Konec devatenáctého století byl bohatý na duchovní a filosofické výboje. Jako houby po dešti rostly okultní společnosti, vycházející ze starých pohanských a čarodějnických kultů. Velký vliv na to měl rozmach zednářských lóží, které po francouzské revoluci pronikly i do nejvyšších společenských kruhů v celé Evropě, včetně těch aristokratických.
Jasnovidné schopnosti
Do tohoto pseudoduchovního kvasu se v rakouském Kraljevci narodil Rudolf Steiner, který významným způsobem ovlivnil duchovní prostředí v Evropě. Od 11 let studoval na vídeňském reálném gymnáziu ve Wiener Neustadtu, kde v roce 1879 maturoval. Zajímala ho hlavně matematika a deskriptivní geometrie. Soukromě studoval latinu a řečtinu, ale četl i Immanuela Kanta. Roku 1879 se zapsal na Vysoké učení technické ve Vídni, s úmyslem stát se inženýrem.
Již v osmi letech se u něho objevily jasnovidné schopnosti. Tím se mu otevřela možnost "žít od toho okamžiku s duchovními bytostmi přírody". Na cestách do Vídně se seznámil s Felixem Koguzkim, formálně nevzdělaným, ale duchovně založeným bylinkářem, který Steinerovi ukázal "instinktivní vědění pravěku". Také se tehdy setkal s osobou, jejíž jméno nikdy nezveřejnil, nazýval ji Mistr, a ten Steinera zasvěcoval do spirituálního obrazu světa.
Zároveň ho tento Mistr přivedl na myšlenku prosadit tento způsob nazírání na svět v západním světě. Ve Vídni docházel mezi umělce a vzdělance a diskutoval zde dokonce i s některými představiteli katolicismu o reinkarnaci a christologii. S argumentací katolických teologů byl nespokojen, nesouhlasil s jejich popíráním možnosti reinkarnace. Jeho učitel, literární historik Karl Julius Schröer ho seznámil s pracemi Johanna Wolfganga Goetha. Steiner se podílel na vydávání jeho spisů.
Metamorfóza a vývoj člověka
Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza. Vysvětloval tímto pojmem skutečnost, že v přírodě se vše živé vyvíjí, nic nezůstává tak jak to Bůh původně stvořil. Vědomě či nevědomky na tuto ideu navazoval Charles Darwin. Profesor Schröer doporučil Steinera vedení Goethova a Schillerova archivu ve Výmaru. V následujících sedmi letech Steiner dokončil filosofický základ své vědy – takzvané antroposofie – a získal titul doktor filosofie na universitě v Rostocku.
Název jeho disertační práce byl „Prolegomena k dorozumění filosofického vědomí se sebou samým“. Pod vedením Rudolfa Steinera byla roku 1913 u Dornachu blízko švýcarské Basileje započata stavba celodřevěné budovy nazvané Goetheanum. Na stavbě se podíleli příslušníci sedmnácti národů. Budova byla projektována ve stylu zohledňujícím zákony organického života a metamorfózy. Stavba později vyhořela, pravděpodobně byla podpálena nacisty o silvestrovské noci roku 1922.
Obnovené Goetheaneum už pro jistotu postavili z betonu. V budově sídlila Svobodná vysoká škola pro duchovní vědu. Přírodovědná sekce školy vydala v roce 1928 knihu německého lékaře Hermanna Poppelbauma "Člověk a zvíře". Dílo vzniklo po setkání Poppelbauma s Rudolfem Steinerem a jeho antroposofií. Práce se zabývá rozdílem mezi člověkem a zvířetem, přičemž z hlediska vývojového prý není toto dilema stále ještě rozřešeno.
Syntéza náboženství
Steiner ovlivnil kromě filosofie také literární kritiku, pedagogiku, umění a významně také esoteriku. Stal se zakladatelem antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a také nové umělecké formy, tzv. eurytmie.
Zemřel 30. března 1925 a zůstalo po něm monumentální dílo. Na šest tisíc přednášek, z nichž většina byla zapsána stenograficky. Více něž 300 publikací, které dále ovlivnily další literaturu. Antroposofie se stala součástí speciálních vědeckých, uměleckých i praktických oborů.
Mezi jeho nejvýznamnější práce kniha Filosofie svobody s podtitulem Výsledky duševního pozorování podle přírodovědné metody. V roce 1902 vstoupil Steiner do Teosofické společnosti. Ideálem teosofů byla syntéza všech existujících náboženství. Tato idea nakonec vedla k nekritickému synkretizmu. Tento směr Steinerovi nevyhovoval, a proto Teosofickou společnost opustil a založil vlastní samostatnou Antroposofickou společnost. Zastával myšlenku, že idea znovuvtělování lidských individualit může přinést lidstvu smysl a cíl.
V Steinerově vědě má nezastupitelné místo christologie. Nenazírá na Krista jako evangelia a církev, ale jako na božskou kosmickou bytost, která sestoupila na zem, aby se při Ježíšově smrti spojila se zemí a lidstvem, a dala tak impulz k dalšímu vývoji lidstva a jeho produchovnění.
Z plodů práce Rudolfa Steinera, dnes čerpá většina esoterických hnutí vytvářející spolu s pohanskými kulty mocné hnutí New Age, směr kvaziduchovního vývoje západní civilizace, která se odvrátila od křesťanských kořenů a vydala se směrem k duchovnímu úpadku.
