Od chvíle, co jsem vstoupil do politiky, mi muži své názory svěřují většinou jen v soukromí. Někteří z nejmocnějších mužů Spojených států, velcí obchodníci a průmyslníci, se něčeho bojí. Vědí, že někde existuje moc tak organizovaná, tak rafinovaná, tak ostražitá, tak propojená, tak úplná a tak všudypřítomná, že ji raději odsuzují jen šeptem.
– Woodrow Wilson, 28. prezident Spojených států (1856–1924)
Vidíte tedy, můj milý Coningsby, svět ovládají docela jiné osobnosti, než si představují ti, kdo nevidí do zákulisí.
– Benjamin Disraeli, britský premiér (1804–1881)
Moc, o níž se mluví jen šeptem
Nástup průmyslové revoluce, vznik bankovního systému postaveného na lichvě a vědeckotechnický pokrok posledních tří století měly tři hlavní důsledky. Umožnily nevídané soustředění bohatství v rukou několika lidí, vedly k výrobě stále smrtonosnějších zbraní – až po zbraně hromadného ničení – a dovolily pomocí vědeckých metod, médií a kontroly nad školstvím formovat myšlení celých národů.
Nejbohatší rodiny planety mají rozhodující slovo v každém velkém převratu, který samy rozpoutají. Jejich vliv sahá po celé zeměkouli i za ni, jejich ctižádost a hlad po bohatství a moci neznají mezí a většina lidstva je pro ně odpad – „lidský odpad“. Usilují také o vylidnění Země a chtějí udržet počet obyvatel mnohem nižší, než je dnes.
Baron Nathan Mayer de Rothschild (1840–1915) kdysi prohlásil:
„Je mi jedno, jakou loutku dosadí na anglický trůn, aby vládla britskému impériu, nad nímž slunce nikdy nezapadá. Kdo ovládá peněžní zásobu Británie, ovládá britské impérium – a peněžní zásobu Británie ovládám já.“
Co platilo pro britské impérium, platí stejně i pro to americké, které londýnská elita řídí na dálku prostřednictvím Federálního rezervního systému. Soudě podle důsledků je Fed největším podvodem v dějinách lidstva.
Smutné a bolestné je, jak se nejkrásnější lidský výtvor a zdroj největší moci a bohatství na Zemi – vědecké poznání, nejvznešenější, nejmocnější a nejuspořádanější projev vrozeného lidského daru myslet, žasnout a ctít – stal nástrojem k podrobení lidstva. V rukou malé skupiny lidí je to nástroj nesmírně nebezpečný.
Tito lidé si vědce „najímají“ a moc, kterou vědci svými vynálezy vytvářejí, jim berou, jako by jim po právu náležela. Využívají ji pak k vlastním cílům a lidstvo za to platí obrovskými lidskými i materiálními ztrátami. Hrstka těchto mužů z nejbohatších rodin planety – elita – míří k novému světovému řádu, k jediné světové vládě pod svou kontrolou.
Tajnost a anonymita patří k fungování elity stejně neoddělitelně jako naprostá bezohlednost, hluboká lež a ta nejšpinavější špionáž a vydírání. Elita štve národy proti sobě, chce zničit náboženství i další tradiční hodnoty, vyvolává chaos, záměrně šíří chudobu a bídu – a pak se chopí moci a dosadí své loutky. Tyto rodiny „nakupují, dokud v ulicích ještě teče krev“ (Rothschildův výrok).
Války, „revoluce“ a atentáty patří k jejich taktice: ničí tradiční civilizaci a tradiční náboženství (jako v sovětském Rusku), hromadí bohatství a moc, odstraňují odpůrce a generaci za generací neúprosně postupují ke svému vyhlášenému cíli. Působí prostřednictvím tajných i veřejných společností a organizací.
