Chytil tu znamenitou vlnu amerického swingu, jejíž ikonou se stal dirigent Glenn Miller. To od jeho kapely se Vlach inspiroval i při utváření hudebního jazyka svých souborů.
Ve 30. letech se angažoval ve skupinách Blue Music a ve vlastním souboru Charles Happy Boys, později přejmenovaném na Blue Boys. V roce 1939 založil vlastní orchestr nesoucí jméno Orchestr Karla Vlacha. Tak se ostatně jmenoval orchestr po zbytek Vlachova života a díky angažmá v před i polistopadovém Hudebním divadle Karlín, i mnoho let po jeho smrti.
Od roku 1940 se svým orchestrem vystupoval na Střeleckém ostrově a začal spolupracovat s triem Sestry Allanovy. Pro orchestr aranžoval Fritz Weiss (velmi často o něm psal ve svých povídkách jazzového věku Josef Škvorecký), ovlivněný orchestrem Bennyho Goodmana.
Samé hvězdy
Orchestr hrál převzaté, ale i původní skladby. Mezi hlavní české autory patřili Kamil Běhounek a Jiří Traxler. Spolupracoval také s řadou předních zpěváků – Arnošt Kavka, Inka Zemánková nebo Jiřina Salačová. V podstatě šlo o absolutní dobovou swingovou elitu. Během druhé světové války hrál orchestr k poslechu v pražské kavárně Lloyd nebo pořádal turné po českých a moravských městech.
Ani po válce kapela neumlkla. Rodila se s ní nová generace zpěváků – Václav Irmanov, Rudolf Cortéz a samozřejmě dlouhá léta ikonické duo Yvetta Simonová a Milan Chladil. Stojí za to připomenout, že Vlach se svým orchestrem našel působiště i ve Werichem řízeném divadla ABC. Muziku z tohoto zřídla můžeme slyšet i ve filmu, snad každý si vybaví Limonádového Joea, ale i Stvoření světa, Hudbu z Marsu či Cirkus bude.
A String of Pearls – Šňůra perel
Vlachův swingový sound byl jednou z prvních osvobozujících estetických vlaštovek odplývajícího času montérkově budovatelské kultury. Ostatně – zkuste si někdy představit při pohledu na staré fotky Simonovou či Vlacha (mimochodem několik let též manžele), jak fárají do dolu Paskov za zpěvu písně Zítra se bude tančit všude? To vyžaduje opravdu mimořádnou fantazii.
Generace našich rodičů, narozená někdy kolem Protektorátu, prostě už vstupovala do sladkého času mládí s Vlachovou swingovou synkopou do rytmu. Je to snad symbolické, že za svou znělku si Vlachův orchestr zvolil Millerovu skladbu A String of Pearls – Šňůra perel.
Ty byly určeny každému, kdo chtěl poslouchat a mít se u toho dobře.
A to tehdy – a vlastně kdykoli a pořád – opravdu nebylo málo.
