Histolog, embryolog, vysokoškolský pedagog, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, maltézský rytíř a později také významný hlas v debatách o bioetice a ochraně nenarozeného života, to vše jsou role, které během své profesní dráhy Petr Hach zastával.
Jeho odborná práce přinesla významné poznatky v oblasti kvantitativní elektronové mikroskopie, morfometrie a stereologie, využívané hlavně pro analýzu tkání, určování velikosti a počtu buněk v histologii. Veřejnost jej v posledních desetiletích vnímala především jako člověka, který důsledně upozorňoval na etické důsledky některých směrů reprodukční medicíny.
Svět je víc než laboratoř
Narodil se 7. června 1941 v Praze, takže právě dnes by se dožil 85 let. Profesní život spojil s Univerzitou Karlovou, zejména s 1. lékařskou fakultou, kde působil na Ústavu histologie a embryologie a později se stal jeho přednostou. V roce 1987 byl jmenován docentem anatomie, histologie a embryologie. V letech 1993 až 1999 zastával funkci děkana 1. lékařské fakulty UK. Byl pedagogem s mimořádným smyslem pro přesnost a vědeckou poctivost, který dokázal studentům přibližovat složité biologické procesy srozumitelným způsobem.
Právě hluboká znalost embryonálního vývoje člověka postupně přivedla Petra Hacha k otázkám, které přesahují hranice laboratorního výzkumu. Jako hluboce věřící katolík, se od devadesátých let stále výrazněji věnoval lékařské etice, zejména problematice počátku lidského života, reprodukční medicíny a morálního statusu lidského embrya.
Roku 1994 se stal členem Papežské akademie Pro Vita, instituce zaměřené na ochranu lidského života a podporu bioetického výzkumu a také se stal předsedou Asociace kolegií katolických lékařů. Později působil i jako předseda Etické komise Ministerstva zdravotnictví České republiky.
Lidský život začíná už početím
Právě tato etapa jeho života představuje nejvýraznější a společensky nejdiskutovanější část jeho odkazu. Doktor Hach vycházel z přesvědčení, že biologické poznatky o lidském vývoji vedou k závěru, že lidská individualita vzniká již v okamžiku početí. Ve svých přednáškách, článcích i veřejných vystoupeních opakovaně zdůrazňoval, že embryo není pouze shluk buněk, ale počáteční stadium vývoje konkrétní lidské bytosti.
V rozhovoru z roku 2001 uvedl, že moderní biologie poskytuje dostatek důkazů pro tvrzení, že člověk je individuem již od okamžiku početí a že základní genetická informace určující jeho vývoj vzniká právě tehdy.
Na těchto východiscích stavěl své názory na řadu aktuálních bioetických témat. Kriticky se vyjadřoval například k některým metodám asistované reprodukce, zejména pokud vedly k vytváření a následnému zániku lidských embryí. Upozorňoval, že technický pokrok v reprodukční medicíně sice přináší nové možnosti léčby neplodnosti, zároveň však otevírá otázky, které nelze řešit pouze medicínskými nebo ekonomickými argumenty. Podle něj bylo nutné vždy zvažovat také důstojnost lidského života v jeho nejranějších stádiích.
Téma počátku lidského života se stalo ústředním bodem jeho publikační činnosti. V odborných i popularizačních textech se věnoval otázkám, kdy vzniká individuální lidský život, jaké postavení má embryo v právním a etickém kontextu a jaké limity by měla mít reprodukční medicína. Mezi jeho publikacemi najdeme práce jako „Poznatky o počátku lidského života nejen z pohledu embryologa“, „Počátek života jako mnohovrstevný problém“, „Kdy vzniká individuální lidský život?“ nebo „Etické problémy současné embryologie a reprodukční medicíny“. Tyto texty ukazují, že neusiloval pouze o prezentaci biologických faktů, ale také o jejich interpretaci v křesťanských, filozofických a společenských souvislostech.
Bojovník proti umělým potratům
Pro své zastánce představoval autoritu, která dokázala spojit vědecké poznání s etickou odpovědností. Oceňovali zejména jeho schopnost vstupovat do veřejné debaty s odbornými argumenty a upozorňovat na otázky, které podle něj moderní společnost často přehlížela. Petr Hach patřil k nejvýraznějším bojovníkům proti umělým potratům.
Jeho angažmá nebylo omezeno pouze na akademickou půdu. Jako maltézský rytíř se hlásil k tradici služby potřebným a křesťanské odpovědnosti za společnost. Také proto vnímal medicínu nejen jako technický obor, ale jako povolání spojené s morálními závazky. V jeho pojetí neměl být lékař pouze odborníkem na lidské tělo, nýbrž také ochráncem lidské důstojnosti.
Petr Hach zemřel 24. května 2014 v 72 letech v Praze. Jeho odkaz netvoří jen na seznam vědeckých publikací nebo akademických funkcí. Zanechal po sobě stopu ve dvou zdánlivě odlišných světech. Na jedné straně stál uznávaný embryolog a histolog, který pomáhal rozvíjet moderní morfologické metody a vychovával nové generace lékařů. Současně byl aktivním katolíkem, který se nebál vstupovat do citlivých etických debat a hájit tradiční křesťanské hodnoty, bez ohledu na to, zda jsou v současnosti někomu vhod či nevhod.
Pán buď milostiv jeho zvěčnělé duši!