Profesor Carroll Quigley napsal:
„Mocnosti finančního kapitalismu sledovaly ještě jeden dalekosáhlý cíl – nic menšího než vytvořit světový systém finanční kontroly v soukromých rukou, schopný ovládnout politický systém každé země i světové hospodářství jako celek. Tento systém měly feudálním způsobem řídit centrální banky světa, jednající ve shodě na základě tajných dohod uzavřených na soukromých schůzkách a konferencích. […] Růst finančního kapitalismu umožnil soustředit kontrolu nad světovým hospodářstvím do jednoho centra a využívat tuto moc v přímý prospěch finančníků a k nepřímé škodě všech ostatních hospodářských skupin.“
Winston Churchill, kterého to všechno nakonec „nudilo“, napsal kolem roku 1920:
„Od dob Spartaka-Weishaupta po dobu Karla Marxe, Trockého, Bély Kuna, Rosy Luxemburgové a Emmy Goldmanové neustále sílí toto celosvětové spiknutí, jež usiluje o svržení civilizace a přestavbu společnosti na základě zastaveného vývoje, závistivé zlovůle a nemožné rovnosti. Sehrálo zřetelně rozpoznatelnou úlohu v tragédii Francouzské revoluce. Stálo za každým podvratným hnutím devatenáctého století – a teď se tahle skupina neobyčejných osobností z podsvětí velkých evropských a amerických měst konečně chopila ruského lidu za vlasy a stala se prakticky nespornými pány té obrovské říše.“
Kabala, před níž varoval Kennedy
V temných dnech druhé světové války se Churchill zmínil o „Vysoké kabale“, jež způsobila v dějinách lidstva nevídané krveprolití. O elitě prý také poznamenal: „Převezli Lenina v zapečetěném vagonu jako morový bacil ze Švýcarska do Ruska…“ (cituje John Coleman v knize Tavistockský institut lidských vztahů (Tavistock Institute of Human Relations), Global Publications 2006). Kdo jsou ti „oni“?
Vezměme si projev amerického prezidenta Johna F. Kennedyho před novináři z roku 1961:
„Slovo ‚tajnost‘ je ve svobodné a otevřené společnosti odporné a my jako národ jsme ze své podstaty i z historie proti tajným společnostem, tajným přísahám a tajnému jednání. Na celém světě totiž čelíme monolitickému a bezohlednému spiknutí, které při rozšiřování svého vlivu spoléhá především na skryté prostředky. Sází na infiltraci místo invaze, na podvracení místo voleb, na zastrašování místo svobodné volby. Je to systém, který vložil obrovské lidské i materiální zdroje do budování těsně propojeného a vysoce výkonného stroje, jenž spojuje vojenské, diplomatické, zpravodajské, hospodářské, vědecké i politické operace. Jeho přípravy jsou utajené a nezveřejněné, jeho chyby se pohřbívají, místo aby se objevily v titulcích, jeho disidenti jsou umlčováni, nikoli oslavováni, žádný výdaj se nezpochybňuje, žádné tajemství se nevyzradí… Žádám vás o pomoc v tomto nesmírném úkolu – informovat a varovat americký lid.“
Tajné společnosti, tajné přísahy, tajné jednání, infiltrace, podvracení, zastrašování – to jsou Kennedyho slova!
Dne 4. června 1963 nařídil Kennedy tisk dolarových bankovek státní pokladny místo bankovek Federálního rezervního systému (exekutivní příkaz 11110). Bankovky Fedu měly být po vytištění nových peněz staženy z oběhu a nahrazeny státovkami. O několik měsíců později, 22. listopadu 1963, byl za bílého dne před očima celého světa zabit – s roztříštěnou lebkou.
Jeho nástupce Lyndon Johnson hned po převzetí moci příkaz o přechodu na státovky zrušil – a tím velmi jasně ukázal, proč byl Kennedy zavražděn. Okamžitě po jeho smrti padl i další Kennedyho příkaz: vojenský ústup z Dálného východu, tedy stažení amerických „poradců“ z Vietnamu. Po kubánské krizi chtěl Kennedy se Sovětským svazem mírové soužití bez konfrontace – a tedy žádné války ve světě. Příští válka by podle něj byla jaderná – a vítěze by neměla.
