Křesťanství mělo po celou dobu své existence vždy nepřátele, jak zjevné, tak skryté. Poté, co císař Konstantin Veliký na počátku 4. století legalizoval křesťanskou církev ve východní části Římské říše (v Byzanci), začalo křesťanství postupně získávat statut oficiálního náboženství i v dalších evropských zemích. Skrytý boj proti němu však nikdy neustal. Navíc se přenesl za hranice Evropy, neboť křesťanství pronikalo do všech koutů planety. Mimo jiné se po takzvaných velkých zeměpisných objevech dostalo i do Nového světa.
Otevřená válka pro křesťanství na Západě
Ve 20. století se všechny země, jež se hlásily k Západu (Starý i Nový svět plus Austrálie a Nový Zéland), označovaly za křesťanské (katolictví, různé proudy protestantismu, místy i pravoslaví). A stát tam zdánlivě (navzdory formálnímu oddělení církve od státu) stál na stráži zájmů křesťanů. Válka proti křesťanství se samozřejmě vedla, ale měla skrytý charakter. V posledních desetiletích se však boj proti křesťanství na Západě stává čím dál otevřenější.
Za prvé, z učebních osnov (školních i univerzitních) začaly mizet nejdůležitější a zdánlivě neotřesitelné postuláty křesťanství. Kupříkladu učení o tom, že člověk byl stvořen Bohem k Jeho obrazu a podobě, nahradil postulát o tom, že člověk pochází z opice (darwinismus). Dětem a mládeži se začala vnucovat ideologie materialismu, pragmatismu, utilitarismu, ba i otevřeného ateismu.
Za druhé, byl vytvářen „režim nejvyšších výhod" pro ta vyznání a směry, které téměř beze zbytku ztratily vazbu na pravé křesťanství a jež lze nazvat „nominálním křesťanstvím". Zároveň bylo všemožně omezováno a utlačováno autentické křesťanství v podobě pravoslavné církve.
Za třetí, začala se zavádět nejrůznější omezení a zákazy používání křesťanské symboliky (kříže, krucifixu, ikon) na veřejných a úředních místech, stejně jako zákazy konání bohoslužeb, procesí a dalších náboženských akcí mimo prostory chrámů.
Legalizace eutanázie a ideologie LGBT a satanismu
Za čtvrté, začaly se přijímat a uplatňovat zákony, které jdou zcela otevřeně proti dogmatům a kánonům křesťanství (a to nejen pravoslaví, ale i řady liberálních forem protestantismu). Jde například o legalizaci eutanazie, sexuálních úchylek, náhradního mateřství, sňatků osob stejného pohlaví, o rozbíjení rodiny pod záminkou juvenilní justice a podobně.
Za páté, začaly být legalizovány síly otevřeně protikřesťanského charakteru. V první řadě jde o takzvanou satanovu církev, která se prohlásila za „vědomého nositele zla a protipól křesťanství". Vznikla před šedesáti lety v USA (v Kalifornii). Založil ji 1. května 1966 Anton LaVey. První „sbory" vznikly v San Francisku a Los Angeles, pobočka existuje i v Chicagu. Aktivita stoupenců organizace byla zaznamenána rovněž ve státě Arkansas. Pobočky satanovy církve fungují i ve Velké Británii a Německu. Téměř půl století existovala v pololegálním postavení. Avšak 44. prezident USA Barack Obama krátce před odchodem z Bílého domu rozhodl o její legalizaci. Již téměř deset let tak působí otevřeně a velmi aktivně bojuje proti křesťanství jak v Americe, tak za jejími hranicemi.
Doporučuji věnovat pozornost knize kněžny Jelizavety Šabelské „Satanisté 20. století", jež vyšla v roce 1912 (znovu byla vydána v roce 2004). Pojednávala o satanistech Starého i Nového světa, kteří rozvinuli aktivní činnost s cílem oslabit křesťanství po celém světě (včetně Ruska). Tehdy (na počátku 20. století) však tato činnost probíhala v utajení (převážně v zednářských lóžích). Šabelská předpovídala, že může uplynout několik desetiletí a všichni tito „démoni" už začnou jednat otevřeně. Uvedu pouze dva příklady.
