Porota v Chicagu rozhodla 17. října 1931 pozdě večer. Al Capone, nejznámější gangster období prohibice, byl uznán vinným z daňových úniků. O týden později dostal jedenáct let vězení, nejdelší trest, jaký do té doby za tento delikt padl.
Policie, soudy i novináři ho léta spojovali s vraždami, pašováním alkoholu a vyděračstvím. Rozhodující důkazy proti němu nakonec shromáždil nenápadný úředník berní správy, který uměl číst v účetních knihách.
Obchodník se starožitnostmi
Alphonse Capone se narodil 17. ledna 1899 v Brooklynu v rodině italských přistěhovalců. Školu opustil po šesté třídě a přidal se k pouličnímu gangu Johnnyho Torria. V mládí pracoval jako vyhazovač v brooklynském baru. Tam také přišel ke známé jizvě na tváři: urazil ženu a její bratr Frank Gallucio ho pořezal. Capone se mu musel omluvit – a později si ho najal jako osobního strážce. Přezdívku Scarface, tedy Zjizvený, nesnášel a před fotografy jizvu skrýval.
Kolem roku 1920 ho Torrio povolal do Chicaga. Prohibice právě zakázala výrobu a prodej alkoholu. Nelegální pivovary a palírny se rázem staly výnosným oborem. Když Torrio v roce 1925 po atentátu odešel do ústraní, převzal šestadvacetiletý Capone celé impérium. Podle odhadů obracelo v roce 1928 kolem 105 milionů dolarů ročně. V přepočtu na dnešní hodnotu dolaru bychom asi museli o pár řádů výš – místo v milionech počítat v miliardách.
Navenek vystupoval jako slušný obchodník. Vedle klubu Four Deuces, kde zpočátku úřadoval, provozoval krámek se starým nábytkem a na vizitce se představoval jako obchodník se starožitnostmi. Kdo chtěl opravdu něco koupit, dozvěděl se, že má zrovna zavřeno. Své podnikání obhajoval tím, že čemu jiní říkají pašování a vyděračství, tomu on říká obchod. Bankovní účet nevedl, šeky nepodepisoval a vilu na Floridě nechal zapsat na manželku.
Nepolapitelný
Chicago mělo ve dvacátých letech pověst města, kde se střílí za bílého dne. Při jednom útoku Caponových mužů na konkurenty zahynul i náměstek státního zástupce William McSwiggin. Capone byl z vraždy obviněn, šest velkých porot po sobě však žalobu nevzneslo a případ padl. Caponovi lidé nosili úředně orazítkované průkazky, jimiž město žádalo policii o vstřícnost k jejich držitelům.
Dne 14. února 1929 postříleli muži převlečení za policisty v jedné chicagské garáži sedm lidí z gangu George „Bugse“ Morana. Krvavý Valentýn vyvolal pobouření v celé Americe. Capone byl v té době na Floridě a z masakru nebyl nikdy obviněn. Zeď, u níž oběti zemřely, dnes vystavuje Muzeum mafie v Las Vegas i se stopami po kulkách.
Federální úřady mohly Capona stíhat jen za porušení prohibice nebo za daně. V květnu 1929 ho zatkli ve Filadelfii za nošení zbraně a do šestnácti hodin dostal rok vězení. Jedny noviny pak popsaly jeho celu s orientálními koberci, leštěným nábytkem a rádiem hrajícím valčík. Konkurenční list vzápětí napsal, že cela nijak luxusní není a Capone se o ni dělí s defraudantem. Po devíti měsících byl za dobré chování venku.
Další trest si přivodil výmluvou. Když měl v březnu 1929 vypovídat před velkou porotou, žádal o odklad s lékařským potvrzením, že leží v Miami se zápalem plic. Agenti ale zjistili, že v téže době chodil na dostihy, letěl na Bimini a plavil se do Nassau. Za pohrdání soudem dostal šest měsíců.
Muž nad účetními knihami
Cestu ukázal rozsudek Nejvyššího soudu z roku 1927. Podle něj musí daně platit i pašerák a nemůže se vymlouvat, že by přiznáním příjmů usvědčil sám sebe. Prezident Herbert Hoover pak ministrovi financí vzkázal, že chce Capona za mřížemi. Úkol připadl zvláštnímu vyšetřovateli berní správy Franku Wilsonovi.