Kdo vlastní vládu
Zbrojní průmysl i banky, které na válce vydělávají, patří elitě. Elita se hlásí k Hegelově dialektice, jak upozornil Antony Sutton, a podle ní rozpoutává „řízené konflikty“. Obě světové války byly „řízenými konflikty“! Jejich arogance, neúnavná energie, soustředěnost, naprostá lhostejnost k lidskému životu, schopnost plánovat na desítky let dopředu, podle plánu jednat a neustále uspívat – to vše ohromuje a otřásá vírou.
Výroky mužů jako Disraeli, Wilson, Churchill, Kennedy a dalších by neměly ve čtenáři zanechat sebemenší pochybnost, kdo vládne světu. Prezident Franklin Delano Roosevelt napsal v listopadu 1933 plukovníku Edwardu Houseovi: „Skutečná pravda, jak oba dobře víme, je ta, že finanční živel ve velkých centrech vlastní vládu už od dob Andrewa Jacksona.“ Připomeňme si Andrewa Jacksona, amerického prezidenta v letech 1829–1837: praktiky bankéřů (Rothschildů) ho rozzuřily natolik, až prohlásil:
„Jste hnízdo zmijí. Hodlám vás vyhnat – a při věčném Bohu vás vyženu. Kdyby lidé jen pochopili, jak do nebe volající nespravedlnost skrývá náš peněžní a bankovní systém, vypukla by revoluce ještě před svítáním.“
Síť propojené moci
Dean Henderson ve své knize Velké ropné společnosti a jejich bankéři v Perském zálivu: Čtyři jezdci, osm rodin a jejich globální zpravodajská, drogová a teroristická síť uvádí: „Moje dotazy na bankovní regulátory ohledně vlastnictví akcií 25 největších amerických bankovních holdingů byly vyřízeny podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ale zamítnuty z důvodu ‚národní bezpečnosti‘. Je to ironie, protože mnoho akcionářů těch bank žije v Evropě.“
Na první pohled to ohromí, ukazuje to ale jasně: americká vláda nepracuje pro lidi, nýbrž pro elitu. A také to, jak v záležitostech elity stojí utajení na prvním místě. Žádná média tuto otázku neotevřou – elita je totiž vlastní. Bez utajení se moc elity neobejde: kdyby svět poznal pravdu o jejím bohatství, myšlení, ideologii a činnosti, zvedla by se proti ní celosvětová vzpoura. Henderson dále uvádí:
„Čtyři bankovní jezdci (Bank of America, JP Morgan Chase, Citigroup a Wells Fargo) vlastní čtyři ropné jezdce (Exxon Mobil, Royal Dutch/Shell, BP Amoco a Chevron Texaco) spolu s dalšími evropskými obry starých peněz. Jejich monopol na světové hospodářství však nekončí na hranici ropných polí. Podle 10 000 firemních výkazů podaných Komisi pro cenné papíry a burzy (SEC) patří čtyři bankovní jezdci mezi deset největších akcionářů prakticky každé společnosti ze žebříčku 500 největších firem časopisu Fortune.“
V roce 2009 bylo, jak známo, ze 100 největších ekonomických subjektů světa 44 korporací. Majetek rodin, které patří k 10 % největších akcionářů každé z nich, daleko převyšuje celé národní ekonomiky. Celkový světový HDP činí zhruba 70 bilionů dolarů. Jen majetek Rothschildů se odhaduje na biliony dolarů – a totéž platí o Rockefellerech, kterým Rothschildové po celou dobu pomáhali a půjčovali peníze. Roční HDP USA se pohybuje mezi 14 a 15 biliony dolarů, s bohatstvím těchto bilionářů se tedy nedá vůbec srovnávat. Americká vláda i většina evropských zemí jsou u elity zadlužené, a tak by nemělo být nejmenších pochyb, kdo svět vlastní a kdo ho ovládá. Eustace Mullins ve své knize Světový řád píše:
„Elity vládnou USA prostřednictvím svých nadací, Rady pro zahraniční vztahy a Federálního rezervního systému a nikdo jejich moc vážně nezpochybňuje. Běžně se vedou nákladné ‚politické kampaně‘ s pečlivě prověřenými kandidáty zavázanými programu světového řádu. Kdyby se od něj odchýlili, mohla by je potkat ‚nehoda‘, obvinění ze sexuálního zneužívání nebo z nějaké finanční nesrovnalosti.“
Členové elity jednají v naprosté shodě – proti obecnému blahu, proti lepšímu životu lidstva, v němž by jednotlivec mohl svobodně rozvíjet vrozenou tvořivost, proti životu bez válek a krveprolití. James Forrestal, první americký ministr obrany, intriky elity prohlédl a podle Jima Marrse nashromáždil 3000 stran poznámek, z nichž chtěl napsat knihu.