Satanistická show při Olympiádě a otevření gotthardského tunelu
Dne 1. června 2016 se v srdci Evropy, ve Švýcarsku, konalo slavnostní otevření Svatogotthardského železničního tunelu v Alpách. Na otevření tohoto tunelu (nejdelšího na planetě – téměř 60 kilometrů) byli pozváni představitelé nejvýznamnějších evropských zemí: Angela Merkelová (Německo), François Hollande (Francie), Matteo Renzi (Itálie), eurokomisařka pro dopravu Violeta Bulcová, ministři dopravy řady evropských států a množství dalších představitelů evropské moci. Pozváni byli i zástupci hlavních náboženských vyznání ve Švýcarsku. Hlavním bodem programu se stal spektákl za účasti více než 600 herců, z nichž většina létala tunelem jako artisté pod cirkusovým šapitó. Byla to opravdová satanistická show. Hlavní postavou byl Lucifer v podobě kozla, jehož herci v rolích dělníků okázale přivolávali do tohoto světa. Démoni zaplavili celý prostor tunelu.
Druhým příkladem je satanistická show, která byla předvedena ve Francii 26. července 2024 při zahájení olympijských her. Připomínám, že šlo o rouhačskou parodii na obraz Leonarda da Vinciho „Poslední večeře". Účinek tohoto spektáklu byl ještě silnější než v případě otevření železničního tunelu v roce 2016. Zahájení olympiády v přímém přenosu sledovalo několik milionů diváků.
Odkřesťanštění země javorového listu
Nyní bych se rád podrobněji zastavil u jedné západní země, kterou mnozí vnímají jako relativně bezproblémovou z hlediska křesťanství. Řeč je o Kanadě. Ještě po druhé světové válce byla naprostá většina obyvatel Kanady (až 90 %) křesťany (převážně katolíky a protestanty). V roce 2010 tento podíl klesl na 75,8 %. Podle údajů ze sčítání lidu v roce 2021 se už jen 53,3 % obyvatel hlásilo ke křesťanství (mezi ostatními převažovali nevěřící, dále šlo o příslušníky islámu, judaismu, buddhismu a hinduismu). Ať je to jakkoli, křesťanství dodnes zůstává nejrozšířenějším náboženstvím v Kanadě. Trend k dekristianizaci Země javorového listu je však naprosto zřejmý. V padesátých letech 20. století navštěvovalo nedělní mši 95 % obyvatel provincie Québec; dnes je toto číslo pod 5 %.
Kanada tedy (stejně jako většina dalších západních zemí) pomalu, ale jistě ztrácí svou křesťanskou identitu. Částečně jde samozřejmě o nevyhnutelný proces vyhasínání víry. Je však patrná i aktivní činnost nepřátel křesťanství, kteří postupují po mnoha frontách, aby křesťanství v Kanadě oslabili, či dokonce zničili. Někteří pozorovatelé a odborníci se domnívají, že si Zemi javorového listu vybrali zákulisní hráči jako pokusnou laboratoř pro vytvoření modelu postkřesťanského „báječného nového světa". Jiní badatelé a historikové jsou přesvědčeni, že odklon Kanady od modelu „tradičního vývoje" směrem k modelu „liberalismu" s jeho četnými „-ismy" (materialismus, pragmatismus, sekularismus, agnosticismus, ateismus a podobně) je důsledkem takzvané tiché revoluce.
Ta začala na přelomu padesátých a šedesátých let za vlády premiéra Paula Sauvého v rámci programu reforem „Sto dní Paula Sauvého". Jedním z hlavních cílů „tiché revoluce", zakotvených v programu, byla sekularizace kanadské společnosti – až po ateismus. Proces sekularizace byl nastartován a pokračuje dodnes.
Kanadské úřady svým občanům nabízejí, aby zapomněli na „starou normalitu" a přivykali si na „novou normalitu" (výraz „stará a nová normalita" pochází od známého představitele světových zákulisních elit Klause Schwaba, který až do loňského roku déle než půl století předsedal Světovému ekonomickému fóru).
