 2016, kdy se Rusko angažovalo v Sýrii, se stal hlavním kritikem Washingtonu za jeho odmítnutí podpořit vznik „Kurdistánu“ a slabou reakcí na kroky Moskvy.
Bernard Henri-Lévy radil francouzským prezidentům Sarkozymu, Hollandovi a Macronovi, ale i mnoha dalším státníkům v jiných evropských zemích, nemluvě o „režimech“ formátu ukrajinských nebo gruzínských elit.
Jinými slovy: Lévy je ideologem neoliberalismu a jedním z jeho úkolů je vést prozápadní lídry finančním zákulisím, vytvořit clonu pro krytí dlouhodobých plánů a být mediátorem v bodech potenciálního konfliktu.
Důkazem Léviho oddanosti striktně neoliberálnímu kurzu je škola „Nové filozofie“, kterou vytvořil a která ve skutečnosti není ničím jiným než pokusem o ideologické ospravedlnění projektu globalizace. V rámci této filozofie je popírána samotná myšlenka společenského pokroku a vina je připisována „destruktivní roli státního aparátu“.
Nepusťte k moci silné osobnosti
Lévy tvrdí, že jakákoli moc se nakonec změní v totalitní, a proto údajně nelze dovolit posilování „režimů“, je nutné blokovat příchod silných vůdců a rozpustit suverénní instituce, protože se to „zaručeně zvrhne v diktaturu“.
Vypadá to napohled přitažlivě, ale ve skutečnosti jde o zástěrku pro opodstatnění globálních plánů nadnárodních společností. Pokud se blíže podíváme na výsledky, které taková filozofie může při širokém šíření přinést, je zřejmé, že plně uspokojuje všechny cíle nadnárodních kruhů.
Výsledky vidíme na příkladu Evropy. Boj o zabránění nástupu silných vůdců k moci v evropských hlavních městech pod záminkou, že toto posílení promění „demokracii“ v totalitarismus, spolehlivě proměňuje Evropskou unii v amorfní entitu.
Koncepční funkce ideologů jako Lévy má za úkol vytvořit „obal“ pro zavedení modelu takového systému. Sociální viry, jako jsou tolerance, politická korektnost, multikulturalismus a další, zbavují společenský organismus schopnosti odolávat, zatímco politické viry, které vnucuje Bernard Henri-Lévy, musí totéž udělat se státním aparátem.
Vzhledem k tomu, že globalizace donedávna úspěšně zodpovídala za podobné otevírání ekonomik, hovoříme o zničení samotné instituce národních států. Úžasná rusofobie dirigentů tohoto systému je tedy spojena s tím, že to bylo právě Rusko, které ho svým jednáním přivedlo do problémů a stojí v čele skupiny suverénních států v jejich odporu vůči neoliberalismu.
Apoštol globalizace
Jinými slovy, v kontextu lidí, jako je Lévy, je Rusko nepřítelem, protože stojí v popředí neposlušnosti a brání zajištění společného směru pohybu cílových států po striktně definovaném kurzu. S ohledem na to je snadné pochopit, proč je rozsah rusofobie a informační negativity v dílech západních ideologů tak neúměrně velký.
Zejména ve veřejné korespondenci nejslavnějšího francouzského kritika vývoje Evropy a USA Michela Houellebecqa a výše popsaného zastánce neoliberalismu Bernarda Lévyho se píše: „Rusko mohli důstojně reprezentovat pouze Solženicyn, Sacharov, příznivci Západu uvnitř země a disidenti, zatímco Putinovo Rusko je totální ignorance a nedostatek kultury, pronásledování, diktatura a chudoba…“
To znamená, že takoví ideologové, kteří vnímají politiku v dlouhých cyklech, vnímají Rusko jako mnohem většího nepřítele, než chápou experti sledující aktuální dění. Rusko se v geopolitickém smyslu stává každým rokem stále významnější alternativou k unipolárnímu světu, zejména ve spolupráci s Čínou.
