Muammar Kaddáfí vládl Libyi dvaačtyřicet let, od převratu v září 1969 až do své smrti. Dne 20. října 2011 se jeho konvoj pokusil uniknout z obleženého rodného města Syrty. Po náletu letadel NATO ho povstalci zajali a krátce poté ho popravili. Od té doby Libye nemá jednotný stát. O moc a ropu se přetahují milice a soupeřící vlády.
Beduín, který sesadil krále
Kaddáfí se narodil kolem roku 1942 v beduínském stanu nedaleko Syrty. Vystudoval vojenskou akademii v Benghází a 1. září 1969 stál jako sedmadvacetiletý kapitán v čele nekrvavého převratu, který svrhl krále Idríse.
Své vlastní učení, jakousi třetí cestu mezi kapitalismem a komunismem, sepsal v Zelené knize. Od roku 1977 nesla Libye název džamáhíríja, tedy stát mas. Sám se nechal titulovat Bratrský vůdce a průvodce revoluce.
Beduínské kořeny nezapřel ani v cizině. Na cesty vozil velký stan, ve kterém přijímal hosty. Osobní stráž mu tvořily ženy v uniformách, kterým se na Západě přezdívalo amazonky. Kaddáfí je předváděl jako doklad svého úsilí o emancipaci žen.
Voda ze Sahary
Příjmy z ropy plynuly do rozvoje země. Když se Kaddáfí ujal moci, umělo číst a psát jen asi 25 % Libyjců. Na konci jeho vlády to bylo téměř 90 % a mladí lidé byli gramotní prakticky všichni, chlapci i dívky. Vysoké školy stejně jako zdravotnictví byly zdarma. Ženy sloužily v policii i armádě a zastávaly vysoké funkce na ministerstvech.
Největší stavbou jeho éry se stala Velká umělá řeka. Déšť padá jen na pět procent libyjského území, pod pouští však leží obří zásoby prastaré fosilní vody. Základní kámen položil Kaddáfí 28. srpna 1984. Do roku 2007 dostala vodu ze Sahary všechna velká města a potrubím dnes proteče denně téměř 2,5 milionu krychlových metrů. Kaddáfí stavbu nazýval osmým divem světa. Podle odhadů stála nejméně 18 miliard dolarů a UNESCO od roku 1999 uděluje cenu nesoucí její jméno.
Moc si ovšem Kaddáfí střežil tvrdě. V červnu 1996 potlačily bezpečnostní složky vzpouru ve věznici Abú Salím v Tripolisu a podle svědka zastřelily kolem 1200 vězňů.
Tanky a semtex z Prahy
Nejvíce zbraní kupovala Libye od Sovětského svazu. Kaddáfí si však oblíbil i Československo, které mu na rozdíl od Moskvy nediktovalo politické podmínky. V říjnu 1975 sjednal v Tripolisu premiér Lubomír Štrougal dodávku více než tisíce tanků a stovek obrněných transportérů. Když Kaddáfí v červnu 1978 přiletěl do Prahy, prohlásil, že cesta k míru vede i prostřednictvím zbraní.
Podle historika Karla Siebera přesáhl zbrojní vývoz do Libye jen v 70. letech čtyři miliardy korun. Českoslovenští odborníci postavili v poušti moderní letiště a opravny letadel a tanků. Do Libye odjížděly také stovky civilních expertů, hlavně lékařů, geologů a inženýrů.
Při druhé návštěvě v roce 1982 si Kaddáfí odvezl z Prahy slavnou plastickou trhavinu semtex - oficiálně pro demolice. Postupně Čeksoslovensko do Libye vyvezlo 900 tun semtexu. Asi 400 gramů obsahovala bomba, která v prosinci 1988 zničila americké letadlo nad skotským Lockerbie a zabila 270 lidí. Útok byl odvetou za americké nálety na Tripolis a Benghází z roku 1986. Po převratu v roce 1989 obchod skončil a Libye zůstala Československu dlužit miliony dolarů.