Kupříkladu v červnu 2017 přijal parlament kanadské provincie Ontario zákon nařizující odebírat děti z rodin, které vystupují proti sňatkům osob stejného pohlaví a genderové ideologii. Kanada patřila k prvním zemím světa, které legalizovaly eutanazii. Platí tam však věková hranice: „smrtelná pomoc" se poskytuje osobám od 18 let. V současnosti tam zastánci absolutní eutanazie aktivně usilují o zrušení tohoto věkového omezení, aby bylo možné usmrcovat i kojence (ovšem na žádost nikoliv dětí, nýbrž jejich rodičů). Nebudu dále vyjmenovávat „novátorské" nápady a projekty úřadů Země javorového listu, které nelze nazvat jinak než satanistickými.
Ničení křesťanských chrámů a zakázané citáty z Bible
Kromě protlačování satanistických zákonů parlamentem sahají odpůrci křesťanství i k metodám fyzického nátlaku. Ne, nemám teď na mysli vraždy ani otravy. Mluvím o ničení křesťanských chrámů. Tak velký počet zničených či poškozených kostelů jako v Kanadě nenajdeme v žádné jiné zemi (z těch, které se nenacházejí ve válečném stavu). Od poloviny roku 2019 do konce roku 2023 bylo v Kanadě vypáleno nebo vypleněno nejméně 123 křesťanských kostelů.
A konečně se dostávám k události současných dnů, která mě přiměla napsat tento článek. Jde o návrh zákona prosazovaný v kanadském parlamentu pod označením „C-9". Oficiálně se dokument jmenuje „Zákon o změně trestního zákoníku (propagace nenávisti, trestné činy z nenávisti a přístup k náboženským či kulturním místům)". V okamžiku psaní tohoto článku se zákonný návrh zákonem ještě nestal. Třetím čtením v Dolní sněmovně prošel 25. března 2026 a počátkem dubna se nacházel ve druhém čtení v Senátu.
Nejpodrobnější rozbor tohoto návrhu přinesla Jane Stannusová v článku „Canada wants to make quoting the Bible illegal" (Kanada chce postavit citování Bible mimo zákon), který vyšel 31. března v uznávaném anglickém týdeníku The Spectator (vychází od roku 1828).
Podstata návrhu zákona a s ním souvisejících problémů je vyjádřena hned v úvodním odstavci článku: Velikonoce se blíží a kanadská liberální vláda si vybrala právě tento posvátný čas, aby dala najevo svůj naprostý despekt vůči křesťanství. Právě teď protlačuje skandální zákonný návrh C-9, na jehož základě by citování pasáží z Bible mohlo být kvalifikováno jako trestný čin z nenávisti.
V článku se dále uvádí, že po zahájení projednávání návrhu v kanadském parlamentu požádalo více než 40 občanských a náboženských skupin o zpřesnění formulací dokumentu. Pokud by totiž zůstaly v původním znění, mohly by se stát podkladem pro zahájení trestních řízení proti osobám, které by se odvážily veřejně citovat ta či ona místa z Bible, a zejména z Nového zákona.
Návrh zákona jako základ pro náboženské pronásledování
A co znamená „veřejně citovat"? Například číst kázání v kostele. Nebo přednášet studentům na univerzitě. Nebo diskutovat v televizním studiu. V neposlední řadě by pod „veřejné citování" mohlo spadat i psaní článků a knih.
K zásadním úpravám formulací v textu dokumentu (s ohledem na vznesené připomínky a návrhy) nedošlo. Mark Miller, ministr kanadské identity a kultury, během parlamentních debat o návrhu zákona prohlásil, že podle jeho názoru obsahuje Bible, zejména kniha Deuteronomium, Leviticus a list apoštola Pavla Římanům, „zjevnou nenávist". Řekl, že nechápe, jak se lze při citování určitých biblických pasáží odvolávat na princip dobré víry, a že žalobci by měli mít možnost vznášet obvinění z podněcování k nenávisti.
Není tedy vyloučeno, že v dohledné době se výkladem posvátných textů v Kanadě nebudou zabývat kněží, biskupové a profesionální teologové (bohoslovci), nýbrž žalobci a soudci. V článku se konstatuje, že liberální vláda Marka Carneyho přehlížela četné protesty, petice a dopisy od náboženských organizací i organizací na ochranu občanských svobod a ve spěchu protlačila tento krajně problematický návrh zákona, čímž položila základy pro náboženské pronásledování.
Situace v Zemi javorového listu je zkrátka znepokojivá.
Poněkud připomíná boj s „opiem pro lid" ve dvacátých letech minulého století v Rusku.
