Podívám se tu na zhruba dvanáct protestů „generace Z“, tedy lidí ve věku 14 až 29 let – organizovaných i živelných. Generace Z se sice zapojila do řady protestních hnutí i v jiných zemích, ze všech křivd však vždy pranýřovala především korupci, rodinkaření a zneužívání moci.
Budu přitom mít neustále na paměti jednu věc: hněv davu se vyvolat nedá, zato odvést ho od původního cíle je velmi snadné. Protesty proto vždy začínají ve veřejném zájmu, cestou ale mohou zabloudit.
První společný rys: všechna tato hnutí vypukla po korupčních skandálech nebo po represích. Demonstranti se nehlásili k žádné konkrétní politické ideologii – především žádali spravedlnost.
Mongolsko
11. ledna 2025 vycházejí mladí lidé v Ulánbátaru do ulic na protest proti rozmařilému životu rodiny premiéra Luvsannamsrajna Ojún-Erdeneho. Hnutí se záhy obrátí proti korupci celé politické třídy a žádá odchod 33 poslanců. Premiér nakonec 3. června odstoupí.
Indonésie
V únoru 2025 vypukly na Jávě protesty proti korupci. Studentský svaz je rozdmýchal ve chvíli, kdy vláda zatáhla univerzity do těžebních projektů výměnou za bezplatné jídlo pro všechny studenty. Protesty pak doutnaly po celé zemi. Vláda mezitím štědře zvýhodňovala armádu a podpořila „přesun“ obyvatel Gazy – jako možný cíl jim nabídla „největší muslimský stát světa“. V srpnu, kdy vláda prudce zvýšila daně, vyzvali k dalším protestům řidiči kamionů.
Tehdy se objevila vlajka pirátů Slaměného klobouku z japonského komiksu One Piece – symbol boje proti korupci. Kdo s ní mával, riskoval trestní stíhání pro vlastizradu. Prezident Prabowo Subianto nakonec mladým přiznal právo demonstrovat a postih za pirátskou vlajku nechal zrušit.
Togo
Protesty vypukly 26. června 2025, když policie zatkla a mučila rapera Aamrona. Okamžitě nabraly politický rozměr: policisté jeho dlouhé mučení natáčeli a prezident Faure Gnassingbé navíc zrovna ústavní reformou přestavoval politický systém. Hnutí vydrželo do prosince, pak mu pod tvrdou, často smrtící represí došel dech.
Nepál
Od 8. do 14. září 2025 demonstrují mladí lidé v Káthmándú proti potomkům a příbuzným politiků, kteří se na sociálních sítích vytahují luxusním životem. Vláda sítě zablokuje, dosáhne však pravého opaku. Premiér Khadga Prasad Šarma Olí nakonec musí odstoupit.
Východní Timor
Od 15. do 17. září demonstruje studentský svaz v Dili proti finančním výhodám poslanců. Nakonec se poslanci musejí obejít bez objednaných luxusních aut.
Filipíny
21. září 2025 pochodovalo Manilou 100 000 mladých lidí proti korupci vládnoucích klanů – Marcosů a Duterteových. Údajně se ztratilo 70 % peněz určených na boj s povodněmi.
Madagaskar
V září 2025 vypukají na ostrově protesty – z hospodářského růstu lidé nic nemají. Rozbuškou se stal nešťastný projev prezidenta Andryho Rajoeliny: chlubil se v něm hospodářským pokrokem, o kterém lidé nevědí. Protesty se šíří, vyústí ve vojenský převrat a prezident uprchne.
Maroko
27. září 2025 vychází ve velkých městech živelně do ulic 200 000 mladých lidí proti korupci a rodinkaření. Hnutí vzniká ve chvíli, kdy stát utrácí obrovské sumy za přípravy fotbalového mistrovství světa, a nemocnice se mezitím rozpadají. Pod represemi pak utichne.
Paraguay
28. září 2025 začali mladí lidé protestovat proti korupci a proti pokusu změnit ústavu a vrátit k moci bývalého prezidenta, mafiána Horacia Cartese. Ke generaci Z se přidali i indiáni, jakmile se doslechli o přestěhování kanceláře Paraguayského institutu pro domorodé obyvatelstvo (INDI) na vojenskou základnu. Hnutí skončilo 3. října, kdy prezident Santiago Peña přestěhování odvolal.
Mexiko
Kartel zavraždil starostu, a tak 15. listopadu 2025 vyšly do ulic desítky tisíc mladých lidí – za svou bezpečnost a proti korupci. V polovině prosince protesty ustaly, aniž cokoli vyřešily.
Bulharsko
26. listopadu 2025 vypukly protesty mladých proti korupci a proti návrhu rozpočtu, který přesouval financování důchodů a sociálního zabezpečení z firem na daně. Utichly až o měsíc později, po demisi Željazkovovy vlády a stažení reformy.
Japonsko
3. května 2025 demonstrovalo 50 000 mladých lidí proti opětovné militarizaci země – se svítícími tyčinkami jako na koncertech korejské popové hudby nebo při pokusu o vyhlášení stanného práva v Jižní Koreji. Brzy se protesty rozšířily do celého Japonska a nakonec se vyčerpaly.