Zemřel za záhadných okolností a téměř jistě byl zavražděn. Jeho poznámky byly zabaveny a o rok později vyšla jejich upravená verze! Krátce před smrtí, skoro patnáct měsíců před vypuknutím korejské války, prozradil, že v Koreji umírají američtí vojáci! Marrs Forrestala cituje: „Tihle lidé nejsou neschopní ani hloupí. Důslednost nikdy nebyla znakem hlouposti. Kdyby byli jen hloupí, občas by udělali chybu v náš prospěch.“ Bilderbergská skupina, Rada pro zahraniční vztahy, Trilaterální komise a matka všech těchto orgánů, Královský institut mezinárodních vztahů – právě tam se rozhoduje o budoucnosti lidstva. Kdo je založil a kdo je ovládá? Pochopitelně „mezinárodní bankéři“.
Plukovník Fletcher Prouty, který v letech 1955–1963 podával zpravodajské informace americkému prezidentovi, píše ve své knize Tajný tým: CIA a její spojenci ovládají Spojené státy a svět o „vnitřní svatyni nového náboženského řádu“. Tajným týmem rozumí skupinu „bezpečnostně prověřených jednotlivců ve vládě i mimo ni, kteří dostávají tajné zpravodajské informace shromážděné CIA a Národní bezpečnostní agenturou (NSA) a podle nich jednají“.
Podle Proutyho „síla týmu pramení z jeho rozsáhlé tajné infrastruktury uvnitř vlády a z přímých vazeb na velké soukromé podniky, podílové fondy a investiční domy, univerzity a zpravodajská média včetně zahraničních i domácích vydavatelství“. A dodává: „Všichni skuteční členové týmu zůstávají v centru moci, ať už sedí v úřadu se stávající administrativou, nebo stojí mimo něj s tvrdým jádrem. Prostě střídají oficiální funkce s podnikatelským světem nebo s příjemným útočištěm akademické obce.“
Výchova vyvolených
Není pozoruhodné, jak „oni“ dokážou kontrolu udržet, jak vždycky najdou lidi pro potřebnou práci a jak „oni“ vždycky udělají „správné“ rozhodnutí ve správnou chvíli? Něco takového je možné jen díky skrytému programu, který dlouhodobě školí a vychovává kádry – duševně, ideologicky, filozoficky, psychologicky i odborně – a dosazuje je do center moci zemí jako USA, Velká Británie a dalších.
Takový výcvik by měl obecně začínat už v mládí. Musí existovat i metoda, jak malé skupiny vysoce kvalifikovaných mužů průběžně vyhodnocují vývoj situací s „jejich“ lidmi dosazenými v hlavních centrech moci světa, aby bylo možné okamžitě přijmout „nápravná“ opatření – vždy ve prospěch elity. Jak se to děje?
