Antonín Benjamin Svojsík se narodil 5. září 1876 a zemřel 17. září 1938 v Praze. Živil se jako profesor tělocviku a v letech 1901 až 1914 učil na žižkovské reálce na Sladkovského náměstí. Právě odtud sestavil na podzim 1911 první český skautský oddíl a odtud o rok později vyrazil na první tábor k Lipnici nad Sázavou. V červnu 1914 založil spolek Junák – český skaut.
Letošní kulaté výročí si skauti připomínají celoroční sérií akcí, od zahradní slavnosti na Kampě až po zářijový koncert na Vyšehradě.
Benjamínek s druhým barytonem
V matrice stálo Antonín František. Písmeno B., kterým se podepisoval celý život, pochází z přezdívky Benjamínek — dostal ji jako nejmladší člen Učitelského kvarteta, přejmenovaného později na České pěvecké kvarteto. Zpíval v něm druhý baryton.
Kvarteto se roku 1902 odvážilo na cestu do Ameriky. Lodní lístek do New Yorku stál 320 korun a víc mladý učitel neměl; zbytek si vydělal koncerty, a ještě přivezl ušetřené peníze domů. V letech 1905 a 1906 následovala roční cesta kolem světa, ze které si přivezl umělecké památky z Japonska a přednášel o něm potom více než stokrát.
Druhou vášní byla chůze. Prošel pěšky značnou část Rakouska-Uherska a v šestnácti letech absolvoval prázdninové putování, jehož trasu dnes skautský atlas zakresluje bod po bodu.
Překlad, který se změnil v originál
Impulz přišel z rodiny. Starší bratr Alois, kněz, čekal v Anglii na loď na misie do Ohňové země, kupoval si noviny a narazil v nich na článek o nové výchově mládeže. O prázdninách 1911 se pětatřicetiletý Antonín vydal na Ostrovy sám. Navštívil skautský tábor, seznámil se s metodou a začal si dopisovat s jejím tvůrcem Robertem Baden-Powellem.
Nadšený se pustil do překladu příručky Scouting for Boys. Brzy si uvědomil, že anglický skauting nelze přenést do českých poměrů beze změn, a samostatně knihu nevydal. Místo toho požádal Baden-Powella o svolení vydat verzi upravenou pro domácí prostředí.
Výsledek vyšel v květnu 1912 pod názvem Základy junáctví a měl 725 stran. Baden-Powell psal svou příručku sám, Svojsík přizval zhruba třicet odborníků a osobností veřejného života, takže vznikl spíš sborník článků o všech stránkách skautské výchovy. Radil se s profesory Čádou, Drtinou, Masarykem i Kramářem. Obálku nakreslil Mikoláš Aleš.
Změnil se i obsah. Svojsík ubral vojenského drilu, přidal důraz na praktičnost, službu druhým, vlastenectví a lesní moudrost, kterou znal z díla amerického zálesáka Ernesta Thompsona Setona. K odborníkům si přizval také lékaře — potřeboval veřejnost přesvědčit, že spánek na zemi a na čerstvém vzduchu dětem neublíží. Před příchodem skautů spali venku pod stanem prakticky jen vojáci a kočovníci.
Zbývala maličkost: jak se ten člověk v klobouku bude česky jmenovat. Ve hře byli Chodové, Stopaři, Zvědové, Kozáci a dokonce Svojané. Šťastný nápad měl bohemista František Bílý, který přišel se slovem junák. K světové skautské lilii přidal Svojsík ještě chodský znak podle Aloise Jiráska, tedy černou psí hlavu na bílém štítě.
Praktickou zkoušku dostala celá konstrukce 13. července 1912. Třináct chlapců vyrazilo pěšky ze Žižkova do Orlovských lesů u Lipnice, vzdálených zhruba devadesát kilometrů. Střídali se v tlačení dvoukoláku, který i s nákladem vážil tři sta kilo. Cesta trvala několik dní, tábor pak celý měsíc. O rok později přibyly stany na dřevěných podsadách, dodnes považované za český vynález.
Svojsík chtěl své družiny nejprve začlenit do Sokola. Zájem nenašel, a tak 15. června 1914 založil samostatný spolek Junák – český skaut. Prvním starostou se stal pražský hygienik Čeněk Klika.
Zahrada v Letech a píseň na dobrou noc
V roce 1917 koupil zahradní domek v Letech u Dobřichovic a jezdil tam s rodinou na prázdniny přes dvě desetiletí. Přes den zahradničil a plaval v Berounce, večer se zpívalo — jeho žena Julie hrála na klavír. V nedalekém karlickém kostele sedával za varhanami.
Podepsal se i pod nejtišší okamžik skautského dne. Český text Mezinárodní skautské večerky napsal právě Svojsík. Zpívá se při slibu, na večerním nástupu, na konci slavnostního ohně i na skautském pohřbu.
Sedmnácté září
O prázdninách 1938 odjel se skupinou učitelů na poznávací zájezd do Sovětského svazu, kde se seznamoval s tamními pedagogickými metodami. Vrátil se nakažený meningokokem a 17. září 1938 nemoci podlehl, pár týdnů před koncem První republiky.
Zůstalo po něm hnutí, které totalitní režimy třikrát rozpustily a které se pokaždé vrátilo. Zůstala i tradice táboření, jež z Čech udělala zemi, kde léto pod plachtou patří k dětství.
