Bitva se odehrála 29. srpna 1526 na pláni u Dunaje v jižních Uhrách, několik kilometrů jižně od městečka Moháč. Vojsko krále Ludvíka Jagellonského, čítající přibližně pětadvacet tisíc mužů, se tam střetlo s armádou sultána Sulejmana I., která byla zhruba dvojnásobná. Boj trval asi půldruhé hodiny. Král při útěku z bojiště zahynul v bažině a jeho tělo se hledalo několik týdnů.
Maďarsko letos pořádá pamětní rok Mohács 500; přímo na okraji bojiště v Sátorhely se o víkendu 29. a 30. srpna koná velká rekonstrukce bitvy.
Přeživší dítě
Ludvík se narodil 1. července 1506 v Budíně jako dlouho očekávaný syn krále Vladislava II. Jagellonského. Byl slabý a nedonošený. Jeho matka Anna z Foix a Candale zemřela necelý měsíc po porodu. Traduje se, že lékaři novorozence obkládali teplými vnitřnostmi čerstvě zabitých vepřů, aby ho udrželi naživu.
Otec spěchal. Uherským králem nechal syna korunovat 4. června 1508, tedy ještě před jeho druhými narozeninami. Českým králem se Ludvík stal 11. března 1509 v katedrále svatého Víta ve věku dvou a půl roku. Podle historky, kterou si vyprávěly další generace, se dítě pod těžkou svatováclavskou korunou rozplakalo a přidala se i o tři roky starší sestra Anna. Uklidnili ji tím, že korunu na chvíli položili i jí.
Když v roce 1516 Vladislav zemřel, bylo dědici deset let. Vžila se pro něj přezdívka Ludvík Dítě. Poručníkem se stal strýc, polský král Zikmund I. Starý. Český vzdělanec Marek Bydžovský z Florentina to později shrnul jednou větou: narodil se dříve času, dříve času byl korunován, „dříve času brada mu rostla a šedivěl“.
Dvojitá svatba jako past
Osud obou korun se rozhodl už v roce 1515, kdy bylo Ludvíkovi devět let. Ve Vídni se sešli císař Maxmilián I. Habsburský, král Vladislav a polský Zikmund. Dne 22. července 1515 uzavřeli v chrámu svatého Štěpána dohodu, které se dodnes říká vídeňský dvojsňatek. Ludvík dostal za nevěstu Maxmiliánovu vnučku Marii, jeho sestra Anna si měla vzít Maxmiliánova vnuka Ferdinanda. Smlouva navíc zaručovala oběma rodům vzájemná nástupnická práva.
Svatba se konala 13. ledna 1522 v Budíně. Marie byla o rok starší než ženich a na svého manžela měla podle dobových zpráv značný vliv. Manželství zůstalo bez dětí. Když Ludvík o čtyři a půl roku později zahynul, dohoda z roku 1515 se naplnila přesně tak, jak si Habsburkové přáli: český a uherský trůn připadl Ferdinandovi, tedy Ludvíkovu švagrovi a zároveň manželovi jeho sestry. Habsburská vláda v českých zemích skončila teprve rokem 1918.
Král, kterého Praha skoro neviděla
Ludvík sídlil v Budíně a do Čech zavítal během celé své vlády prakticky jen jednou, v letech 1522 až 1523. O moc se v jeho nepřítomnosti přetahovaly šlechtické skupiny kolem nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu a nejvyššího hofmistra Viléma z Pernštejna. Roku 1520 zemi hrozila občanská válka. Když král konečně přijel, pokusil se stavům odebrat správu královských financí a vyměnil zemské úředníky. Po jeho odjezdu se poměry vrátily do starých kolejí.
Jednu věc přesto Ludvík stvrdil a svět mu to dodnes vrací. V lednu 1520 povolil český zemský sněm hraběti Štěpánu Šlikovi razit z jáchymovského stříbra vlastní minci; král ražbu dodatečně potvrdil listinou z 17. října 1523 a Jáchymov povýšil na svobodné horní město. Vzniklé velké stříbrné mince o váze zhruba 29 gramů se podle Jáchymova, tehdejšího Sankt Joachimsthalu, nazývaly joachimsthalery. Zkráceně tolary. Z nich se odvozuje i dnešní dolar. Šlikové jich vyrazili odhadem 1,3 milionu.
Půldruhé hodiny u Moháče
Osmanský tlak sílil od roku 1521, kdy padl Bělehrad. Na počátku roku 1526 dorazily do Uher zprávy o velké turecké výpravě. Ludvík psal papeži, benátskému dóžeti, anglickému králi Jindřichovi VIII. i vlastním příbuzným. Odpovědi byly vlažné, slíbená rakouská pomoc nedorazila včas.
Bitva začala až odpoledne. Uherská děla, kterých bylo kolem osmdesáti, měla rozbít sevřené řady osmanské pěchoty. Těžká jízda, v jejíchž řadách jel i sám král, zaútočila do bahnité pláně rozmoklé po deštích. Během zhruba devadesáti minut bylo rozhodnuto. Mezi padlými byl i hrabě Štěpán Šlik, muž od jáchymovských tolarů, který králi přijel na pomoc.
Ludvík prchal na koni v plné zbroji. U jednoho ramene Dunaje kůň uklouzl a zavalil jezdce ve vodě. Výprava vyslaná hledat mrtvého krále našla tělo až v polovině října. V listopadu bylo pohřbeno ve Stoličném Bělehradě, dnešním Székesfehérváru, vedle hrobu jeho otce.
Slovo zůstalo
František Palacký ukončil své monumentální Dějiny národu českého právě rokem 1526. Považoval Moháč za konec jedné epochy, po níž následovala poroba. Generace národních buditelů to po něm opakovaly.
Maďaři si z bitvy udělali přímo slovní obrat. Rčení „Több is veszett Mohácsnál“, tedy „u Moháče se ztratilo víc“, se říká člověku, kterého potkala nepříjemnost. Znamená přibližně: netrap se, horší věci už se staly.
Letošní kulaté výročí Maďarsko pojalo velkoryse. Pamětní místo u Sátorhely dostalo podzemní expozici o rozloze 1200 metrů čtverečních, v kapli na pietním území spočinou ostatky téměř pěti set padlých nalezených v masových hrobech a vzniká i rocková muzikálová verze příběhu. Rekonstrukce bitvy 29. a 30. srpna je se vstupem zdarma.