Wilson se s pěti kolegy usadil v budově chicagské pošty. Jeho nadřízený o něm říkal, že nad účetními knihami vydrží sedět osmnáct hodin denně sedm dní v týdnu. Tým prošel kolem dvou milionů dokladů a sepsal, za co Capone utrácel: drahý nábytek, košile na míru, přezky opasků posázené diamanty, pozlacený jídelní servis a telefonní účty za 39 000 dolarů. Ale na obvinění to nestačilo.
V létě 1930 narazil Wilson na tři účetní knihy, zabavené už v roce 1926 při razii v jednom z Caponových podniků. Sloupce nesly názvy kostky, jednadvacet a ruleta a mezi zápisy stálo: „Frank zaplatil 17 500 dolarů za Ala.“ Wilson porovnal rukopis s podpisy na vkladních lístcích místní banky a našel pisatele, pokladníka herny Leslieho Shumwaye. Agenti ho zastihli u snídaně na Floridě a po podpisu výpovědi ho ukryli v Kalifornii. Další svědek, pokladník Fred Reis, se rozhovořil po čtyřech dnech na samotce ve vězení plném švábů. Do procesu ho úřady schovaly raději až v Jižní Americe.
Capone tušil, kam vyšetřování míří. Při výslechu se Wilsona na odchodu zeptal, jak se daří jeho ženě, a poradil mu, ať se opatruje. Wilson pak žil pod nepřetržitou ochranou, protože se doslechl, že Capone povolal z New Yorku pět nájemných vrahů.
Slávu si přesto odnesl prohibiční agent Eliot Ness. Jeho skupina takzvaných Neúplatných zabavovala a ničila Caponovy zásoby piva a lihovin a její zásahy se dostávaly do novin. Po celé Americe proslul Ness až díky pamětem, které vyšly několik měsíců po jeho smrti v roce 1957. Wilsona připomíná v hollywoodském filmu o Nessovi z roku 1987 jen vedlejší postava účetního.
Vyměněná porota
Capone se nejprve pokusil o dohodu. V červnu 1931 přiznal vinu v naději na dva a půl roku vězení a novinářům se dohodou chlubil. Soudce James Wilkerson ji však odmítl s tím, že s federálním soudem se smlouvat nedá. Capone vzal přiznání zpět a věc šla před porotu.
Krátce předtím donesl informátor Eddie O’Hare zprávu, že Caponovi lidé mají seznam porotců a rozdávají jim tisícidolarové bankovky. Soudce porovnal seznam s vlastním a jména se shodovala. Ráno 5. října 1931 vešel Capone do soudní síně v hořčicově žlutém obleku a na porotce se usmíval. Soudce Wilkerson pak poslal zřízence k vedlejšímu soudci a prohodil si s ním celou skupinu porotců.
Svědci vypovídali o hernách, ziscích i o tom, že Capone platil hotelové účty stodolarovkami a pětisetdolarovkami. Publikum sužované hospodářskou krizí při té výpovědi hlasitě zalapalo po dechu. Obhajoba předvolala šest bookmakerů, podle nichž Capone na dostizích stále prohrával. Prohry v sázkách však šlo odečíst jen od výher v sázkách, takže zisky z ostatních podniků tím obhajoba nevysvětlila.
Porota se radila do pozdního večera a uznala Capona vinným v pěti bodech obžaloby z dvaadvaceti. Dne 24. října mu soudce vyměřil jedenáct let vězení a pokutu 50 000 dolarů. Capone cestou z jednací síně volal, že ještě nedobojoval.
Odvolání neuspěla. Capone si trest odpykával v Atlantě a na Alcatrazu, kde jako vězeň číslo 85 hrál na banjo ve vězeňské kapele. Propuštěn byl v listopadu 1939, těžce poznamenaný syfilidou, a až do smrti v lednu 1947 žil v ústraní na Floridě. Informátor O’Hare se jeho propuštění nedožil, několik dní předtím ho zastřelili z projíždějícího auta. Jeho syn Edward se stal prvním námořním letcem vyznamenaným Medailí cti a jeho jméno dnes nese chicagské mezinárodní letiště.
