Narodil se ve Lvově v září 1921, zemřel v Krakově v březnu 2006. Vystudoval medicínu, závěrečné zkoušky ale nesložil a lékařem se nikdy nestal. Místo toho napsal desítky strhujících knih, které vyšly v nákladu přes třicet milionů výtisků a byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků.
Dodnes se o něm mluví jako o vizionáři, který popsal budoucnost dřív, než nastala. Sto pět let po jeho narození stojí za to jeho knihy otevřít znovu a spočítat, kolik z té pověsti obstojí a co si o svých vlastních předpovědích nakonec myslel on sám.
Fantomatika, ariadnologie, intelektronika
Klíčová kniha se jmenuje Summa Technologiae a vyšla v roce 1964. Už titulem si troufala hodně vysoko, protože odkazuje na Summu teologickou Tomáše Akvinského. Lem v ní popsal technologii, která u příjemce vytvoří svět nerozeznatelný od skutečnosti, a nazval ji fantomatikou. Definoval ji jako obousměrné spojení mezi umělou realitou a člověkem, který se do ní připojí. Dnes tomu říkáme virtuální realita.
Nezůstalo u toho. Teorii vyhledávání v obřích datových zásobách pojmenoval ariadnologie, podle známé pověsti o Ariadnině niti vedoucí z Minotaurova bludiště. Popsal molekulární techniku, kterou označil za molektronku a která odpovídá pozdějším nanotechnologiím. Umělou inteligenci nazval intelektronikou a uvažoval o okamžiku, kdy stroje přerostou svého tvůrce.
Ještě dřív, v románu Návrat z hvězd z roku 1961, se objevuje opton: přístroj, do kterého se vkládají krystaly s texty a který nahradil tištěné knihy. A v Mracích Magellanových z roku 1955 stojí knihovna trionů, sbírka veškerého lidského vědění dostupná odkudkoli přes kapesní přijímač. Čtečka a chytrý telefon s připojením k síti, popsané dvacet let před prvním osobním počítačem.
Kniha, kterou nikdo nečetl
Osud Summy Technologiae patří k nejsmutnějším příběhům polské literatury. Kniha vyšla v nepatrném nákladu a v tisku se objevila jediná recenze. Čtenáři v roce 1964 většinou netušili, o čem vlastně je.
Anglického překladu se dočkala až v roce 2013, tedy téměř půl století po napsání a sedm let po autorově smrti. Do té doby žila hlavně v polštině a v překladech do jazyků východního bloku, češtinu nevyjímaje. Slovo fantomatika se sice usadilo ve slovníku polštiny, ve světě ho ale nahradil termín, který vymyslel někdo jiný a o čtvrt století později.
Tady leží první Lemova prohra. Podstatu odhadl přesně, prosadit pojmenování se mu nepodařilo.
Účet, který si vystavil sám
V roce 2000 vydal knihu Okamgnienie a vrátil se v ní ke svým vlastním prognózám po šestatřiceti letech. Vypořádal se s nimi překvapivě tvrdě, včetně dřívějších iluzí o tom, co všechno věda dokáže.
Podobně nemilosrdný byl ke svým esejům obecně. V rozhovorech se Stanisławem Beresiem prohlásil, že z diskurzivních knih je spokojený výhradně se Summou. O Filozofii náhody řekl, že by ji bylo nutné z velké části přepracovat, protože v ní špatně rozvážil těžiště. O svazku Fantastyka i futurologia se vyjádřil jako o moři papíru věnovaném léčbě nevyléčitelně nemocného.
Rozhořčení v něm budil i směr, kterým se technika skutečně vydala. Poptávku po robotických psech a kočkách komentoval s nelíčenou zlostí. Označil je za hračku pro děti do deseti let a dodal, že by žádné množství psů nevyměnil za elektronického panáka, který předstírá, že štěká. Muž, který popsal umělou inteligenci, nečekal, že první masově prodávaný robot bude vrtět ocasem.
Solaris a tři režiséři
Solaris z roku 1961 se dočkala tří filmových zpracování. V roce 1968 ji natočil Boris Nirenburg, v roce 1972 Andrej Tarkovskij a v roce 2002 Steven Soderbergh s Georgem Clooneym. Spokojený nebyl Lem ani s jedním.
Tarkovskému vytkl, že místo Solaris natočil Zločin a trest. K americké verzi poznamenal, že jeho kniha se nejmenovala Láska ve vesmíru a erotickým problémům lidí v kosmu se nevěnovala. Vadilo mu, že z filmů zmizelo to hlavní: myslící oceán, kterému člověk nerozumí.
Nejlepší film podle Lemovy předlohy přitom vznikl v Česku. Ikarie XB 1 Jindřicha Poláka z roku 1963, na jejímž scénáři se podílel geniální Pavel Juráček, vychází z románu K mrakům Magellanovým. Americký distributor snímek přestříhal, nadaboval, tvůrcům v titulcích poangličtil jména a vypustil ho do kin jako béčko. Národní filmový archiv film v roce 2016 restauroval a uvedl v sekci Cannes Classics.
Výbor jménem Lem
V září 1974 dostala americká FBI dopis od spisovatele Philipa K. Dicka. Stálo v něm, že Lem není člověk, nýbrž krycí označení skupiny autorů, kterou komunistická strana řídí z Krakova a která má za úkol proniknout do amerického science fiction. Dick argumentoval mimo jiné tím, že Lem píše příliš mnoha styly na jednoho člověka. Absurdní obvinění stačilo k tomu, aby o dva roky později byl Lem vyloučen ze Science Fiction Writers of America, kde byl od roku 1973 čestným členem.
Vesmír k němu byl vlídnější. Jeho jméno nese planetka 3836 objevená v roce 1979 a také první polská vědecká družice, vypuštěná v listopadu 2013.
A pak je tu detail, který k proroku sedí nejméně. Lem byl celoživotní mlsoun. Miloval chalvu a marcipán a nevzdal se jich ani poté, co mu lékaři diagnostikovali cukrovku. K tomu mentolové cigarety, likéry a sbírka aut, kterou v podmínkách tehdejšího Polska nebylo snadné dát dohromady.
Svět odhadl přesněji než většina futurologů své doby. Sám sebe odhadoval podstatně hůř.
