reply Protiproud
Reflex

Enoch Jehuda z Rybinsku - strůjce sovětských gulagů

Právě dnes si připomínáme den, kdy světlo světa spatřil před 135 lety otec sovětských gulagů a šéf NKVD Genrich Jagoda

Radek Pokorný

Patnáctého března 1938 byl v Moskvě popraven muž, před jehož jménem se ještě před dvěma lety třásla celá sovětská říše. Genrich Grigorjevič Jagoda, narozený jako Enoch Geršonovič Jehuda, stál v letech 1934–1936 v čele NKVD a položil základy táborového impéria, jemuž svět začal říkat Gulag.

Jeho příběh je zároveň příběhem generace židovských revolucionářů, kteří odvrhli víru otců ve prospěch pozemského mesianismu – a mnozí z nich nakonec skončili v soukolí, které sami roztočili.

Syn rybinského zlatníka

Jagoda se narodil 19. listopadu 1891 v povolžském Rybinsku v rodině drobného řemeslníka, zlatníka. Rusky znějící příjmení Jagoda (jahoda) bývá vykládáno jako upravená podoba hebrejského Jehuda. Rodina byla židovská a početná. Kromě Genricha v ní vyrůstali další dva synové a pět dcer. Kolem roku 1902 se usadila v Nižním Novgorodu.

Tam se rozhodlo o osudu mladého Enocha. Jeho otec Geršon byl bratrancem Michaila Izrailoviče Sverdlova, otce pozdějšího bolševického vůdce Jakova Sverdlova. Obě rodiny pojilo i revoluční smýšlení. V bytě Jagodových fungovala od roku 1904 tajná tiskárna nižněnovgorodského výboru sociálních demokratů. Revoluce si v rodině vybrala krutou daň. Bratr Michail zahynul při povstání ve Sormovu roku 1905, další bratr byl za první světové války zastřelen za organizování vzpoury v pluku.

Sám Jagoda se vyučil rytcem v dílně Sverdlovova otce. Pozdější historku o tom, že byl lékárníkem, si podle životopisců vymyslel. V roce 1907 se přidal k anarchokomunistům, poté k sociálním demokratům, roku 1912 byl zatčen a vypovězen.

Ve stínu klanu Sverdlovů

Pouto ke Sverdlovům Jagoda utužil sňatkem s Idou Averbachovou, neteří Jakova Sverdlova. Jakov Sverdlov patřil k nejbližším Leninovým spolupracovníkům a po převratu stál v čele Všeruského ústředního výkonného výboru – formálně tedy v čele sovětského státu. Židé tehdy dostali do svých rukou celý administrativní aparát státu.

Podle petrohradského korespondenta listu The London Times,  Roberta Wiltona, Angličana působícího v době bolševické revoluce v Rusku nedlouho po tom, co bolševici získali moc bylo z 556 osob, které zaujaly nejvyšší administrativní posty v Rusku 447 židů. V nejvyšším sovětském vedení před Druhou světovou válkou působilo podle něho 83% židů, 5% Rusů, 6% Lotyšů a 6% jiných národností.

Není tedy divu, že kariéra mladého židovského příbuzného se po revoluci rozjela docela strmě. Roku 1919 si Jagody povšimli Sverdlov a Felix Dzeržinskij a převeleli jej do Moskvy. V Čece, předchůdkyni OGPU a NKVD, rychle stoupal a roku 1923 se stal Dzeržinského druhým zástupcem. Za nemocného Vjačeslava Menžinského pak tajnou policii fakticky řídil právě on.

Architekt Gulagu

Pod Jagodovým vedením vznikla Hlavní správa táborů GULAG a síť nápravně pracovních táborů se pod jeho vedením začala závratně rozrůstat. Jejími oběťmi se staly statisíce lidí. Prvním velkým dílem otrocké práce se stal Bělomořsko-baltský kanál, budovaný v letech 1931–1933. Generální dohled nad stavbou měl Jagoda, výstavbu řídili další židé Lazar Kogan a Naftalij Frenkel, náčelníky GULAGu byli další židé Matvej Berman a jeho zástupci Semjon Firin a Jakov Rapoport.


Krize před výbuchem: Další vlna znehodnocení peněz je už za dveřmi. Inflace opět začíná růst i u nás. Trend je jasný: Chtějí nás znovu obrat

Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu, energetickou drahotou a sociálními výbuchy v záapdní Evropě brzy opět nabere divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav:

Napište svoje telefonní číslo na email zlato@protiproud.info - a budete vědět vše, co potřebujete. A navíc pomůžete nejen sobě, ale i Protiproudu!

Sledujte zde

Šestice vysokých důstojníků OGPU – Jagoda, Berman, Kogan, Rapoport, Firin a Frenkel, dostala za stavbu Leninův řád. Většina z nich pocházela ze židovského prostředí. Na tuto okolnost později upozornil i Alexandr Solženicyn, který ve své slavné přelomové knize Souostroví Gulag otiskl portréty hlavních budovatelů kanálu. Jen podle oficiálních údajů zemřelo na stavbě přes 12 000 vězňů, z toho 8 870 v hladovém roce 1933. Skutečný počet obětí byl ale ve skutečnosti mnohem vyšší.

V červenci 1934 jmenoval Stalin Jagodu lidovým komisařem vnitra. V srpnu 1936 připravil s prokurátorem Vyšinským první moskevský proces, jenž poslal na smrt Zinovjeva a Kameněva. Stalinovi to nestačilo. Prohlásil, že Jagoda neobstál v úkolu odhalit trockisticko-zinovjevovský blok, a tak jej v čele NKVD nahradil Nikolaj Ježov.

Pád obávané zrůdy

Jagoda byl na jaře 1937 zatčen a v březnu 1938 souzen spolu s Bucharinem a Rykovem. Rozsudek smrti padl 13. března, a o dva dny později byl vykonán. Popraveny byly i jeho manželka a dvě sestry,  jejichž ostatky leží na popravišti Kommunarka, zřízeném na Jagodově bývalé chatě. Přežil jen syn. Ruský Nejvyšší soud Jagodu odmítl rehabilitovat, přestože ostatní odsouzení z téhož procesu byli rehabilitováni do konce roku 1988.

S Jagodou padla i většina židů působících v NKVD majících na svědomí ty nestrašnější zločiny, které jsou dnes neprávem připisovány Stalinovi. Bestiální vraždy a nelidské perverzní sexuální mučící praktiky používané hromadně těmi lidskými zrůdami, padají na vrub právě NKVD pod Jagodovým velením. Satanské praktiky, které mnohdy předčily i metody používané později nacisty v koncentračních táborech, které byly inspirovány těmi, které vybudovali Jagodovi lidé v čele NKVD.

Syn rybinského zlatníka, který vyměnil jméno Enoch Jehuda za Genricha Jagodu, skončil právem v jámě s prostřelenou hlavou i s dalšími masovými vrahy bolševické revoluce, která jim nakonec vskutku po bolševicku zakroutila krkem.

Brána poznání



    Doporučujeme