Téměř každý den slyšíme z médií klimaalarmistické bědování nad tím, že pokud se nepodřídíme placení odpustků za to, že topíme, svítíme a jezdíme autem přijde na nás klimatická katastrofa. Jako důkaz korporátní média ukazují každý večer ve zprávách hrůzy natočené po celé zemi. Zemětřesení, povodně, hurikány, vulkány a vlny tsunami zaplavující tu více tu méně pobřežní města s tím, že strašný živel si vyžádal desítky mrtvých.
Oběti zeleného náboženství
Nikdy přitom nezapomenou dodat, že tyto apokalyptické obrazy jsou způsobeny globálním oteplování, za které může člověk a jeho průmyslová výroby posledních 100 let a proto pokud nechceme tyto hrůzy dále zažívat musíme se podřídit a přinést oběti zeleném u božstvu.
Přitom k mnohem horším živelným katastrofám dochází na zemi od nepaměti. Stačí se ohlédnout do minulosti. A nemusíme chodit ani do Asie nebo Karibiku, můžeme zůstat v Evropě. Připomeňme si třeba zemětřesení, které před 270 lety postihlo Lisabon.
Co se tedy onoho osudného 1. listopadu 1755 v nejzápadnějším cípu starého kontinentu, vlastně odehrálo? Zemětřesení, které hlavní město Portugalska postihlo patří k největší přírodním katastrofám novověku, které Evropu postihlo. Bylo doprovázeno rozsáhlými požáry a tsunami a téměř vymazalo Lisabon z mapy.
Změnilo to i politiku
Zahynulo při něm 60 000 až 100 000 lidí a je jednou z nejničivějších přírodních katastrof v evropských dějinách. Síla zemětřesení byla okolo 8,5 až 9 stupňů a bylo patrně jedním ze šesti nejsilnějších zemětřesení všech dob. Epicentrum bylo pravděpodobně 200 km jihozápadně od mysu svatého Vincence v Atlantském oceánu.
Katastrofa měla značný dopad na politiku, kulturu a vědu. Její následky vedly v Portugalsku k vyostření domácího napětí a ke zlomu v budování koloniální říše. Mezi osvícenskými filozofy vyvolalo četné diskuse a znovu nastolilo problém teodiceje, tedy otázku, proč dobrotivý Bůh dopouští zlo ve světě. Mimořádnou událost začali zkoumat vědci a položila základy moderní seismologie.
Příčina zemětřesení a tsunami je stále nedořešená. Za nejpravděpodobnější příčinu seismologové považují deskovou tektoniku azorsko-gibraltarské zlomové zóny, kde se střetává africká a euroasijská tektonická deska. Vzhledem ke zvláštní situaci v této lokalitě může docházet k mohutným vertikálním pohybům, které mohou vyvolat obzvláště silné tsunami.
Zničený Lisabon
Zemětřesení začalo v neděli 1. listopadu v 9.40 hodin na svátek Všech svatých a trvalo tři až šest minut. V zemi vznikaly metrové trhliny. Centrum města bylo zničeno. Na mnoha místech vypukly rozsáhlé požáry. Lidé, kteří přežili, se uchýlili do přístavu. Tam zjistili, že moře ustoupilo a odhalilo mořské dno pokryté vraky lodí a ztraceným zbožím.
Asi 40 minut po zemětřesení přístav zaplavila vlna tsunami a hnala se korytem proti proudu řeky Tejo. Následovaly ještě dvě menší vlny. Voda sice uhasila požáry, ale smetla dosud stojící budovy. V oblastech, které nebyly zasaženy tsunami, zuřily požáry pět dní. Po prvním zemětřesení přišly dva následné otřesy, každý trval asi dvě minuty.
Zničeno bylo asi 85 % lisabonských budov, včetně královských paláců a knihoven, které byly příklady manuelské architektury 16. století. To, co zemětřesení nezničilo, padlo za oběť plamenům, například velká opera, otevřená 31. března téhož roku. Zničen byl i královský palác Ribeira na břehu řeky Tejo na místě dnešního náměstí Praça do Comércio a s ním i státní knihovna s více než 70 000 knihami a obrazy Tiziana, Rubense a Correggia. Ztratily se také záznamy o výpravách Vasca da Gamy a dalších mořeplavců.
Zničeny byly téměř všechny církevní stavby v Lisabonu, zejména katedrála Santa Maria, baziliky São Paulo, Santa Catarina a São Vicente de Fora, jakož i kostel Igreja da Misericórdia. Dodnes stojí v centru Lisabonu zbytky kláštera Convento do Carmo, které byly ponechány jako připomínka zemětřesení. Při následném požáru shořela nemocnice Hospital Real de Todos os Santos (Královská nemocnice Všech svatých), kde zahynuly stovky pacientů. Ztratila se také socha národního hrdiny a vojevůdce Nuno Álvarese Pereiry.
Kromě Lisabonu zasáhlo zemětřesení především města a vesnice na pobřeží Algarve. Asi dvacetimetrová vlna zasáhla severní pobřeží Afriky, kde zahynuly další tisíce lidí. Zásah dostaly také Azory, Kapverdy či ostrovy v Karibském moři.
Dozvuky až v Teplicích
Otřesy způsobily škody i v dalších evropských zemích. Italský spisovatel Giacomo Casanova byl právě ve vězení v benátském Dóžecím paláci a ve svých pamětech popisuje, jak se střecha paláce začala pohybovat. V Lucembursku zahynulo několik vojáků ve zřícených kasárnách. V Nizozemsku a ve Švédsku se utrhly lodě od kotvišť. Třímetrová vlna zasáhla jižní pobřeží Anglie. Zemětřesení bylo zaznamenáno i ve Finsku. Seismické vlny dokonce zablokovaly minerální prameny v Teplicích.
Přírodní katastrofy zde byly od nepaměti a mnohem větší než dnes – bez zeleného bláznění a klimatické lži. Vzpomínka na Lisabonskou katastrofu to příkladně ilustruje.
