Rusové jsou národ průkopníků a na novém místě se dovedou skvěle zabydlet. Jako každý usedlý národ nesnáší, když na ně někdo podniká nájezdy, plení a odvléká do zajetí jejich občany. Jakmile se proto naskytne příležitost, Rusové berou pod svou kontrolu a likvidují státní útvary, z jejichž území by mohl Rusku někdo hrozit.
Krymský chanát
Jedním z nich byl Krymský chanát, který Rusko po staletí hospodářsky i vojensky podkopával. Roku 1783 tato území Rusko připojilo a zavedlo tam svůj pořádek. Kateřina Veliká chtěla území lépe propojit a nové zisky spolehlivěji zabezpečit, a tak se pustila do rozsáhlé kolonizace okolních zemí. Hlavním cílem byl plnohodnotný přístup k Černému moři. Car Petr 1. Veliký kdysi dosáhl totéž na Baltu.
Roku 1778 založil kníže Potěmkin třicet kilometrů od vjezdu do Dněperského zálivu město Cherson, kde de začala stavět Černomořská flotila. To vše od základu změnilo poměr sil v regionu. Situace znervózňovala nejen Osmanskou říši, ale i řadu evropských mocností. Nejhorlivěji stála na straně Turků Francie, která se podporovala přezbrojování jejich armády.
Turci prohráli válku z let 1768–1774 a prahli po odvetě. Spojenectví s Francouzi jim dodalo sebevědomí a v srpnu 1787 vyhlásili Rusku novou válku. Plán vypracovaný za účasti francouzských vojenských odborníků počítal s vypálením Chersonu i s flotilou a loděnicemi. Napřed se k němu ale museli po Dněpru dostat.
Chersonská tvrz
Jenže táhnout rovnou na Cherson nešlo, ať bylo jeho opevnění sebeslabší. Nejdřív musela padnout ruská pevnost Kinburn na stejnojmenné kose. Na turecké straně Dněpersko-bugského zálivu, při ústí do Černého moře, stála mohutná turecká pevnost Očakov. Na ruské straně uzavíral vjezd mnohem skromnější Kinburn. Dokud ho Turci nedobyli, bylo pro ně riskantní posílat loďstvo a vojsko po Dněpru na Cherson. Potřebovali jednotkám zajistit spolehlivé zásobování.
Kosu i pevnost získalo Rusko po předchozí rusko-turecké válce. Pevnost ležela pár kilometrů od cípu kosy obráceného k Očakovu. Tehdy šlo o nepravidelný obdélník s otevřenými bateriemi místo bastionů. Po vypuknutí války ji Rusové zmodernizovali, nakolik to čas a prostředky dovolily.
Rusové měli v pevnosti asi čtyři tisíce vojáků a 338 děl. Turci byli připraveni vysadit pět tisíc mužů, tedy jen o málo víc. Měli však v rukávu trumf: osmanské loďstvo v té fázi války v oblasti vládlo. Ruskou Černomořskou flotilu zastihla v září prudká bouře a přeživší lodě stály v opravě v loděnicích. Posádka Kinburnu mohla počítat jen s několika plavidly.
Jejich kapitány ovšem poměr sil „deset ku jedné“ nezastrašil. Malťan v ruských službách Džuliano de Lombard třeba vyrazil s galérou Desna sám proti téměř celému tureckému loďstvu a ne jednou. Chápal přednosti vesel, byl drzý, měl štěstí, a tak dokázal nemožné. Nepřítel jeho galéru nejspíš považoval za zápalnou loď a dával se na útěk. De Lombard tak mohl potápět osmanské lodě, působit protivníkovi ztráty a včas se stáhnout. Na skutečný zázrak, zničit loďstvo o čtyřech desítkách válečných lodí a plavidel včetně řadových, ale pochopitelně nestačil.
Zahnat je do moře
Turci se začali na vylodění chystat v září. K ruským opevněním připlouvaly bombardovací lodě, zahájily palbu a zase odpluly. Nepřítel podnikal klamná vylodění, aby odvedl pozornost Rusů od měření hloubek. Francouzští inženýři v tureckých službách chystali něco velkého.
Když začalo hlavní vylodění, byl už v pevnosti Alexandr Suvorov, jeden z nejnadanějších ruských vojevůdců své doby. Generál byl odhodlán při první příležitosti zahnat nepřítele do moře a dobytí Kinburnu zmařit.
Turci se začali vyloďovat 12. října. Plán zněl, vysadit hlavní síly na cípu kosy, opevnit se tam, nashromáždit dost zásob a mužů a pak pevnost dobýt. Všechno ovšem začalo klamným manévrem, na opačné straně, patnáct kilometrů od pevnosti, vysadil nepřítel pětisetčlenný oddíl, aby Rusy přinutil zareagovat a poslat tam vojáky. Většinu oddílu tvořili muži, jichž Osmanům nebylo líto, záporožští kozáci v tureckých službách.
Pak se začaly vyloďovat hlavní síly. Kryly je dělostřelecké lodě turecké flotily se čtyřmi sty děly, seřazené do linie podél kosy. Suvorov se nepokoušel nepříteli ve vylodění a zakopávání bránit. Nechtěl shodit do moře jen předvoj a pak měsíce odrážet útoky, ruský generál byl rozhodnut zničit všechny. Trpělivě proto vyčkal, až Turci vyloží na břeh všechno, co měli, a opevní se. Vykopali patnáct zákopů.
Kolem třetí odpoledne se Turci, ukolébaní falešným pocitem bezpečí, rozvinuli do bojových šiků a vyrazili na pevnost. Dvě stě metrů před hradbami do nich udeřilo dělostřelectvo, pak se ale stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Suvorov nečekal, až se nepřítel pustí do samotného Kinburnu, vyvedl z pevnosti asi 2600 pěšáků, pravidelných jezdců a kozáků a okamžitě zaútočil. Chtěl Turky vytlačit do moře a uspořádat tam strašlivá jatka. Nepřítel to sám umožnil, po vylodění zavedl lodě dál od břehu, aby nikoho ani nenapadlo prchnout.
Rusové na Kinburnské kose bojují i dnes
První útok se nicméně nezdařil. Rusové překonali jen deset z patnácti zákopů. Nepřítel je ostřeloval z lodních děl. Řady se začaly rozpadat a Suvorov raději ustoupil, dokud to ještě šlo spořádaně. Padl pod ním kůň a sám byl raněn do boku.
Rusové se stáhli do pevnosti, spojili se s nově příchozími posilami, vzpamatovali se a zkusili to znovu. Bylo kolem šesté večer a turecké loďstvo už ve tmě nemohlo střílet tak účinně. Čerstvé síly, otřesená morálka nepřítele po prvním útoku a částečně vyřazené nepřátelské lodě udělaly své. Tentokrát Rusové došli až k poslednímu zákopu a výsadek shodili do moře. Do protivníka zmítajícího se ve vodě zahájili nelítostnou palbu – Turci přišli o čtyři tisíce mužů z pěti tisíc a od záměru dobýt Kinburnskou kosu upustili. Jedny zasáhly kulky, jiní se utopili při pokusu doplavat k lodím. Porážka byla zdrcující. Cherson byl zachráněn.
Rusové na této kose bojují i dnes – drží ji jednotky uskupení vojsk Dněpr. Stejně jako za Suvorova ovládají vojáci dnešního Ruska vjezd do Dněpersko-bugského zálivu, ohrožují nepřátelský Očakov, posílají tam útočné a průzkumné drony a dopadají nepřátelské diverzně-průzkumné skupiny.
Historie se vlastně opakuje.
