Poprava Milady Horákové je u nás dávána za příklad komunistického teroru a justiční zvůle, případ popravy manželů Rosenbergových nechává naše média pozoruhodně chladnými. Přitom právě oba případy jsou si velmi podobné a ukazují, že na obou stranách železné opony postupovala politická moc stejně nemilosrdně a bez ohledu na spravedlnost.
Jako přes kopírák
Případ manželů Rosenbergových patří k nejkontroverznějším justičním epizodám studené války na Západě. V červnu 1953 Spojené státy popravily manželský pár za špionáž ve prospěch Sovětského svazu. Pro jedny šlo o spravedlivý trest za zradu v době jaderného soupeření, pro druhé o politický proces, který popřel zásady právního státu. Americká justice byla (nejen) v tomto případě velmi podobná justici v socialistickém bloku (a vice versa).
Julius Rosenberg se narodil roku 1918 v New Yorku do chudé rodiny židovských přistěhovalců z Polska. Navzdory náboženské výchově se brzy přiklonil k radikální levici. Ve třicátých letech, v době hospodářské krize, vzestupu fašismu a rostoucí popularity levicových hnutí, to nebylo nic výjimečného. Právě tehdy poznal Ethel Greenglassovou, s níž se roku 1939 oženil.
Oba vstoupili do Komunistické strany USA a pohybovali se v prostředí levicových organizací. Julius vystudoval elektrotechniku a během druhé světové války získal místo civilního zaměstnance Armádního spojovacího sboru. Právě zde začíná příběh, který o deset let později skončí na elektrickém křesle.
Špionománie v atmosféře strachu
Podle americké justice byl Julius Rosenberg kolem roku 1942 získán ke spolupráci sovětskou rozvědkou. Pod krycím jménem Antenna začal údajně předávat informace z vojenského a technologického prostředí. Jedním z jeho zdrojů se údajně stal i švagr David Greenglass, technik pracující v Los Alamos na projektu Manhattan. Přes Rosenbergovu síť se do Moskvy údajně dostávaly informace o radarech i o vývoji atomové bomby. Dodnes ale nebyly předloženy přesvědčivé důkazy o rozsahu špionáže či o roli jeho manželky Ethel.
Na obou stranách železné opony zavládla atmosféra špionománie a hledání nepřátel režimu. Hon na čarodějnice se projevoval vězněním skutečných i domnělých komunistů a antikomunistů na obou stranách rozděleného poválečného světa.
V Americe začíná éra mccarthismu. Výbory Kongresu vyšetřují loajalitu občanů, černé listiny ničí kariéry a FBI pod vedením J. Edgara Hoovera masivně rozšiřuje sledování levicových kruhů a domnělých či skutečných nepřátel USA. Proces s Rosenbergovými tak od počátku probíhal v politicky nabitém prostředí, které podle mnoha historiků prakticky znemožnilo šanci na spravedlivý nestranný proces.
Bez důkazů
Proces začal 6. března 1951 před soudcem Irvingem Kaufmanem. Klíčovým svědkem obžaloby byl David Greenglass, bratr Ethela a jeho manželka Ruth. Hned na počátku se objevil problém: Údajné písemné důkazy proti Juliu Rosenbergovi nemohly být použity, protože šlo údajně o přísně tajný kryptografický projekt. Obžaloba proto stavěla především na svědeckých výpovědích předem zpracovaných svědků.
Obhajoba poukazovala na nepřímý charakter důkazů, k odsouzení došlo bez jediného písemného důkazu. Také na motivaci zmanipulovaných svědků získat mírnější tresty v celé špionážní aféře. A samozřejmě také na atmosféru procesu, který byl jednoznačně politický.
Justiční vražda
Porota však přesto 29. března 1951 uznala oba manžele vinnými podle zákona o špionáži z roku 1917. A pak přišel šok. Soudce Kaufman uložil trest smrti oběma, aniž byl předložen jediný pádný důkaz jak proti Juliovi, tak proti Ethel Rosenbergovým.
Pozdější výpovědi Davida Greenglasse navíc prokázaly, že svou sestru u soudu obvinil nepravdivě, aby ochránil vlastní manželku. I bývalí žalobci připustili, že obvinění Ethel mělo zvýšit tlak na Julia, aby začal spolupracovat.
Poprava Rosenbergových vyvolala obrovskou mezinárodní odezvu. Proti rozsudku protestovali mimo jiné: Albert Einstein, Harold Urey, Pablo Picasso, Jean Cocteau, Diego Rivera, Frida Kahlo a řada dalších známých osobností západního veřejného života.
Případ ukazuje, že špionománie a nespravedlivé justiční výroky provázejí vypjaté historické okamžiky bez ohledu na režim.
Jeden takový obraz zbabělé soudní mašinérie v mnoha politických procesech u nás opět zažíváme.