Návrat ze světa vyděděnců
Kvůli Lockerbie žila Libye od roku 1992 pod sankcemi OSN. V srpnu 2003 přijala odpovědnost za jednání svých úředníků, uložila pro pozůstalé 2,7 miliardy dolarů a OSN sankce zrušila. Premiér Šukrí Ghánim pak pro BBC prohlásil, že si tím Libye koupila mír. V prosinci téhož roku se Kaddáfí zřekl zbraní hromadného ničení a pustil do země inspektory. Klíčovou roli při sbližování se Západem sehrál jeho syn Saíf al-Islám.
V září 2009 přiletěl Kaddáfí poprvé do USA a vystoupil na Valném shromáždění OSN. Místo vyhrazené čtvrthodiny mluvil 96 minut. Radu bezpečnosti označil za radu teroru a prezidenta Obamu nazval „naším synem“. Vyčerpaný tlumočník to během projevu vzdal. Stan si Kaddáfí chtěl postavit v Central Parku a poté na pozemku Donalda Trumpa u New Yorku. Úřady mu to však nedovolily.
Smrt v Syrtě
V únoru 2011, v rámci tzv. Arabského jara zorganizovaného Západem v pokusu učinit totéž, co se podařilo ve střední a východní Evropě na konci osmdesátých let, vypukly v Benghází protesty a přerostly v povstání. Rada bezpečnosti OSN v březnu schválila bezletovou zónu na ochranu civilistů. Britský premiér David Cameron ujistil parlament, že cílem zásahu není svržení režimu. V srpnu dobyli povstalci zásobovaní USA a Británií Tripolis.
Kolonu, která se 20. října snažila probít z obležené Syrty, zasáhl nálet NATO. Videa z mobilních telefonů zachycují Kaddáfího živého a krvácejícího z rány na hlavě, jemuž se mu bojovníci posmívají a týrají ho.
Přechodná Národní rada tvrdila, že zemřel v přestřelce. Human Rights Watch tuto verzi zpochybnila a zdokumentovala, že milice z Misráty popravily nejméně 66 zajatců z jeho konvoje. Zraněného Kaddáfího syna Mutasima odvezly na popravu do Misráty. Podle válečného práva jde o válečné zločiny. Nikdy však slíbené vyšetřování nezačalo.
Kaddáfího tělo leželo pět dní v chladírně na maso v Misrátě a tisíce lidí si ho chodily fotografovat. Dne 25. října ho za úsvitu pohřbili v neoznačeném hrobě v poušti, aby se nestal poutním místem. Cynická americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová reagovala na zprávu o jeho smrti slovy: „Přišli jsme, viděli jsme, zemřel.“
Den poté
Výbor pro zahraniční věci britské Dolní sněmovny v roce 2016 konstatoval, že zásah nevycházel z přesných zpravodajských informací a že se ochrana civilistů během léta 2011 změnila ve svržení režimu bez plánu pro dobu po Kaddáfím. Výsledkem byl politický a hospodářský kolaps, válka milic, migrační krize a vzestup Islámského státu v severní Africe. Prezident Barack Obama označil za nejhorší chybu svého úřadu, že prý nenaplánoval „den poté“. Samotnou intervenci však hájil.
V listopadu 2017 zveřejnila televize CNN záběry aukcí, na nichž pašeráci prodávali africké migranty jako otroky, některé za 400 dolarů. V září 2023 se po bouři Daniel protrhly dvě přehrady nad městem Derna. Údržba, zahájená ještě za Kaddáfího, se totiž po převratu zastavila. Povodeň podle Libyjského červeného půlměsíce zabila přes 11 000 lidí.
Rozvrácenou zemi si dodnes dělí dvě vlády: mezinárodně uznávaná v Tripolisu a východ ovládaný maršálem Chalífou Haftarem. Volby plánované na prosinec 2021 byly odloženy na neurčito. Kandidovat v nich chtěl i Saíf al-Islám Kaddáfí. Dne 3. února 2026 ho podle jeho spolupracovníků zastřelili čtyři maskovaní ozbrojenci v domě v Zintánu.
Patnáct let po smrti jeho otce se Libye stále neshodla ani na tom, kdo ji má řídit.
