Jsou osobnosti, které svou přítomností udávají tón celé generaci, a přitom zůstávají ve stínu těch hlasitějších a výraznějších. Josef Šimek, známý prostě jako Pepa, byl právě takovým člověkem: tichý, nenápadný, a přece nezastupitelný. Výtvarník, kytarista, hráč na mandolínu i na dobro, zpěvák sametového hlasu a jeden ze tří mužů, kteří v roce 1965 dali vzniknout Greenhorns. Česká country by bez něj byla jiná. Chudší.
Osada Hejkalů a zrod Zelenáčů
Připomeňme si Prahu první poloviny šedesátých let. Zatímco ve světě kraluje beat a rock, malá skupinka pražských mladíků se upíná k jinému ideálu svobody amerického Západu, bluegrassu a country. Není to móda, ale přesvědčení. Josef Šimek, narozený 4. září 1941 v Praze, se s Janem Vyčítalem a bendžistou Marko Čermákem zná z trampské osady Hejkalů. Všichni tři sdílejí lásku k trampské volnosti a k americké country.
Rozhodnutí přetvořit kamarádské muzicírování v opravdovou kapelu padlo roku 1965. K trojici zakládajícího jádra, Šimek, Vyčítal, Čermák se přidali houslista Petr Bryndač a kontrabasista Jiří Fallada, a skupina se poprvé oficiálně představila v říjnu téhož roku v beatovém klubu Olympic v pražské Spálené ulici. Výsledek byl tristní. Ortodoxní rockeři na ně hleděli skrz prsty a dávali jim jasně najevo, že patří do lesa. Nezlomilo je to. O pouhý měsíc později Greenhorns zazářili na soutěži trampských skupin v pražském Radiopaláci a v prosinci se poprvé ocitli v rozhlasovém přenosu. Cesta vzhůru se otevřela.
Zlom přišel v roce 1967, kdy Greenhorns vyhráli první ročník Porty v Ústí nad Labem, tehdy ještě mladé soutěže, jež se záhy stala nejvýznamnějším setkáním české country a trampské scény. Rok nato vyhráli znovu. Dveře do dejvického nahrávacího studia Supraphonu se otevřely a 25. září 1967 vznikl první greenhornovský singl s písněmi Zatracenej život a Abilene. Obě nazpíval Josef Šimek. Tyto dvě písně jako by symbolicky vymezily celý jeho budoucí repertoár: kovbojský neklid, touha po dálce, lehce ironický pohled na svět.
Sametový hlas a dokonalý dvojhlas
V písních Greenhorns hrál Šimkův hlas roli, jíž si mnozí posluchači možná ani nevšimli, a přesto by si bez něj kapelu nedokázali představit. Tam, kde byl Jan Vyčítal ostrý a zemitý, přinášel Šimek melodický podkres a lyričnost. Zpíval buď ve dvojhlase s Vyčítalem, nebo sólově, a právě jeho sólové nahrávky patří k tomu nejcennějšímu, co česká country přinesla. Vycházely z naprosté přirozenosti, bez přepjatosti a okázalosti, s tím specifickým klidem člověka, který nepotřebuje nikoho přesvědčovat o svém talentu.
Typická pro něj byla světlá džínová košile s vysokým límečkem, bílé džíny s opaskem, vesta, kšiltovka nebo klobouk, lehký úsměv za velkými brýlemi. Štíhlý, nenápadný, tahoun a parťák, jakých mnoho není. Marko Čermák, který s ním strávil třicet let po boku, to formuloval bez okolků: „To my jsme dostali nahoru tu kapelu. Honza Vyčítal, Pepa Šimek a já. Bez nás by Greenhorns nebyli nikdy známí."
Písně, které zdomácněly u ohňů
Přímý autorský podíl Josefa Šimka na vzniku písní byl skromnější než Vyčítalův, ten byl nespornou páteří kapely jako textař a hybná síla. A Šimek interpret dokázal textům vtisknout výsledný nezaměnitelný tvar. Právě jeho provedení udělalo z řady skladeb trvalou součást českého trampského zpěvníku.
Zatracenej život, první singlová strana Greenhorns, je v jeho podání komorní story o vandráckém osudu, který se nepomíjí ani po letech. Abilene, druhá strana téhož singlu – původně americká country skladba George Hamiltona, se v Šimkově podání stala natolik přirozenou českou písní, že ji dnes málokdo vnímá jako převzatou. Podobný osud potkal Houston, Přes pláně nebo T jako Texas, na níž Šimek zpíval spolu s Michalem Tučným v roce 1969 na kompilačním albu Písně amerického Západu.
K písním, jež Šimek zpíval sólově, patří také Já jsem vandrák a karbaník, A tak já zas v tom lítám, rodinná a dobovým humorem nabité Když náš táta hrál nebo vánoční Na Vánoce ráno, jež se stala stálicí trampských srazů. Celé toto repertoárové bohatství bylo po jeho smrti shrnuto na pamětní kompilaci Když Pepa Šimek hrál, vydané v roce 2001 u Bontonu. Výběr zahrnoval přes dvacet titulů, od Zatraceného života přes John Hardyho a Casey Jonese až po Frankie a Johnnyho a byl zároveň svědectvím o tom, jak rozsáhlý repertoár Šimek měl.
Výtvarník v zákulisí
Paralelně s hudební kariérou se Josef Šimek věnoval výtvarničení. Byl to on, kdo dal grafický ráz několika přebalům greenhornovských alb, a přitom ani zde nevystupoval do popředí, nechal ať obal slouží obsahu. Jeho kresba, podobně jako jeho zpěv, nelpěla na efektu, bylo v ní totéž, co v jeho hlase. Uměřenost, jistota a pevná ruka.
Trojice zakládajících členů Greenhorns tak sdílela podivuhodnou vlastnost: všichni tři byli zároveň hudebníky i výtvarníky. Vyčítal kreslil karikatury pro Dikobraz, Čermák kreslil Rychlé šípy a Šimek zdobil obaly desek. Country a výtvarné umění se v jejich generaci prolínaly způsobem, jenž byl přirozený právě pro lidi, kteří vyrůstali s tužkou v ruce i s kytarou na kolenou.
Na počátku osmdesátých let zasáhla Josefa Šimka těžká nemoc. Lékaři mu operovali mozkový nádor a pro muzikanta Šimka to znamenalo definitivní tečku za aktivním koncertováním. Greenhorns, kteří byli tehdy nuceni hrát pod názvem Zelenáči, přišli o jednu z opor
Josef Šimek zemřel 8. ledna 2000 v Praze ve věku 58 let.