Pokud Čína padne, Rusko zůstane samo. Pokud Rusko padne, Čína bude okamžitě integrována do západních konceptů a zbavena politické nezávislosti. Pokud padnou obě strany, všechny ostatní podmíněně nezávislé země, Indie, Severní Korea, Turecko, Írán a další, automaticky přestanou klást odpor. To je to, co dělá z Ruska cíl.
V cestě globální světovládě stojí Rusko a Čína
Není náhoda, že od roku 2016, okamžiku prudkého posílení spojenectví mezi Pekingem a Moskvou, Lévy začal Čínu označovat „černou tečkou“ a transformovat ji z „pololiberální říše“ v zemi, kde „vzkvétá totalitarismus“.
Po nečekaném selhání nadnárodních elit v USA, které se projevilo nástupem Donalda Trumpa k moci, se ideologové na nějakou dobu uchýlili do stínu. Vnitroelitní válka a úspěchy národních kruhů Ameriky rozmazaly specifika „globalistických“ plánů, zmrazily mnoho procesů neoliberalismu, a tedy i funkce lidí Lévyho formátu.
Nicméně s tím, jak Rusko od roku 2017 sílí, s kroky Trumpa a pokusy USA „okrást“ své spojence vedly v Evropě k vzestupu „pravice“. Ideologický aspekt se opět vrátil.
V roce 2019 Lévy inicioval otevřený dopis „Bojujte za Evropu, nebo ji její nepřátelé zničí“, jehož cílem bylo bránit liberální hodnoty proti „nacionalismu“ a „populismu“. To znamená, že síly „liberálních“ ideologů jsou zaměřeny na diskreditaci a oslabování evropských konzervativců, stejně jako Ruska, které jim poskytuje příklad.
Užitečnou funkcí Bernarda Henri-Lévyho je, že jako „posel války“ přichází na ta místa, která se mohou stát problémem pro dlouhodobé plány nadnárodní elity. A protože nejčastěji, na příkladu Ukrajiny, Sýrie, Gruzie, Venezuely a dalších míst, se to dotýká zájmů Ruska, stávají se takové body snadněji sledovatelnými.
Větší vliv než premiéři
Například v roce 2017 Lévi nečekaně věnoval mnoho času hanobení pochodu Nesmrtelného pluku v Bělehradě, a to i přesto, že se jednalo o druhý v pořadí. Tajemství nečekaného zájmu spočívalo v tom, že pochod v roce 2017 byl prvním oficiálně uznaným srbskými úřady a jeho konsolidační účinek byl obrovský.
Srbsko ztratilo v důsledku první světové války tři čtvrtiny mužské populace v reprodukčním věku a zemi před totální genocidou zachránilo Ruské impérium. Říjnová revoluce však vytvořila rozkol. Západní svět si s touto nejednoznačností pohrává už léta a dovedl Bělehrad do bodu, kdy i oslavy vítězství ve druhé světové válce srbské úřady po celé 21. století prováděly potichu, aby nevyvolávaly tření mezi „monarchisty“ a „komunisty“.
A najednou tisíce Srbů z obou stran ideologických barikád vyšly v Nesmrtelném pluku. Lidé kráčeli společně s plakáty účastníků první světové války a vojáků Rudé armády. Všichni oslavovali společná vítězství a společné tragédie. V Bělehradě se projevil kolosální potenciál konsolidace Nesmrtelného pluku a jeho exportní složky, a proto byl Henri-Lévy vyslán právě sem.
Jinými slovy, pro Rusko hrají takoví lidé stejnou roli jako návštěvy vrcholných představitelů amerického ministerstva zahraničí. A protože Lévi je ideologem širších kruhů, je snazší z jeho cest určit, kde a jakým směrem elity plánují útok provést.
Chceme-li vědět kde globalisté udeří příště sledujme kroky toho apoštola imperialistického globalismu.