Právě při hledání odpovědí na tyto otázky nabývá hlubšího smyslu úloha tajných společností a jejich kontrola nad univerzitami, zvlášť v USA. Práce mužů jako Antony Sutton, John Coleman, Eustace Mullins a dalších je průlomová. Lidstvo je zavázáno takovým učencům – trpí pro pravdu, ale nevzdávají se. Kdykoli vystopujete, odkud plynou peníze na důležité iniciativy k rozpoutání velkých válek, k určení budoucí politiky, k posílení moci elity nad lidstvem a podobně, vždy narazíte na takzvané bankéřské rodiny a jejich loutky působící z nadací.
V dubnu 2008 jsem byl mezi zhruba dvěma sty prorektory, rektory a prezidenty univerzit z Asie, Afriky, Evropy a USA na dvoudenním summitu o vysokoškolském vzdělávání pro globální rozvoj na americkém ministerstvu zahraničí ve Washingtonu. Vystoupilo na něm pět amerických ministrů včetně ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové. Celý summit se ve skutečnosti točil kolem jediné věci: univerzity v rozvojových zemích mají spolupracovat s nadacemi, aby se daly řešit globální problémy!
Jde o soukromé nadace a tento důraz dává smysl jedině ve chvíli, kdy si uvědomíme: americkou vládu vlastní majitelé těchto nadací. Mimochodem, zahajovací projev pronesl válečný zločinec odpovědný za miliony mrtvých ve Rwandě, vycvičený v amerických vojenských institucích a ověnčený doktorátem – Dr. Paul Kagame! Úplně první prezentaci měl generální ředitel Nadace Agy Chána!
Ve fascinující studii o tajném spolku Lebka a hnáty (Skull and Bones) na Yaleově univerzitě odhalil Antony Sutton řadu jeho rysů s hlubokým významem. Ve své knize Americký tajný establishment: Úvod do řádu Lebka a hnáty (America’s Secret Establishment: An Introduction to the Order of Skull & Bones) upozorňuje na skupinu „starých amerických rodin a nových peněz“, která v Řádu (Lebka a hnáty) dominuje – Whitneyové, Stimsonové, Bundyové, Rockefellerové, Harrimanové, Taftové, Bushové a další. Poukazuje také na britskou spojku:
„Vazby mezi Řádem a Británií vedou přes banku Lazard Frères a soukromé obchodní bankéře. Britský establishment má rovněž svou univerzitní základnu – Oxfordskou univerzitu, a zvláště All Souls College v Oxfordu. Britská složka se nazývá ‚Skupina‘. Skupina je se židovským protějškem propojena přes britské Rothschildy (lord Rothschild byl původním členem Rhodesova ‚vnitřního kruhu‘). Řád v USA je propojen s rodinami Guggenheimů, Schiffů a Warburgů… Existuje spojení s ilumináty.“
Od roku 1832 přijímá Řád každý rok patnáct mladých mužů – a v poslední době i žen – z řad studentů Yale. Kdo je vybírá? Kariéry mnoha těchto „vyvolených“ ukazují, jak se v americkém životě dostávají do čela a jak jim vrstevníci pomáhají proniknout až do samotné struktury důležitých amerických institucí. Ve válce i v míru sedí vždy na klíčových místech, manipulují a neúnavně jdou za svým.
Elitní rodiny ovlivňují myšlení národů přes akademické instituce, organizace i média. Sutton píše:
„Z akademických sdružení založili členové Řádu nebo lidé Řádu blízcí Americkou historickou asociaci, Americkou ekonomickou asociaci, Americkou chemickou společnost a Americkou psychologickou asociaci. Jde o klíčová sdružení pro formování společnosti. Řád je na scéně PRVNÍ hlavně u nadací, zdá se však, že si mezi jejich správci udržuje i trvalou přítomnost… PRVNÍ předseda vlivné, ale téměř neznámé organizace založené roku 1910 byl rovněž členem Řádu. V roce 1920 založil Theodore Marburg Americkou společnost pro soudní řešení sporů, Marburg byl ale jen jejím prezidentem. PRVNÍM předsedou byl člen Řádu William Howard Taft. Společnost byla předchůdkyní Ligy za prosazení míru, z níž se vyvinula koncepce Společnosti národů a nakonec Organizace spojených národů.“
OSN je nástrojem elity a má usnadnit vznik jediné světové vlády pod její kontrolou. Budova OSN stojí na rockefellerovském pozemku.