Indie
15. května 2026 přirovnal předseda Nejvyššího soudu mladé nezaměstnané ke švábům. Mladý student oboru komunikace pak založil „Stranu lidu švábů“ a pořádal protesty, dokud neodstoupil ministr školství. V říjnu se hnutí znovu rozjelo – tentokrát proti reformě voličských seznamů, kvůli níž z nich vypadávají nejchudší Indové. Pokračuje dodnes, přestože jeho vůdce skončil ve vězení.
Demonstrace 17. října ve Francii
Od 18. září 2026 protestují středoškoláci proti podmínkám ve školách – nejprve v Créteil, pak v celém regionu Île-de-France a nakonec po celé zemi. Brzy se k nim přidávají vysokoškoláci. A o něco později i odbory státních zaměstnanců.
První demonstrace jsou pokojné. Jakmile ale levicoví politici prohlásí násilí za legitimní, začínají se objevovat zprávy o incidentech. K žákům a studentům se pak přidávají výtržníci a na středních i vysokých školách napáchají velké škody. U policistů se rodí pochybnosti o vlastním velení: dostávají totiž protichůdné rozkazy, kvůli nimž nemohou demonstranty chránit a sami jsou vydáni napospas výtržníkům.
Na 17. října jsou ohlášeny celostátní demonstrace. Přidávají se k nim i „žluté vesty“, tedy neformální hnutí z let 2018–2019, které protestovalo proti cenám pohonných hmot a zastávalo se venkovské a maloměstské Francie. Tentokrát jim jde o boj s drahotou.
Policejní zpravodajská služba, jinak proslulá velkou přesností, odhadne účast na nejvýše 150 000 lidí – ve skutečnosti jich přijde 550 000 až 800 000. Vedení policie pak nasadí pořádkové jednotky přesně podle odhadu a dbá, aby měly jen nezbytné minimum slzného plynu a rozptylových granátů.
Evropští radikální anarchisté svážejí tisíce svých lidí, hlavně z Itálie, Švýcarska, Německa a Belgie.
Sedmnáctého října začínají střety ještě před polednem a skončí až nad ránem osmnáctého. Policie je zahlcená a neochrání nikoho a nic – kromě Elysejského paláce. Zraněno je přes 600 policistů a četníků, před soud se však dostane jen 26 lidí. Zničeno je 1 500 obchodů, hoří historické budovy. Škody se odhadují na několik set milionů eur.
Rozbor
Protesty středoškoláků nespustila žádná konkrétní událost. Celá generace má prostě všeho plné zuby a cítí se odepsaná. Pořád slýchá, ať se spokojí se špatně izolovanými budovami, kde v létě trpí horkem a v zimě chladem; ať nečeká suplování, když jí onemocní učitel; práci stejně nikdy nenajde, protože ji nahradí umělá inteligence – dluh po rodičích ale i s úroky splácet musí.
Nejprve se protesty pokusila přivlastnit jedna levicová strana – její lidé postávali před středními školami. Sedmnáctého října se ale všechno změnilo.
Někteří činitelé v policejním velení zjevně udělali všechno pro to, aby demonstrace přerostla v násilí – bez ohledu na účastníky i na vlastní podřízené, policisty. A stalo se něco nevídaného: hlavní policejní odborový svaz Alliance podal 14. října trestní oznámení na neznámého pachatele pro „ohrožení života druhých“. Odbory teď po celé zemi sbírají svědectví a pátrají po důstojnících, kteří chaos připravili.
Nabízí se otázka, kterou si kladou i policisté: o co skrytým strůjcům násilí jde? Nejspíš chystají operaci, která má narušit prezidentské volby 18. dubna a 2. května 2027.
Mohou sedět ve Francii, stejně dobře ale i v cizině – pro to hovoří i účast evropských radikálních anarchistů.
Jak si nevzpomenout na rok 2011, kdy v New Yorku zatkli pro znásilnění favorita prezidentských průzkumů Dominiqua Strausse-Kahna? Zatkla ho místní policie, ovšem s pomocí Pentagonu – a zvolení tím měl zajištěné jeho „přítel“ François Hollande.
Jak si nevzpomenout na rok 2017, kdy byl favorit průzkumů François Fillon nařčen, že zaměstnával manželku jako parlamentní asistentku, aniž by v Národním shromáždění cokoli odpracovala – a tím se otevřela cesta ke zvolení třetího muže, Emmanuela Macrona?
A jak nepočítat s tím, že v roce 2027 skončí favoritka průzkumů Marine Le Penová odsouzená a zbavená občanských práv… anebo si situace vyžádá „výjimečný stav“, případně – podle nového ustanovení zákona z 16. srpna 2026 – „stav bezpečnostní pohotovosti státu“?
Prezident Emmanuel Macron hned nazítří promluvil k národu a stručně zhodnotil onen den ničení. Podle něj jsou Francouzi vůči takovému násilí bezmocní. Projev pak zakončil přáním obnovit pořádek… aby se volby mohly konat.