Premiéři na objednávku
Ve svém článku „Oxfordská univerzita – líheň iluminátů“ popisuje David Icke příhodu, na níž je vidět, jak tajné společnosti a skupiny pracující pro elitu vybírají a cvičí své lidi a chystají jejich dosazení na klíčová místa. Roku 1940 promluvil jeden mladý muž ke „studijní skupině“ Labouristické strany v místnosti University College v Oxfordu.
Zdůraznil svou příslušnost k tajné skupině bez jména: chystá prý „marxistické převzetí moci“ v Británii, Rhodésii a Jižní Africe – infiltrací britského parlamentu a státní správy. Britové extremisty nemají rádi, a tak členové skupiny své kritiky odbývají jako „pravičáky“ a sami se vydávají za „umírněné“ (připomíná to obvinění z antisemitismu ze strany Ligy proti hanobení (ADL) a dalších pokaždé, když někdo kritizuje Izrael). Sám prý vede její politické křídlo a jednou počítá s křeslem britského premiéra! Tím mladým mužem byl Harold Wilson, pozdější britský premiér (1964–1970, 1974–1976)!
Všichni mladí muži, kteří studují na prestižních univerzitách Ivy League i jinde, by měli mít na paměti: někteří profesoři je neustále pozorují a vybírají z nich ty, kdo budou sloužit elitě a stanou se součástí celosvětové sítě propojených tajných i veřejných společností a organizací pracujících pro nový světový řád.
Někteří z již vybraných budou mezi nimi, budou se s nimi stýkat, a přesto je od nich v srdci bude dělit vědomí příslušnosti k bratrstvu s dávným posláním. Tito mladí muži také vědí, co je čeká: odměna v podobě kariérního postupu – a když zaváhají, možná i smrt!
Pro trvalý úspěch tohoto programu je nezbytná naprostá tajnost a naprostá loajalita. Vynucuje je strach z vraždy nebo bankrotu a kult, jehož kořeny sahají nejspíš až do dob pyramid a ještě dál. Filozoficky „oni“ věří v hegelovskou dialektiku a ospravedlňují jí rozpoutávání strašlivých válek – eufemisticky nazývaných „řízený konflikt“.
Jejich politickou ideologií je „kolektivismus“: lidstvo musí „řídit“ skupina lidí k tomu účelu zorganizovaná – „oni“, skrytá „dominantní menšina“.
„Oni“ to podle sebe vědí lépe než obyčejní smrtelníci. Ilumináti, svobodní zednáři i členové dalších známých a neznámých tajných společností se spojili pod nejbohatší kabalou v dějinách lidstva, aby hypnotizované, spící a zdecimované lidstvo vedli z jedné propasti do druhé. Bývalý agent MI6 John Coleman mluví o „Výboru 300“, který tento obrovský podzemní lidský aparát řídí a ovládá.
David Rockefeller starší ve svých Pamětech, vydaných roku 2002, napsal, že na jeho rodinu útočí „ideologičtí extremisté“ už „víc než sto let… Někteří dokonce věří, že jsme součástí tajné kliky pracující proti nejlepším zájmům Spojených států, a mě i moji rodinu označují za ‚internacionalisty‘, kteří se spolu s dalšími po celém světě spikli, aby vybudovali integrovanější globální politickou a hospodářskou strukturu – jeden svět, chcete-li. Jestli je to obvinění, pak jsem vinen.“
