Eduard Bass vystupoval již krátce po svých dvacátých narozeninách jako recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě. Známější však je spíše jako spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma. Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky.
Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko. V učebnicích je však spíše veden jako redaktor Lidových novin (1921-42), případně jejich šéfredaktor (1933-1941). Po válce navázal na okupací přerušenou činnost ve vedení přejmenovaných Svobodných novin, ale jen nakrátko.
Od kartáčů ke kabaretu
Narodil se na Nový rok 1888 v Praze a zemřel tamtéž o pouhých osmapadesát roků později. Jeho život přesto obepíná habsburské mocnářství, první republiku, protektorát i krátký čas poválečné svobody. V každé z těchto epoch našel tón, jímž promlouval k širokému publiku. Smích pro něj nikdy nebyl únikem, nýbrž zbraní.
Na svět přišel jako Eduard Schmidt v dobře situované živnostnické rodině. Otec vlastnil kartáčnickou firmu. Po maturitě roku 1905 se u něj vyučil a jako obchodní zástupce závodu pobýval v Curychu a Mnichově. V bavorské metropoli poznal okruh humoristické revue Simplicissimus a moderní kabaret – a to rozhodlo o jeho osudu.
Rodinný podnik nepřevzal. Roku 1907 podepsal smlouvu s kabaretem U Bílé labutě v ulici Na Poříčí a o tři roky později se plně profesionalizoval. Pseudonym Bass zvolil podle svého hlubokého hlasu, a také proto, aby se odlišil od zakladatele českého kabaretu Františka L. Šmída. Pozornost na sebe strhl především recitacemi veršů Františka Gellnera a Fráni Šrámka.
Od podzimu 1913 působil v legendární Červené sedmě. Hrál, zpíval, režíroval, psal kuplety, šansony i aktovky a překládal. Byl intelektuální duší slavného pražského kabaretu. V letech 1916-1917, řídil kabaret Rokoko, v letech 1918–1920 obnovenou Červenou sedmu. Od roku 1917 redigoval v protirakouském duchu satirické tiskoviny – Šibeničky, Letáky a edici Syrinx – a sepsal příručku Jak se dělá kabaret.
Dvě desetiletí v Lidových novinách
Počátkem dvacátých let vstoupil Bass do redakce Lidových novin a zůstal jí věrný dvě desetiletí. Psal fejetony, soudničky, reportáže a divadelní kritiky, především však rozhlásky, týdenní veršované glosy, v nichž se satirik z Červené sedmy potkal s novinářem. Vedle bratří Čapků a Karla Poláčka patřil k předním představitelům literárně žurnalistické školy Lidových novin, která povýšila novinový sloupek na umělecký útvar.
Od roku 1933 list vedl jako šéfredaktor, v letech 1926–1930 navíc stál v čele Světozoru. Jeho pražské fejetony vyšly mimo jiné v souborech Potulky pražského reportéra (1929) či Pod kohoutkem svatovítským (1942). Mistrovství parodie doložil svazkem To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil (1930).
Od roku 1918 byl členem státoprávní demokracie, později Národní strany práce Jaroslava Stránského, z níž roku 1930 přešel k národním socialistům. Protektorát jej z vedení listu vytlačil – šéfredaktorem byl do roku 1941, a o rok později jej úřady penzionovaly.
Jedenáct bratří a jiné historky
Nejpopulárnějším plodem Bassova humoru je Klapzubova jedenáctka (1922), příběh chalupníka, který z jedenácti synů vychová neporazitelné fotbalové mužstvo. Knížka navzdory humornému tónu nese vážné poselství: poctivá dřina, kázeň a soudržnost přemohou i bohaté a slavné soupeře.
Bass však nebyl jen laskavý humorista. Satirický svazek Šest děvčat Williamsonových a jiné historky (1930) ukázal jeho ostré pero. Knihami Divoký život Alexandra Staviského (1934) a Čtení o roce osmačtyřicátém (1940) se zařadil mezi zakladatele české literatury faktu. Druhá z nich, vydaná již za okupace, připomínala revoluční rok 1848 a předbřeznovou Prahu – dobu, kdy se český národ znovu hlásil o své místo. S Jaroslavem Zaorálkem navíc redigoval české vydání spisů Anatola France.
Cirkus jako obraz národa
Vrchol Bassova díla vznikl v nejtěžší době. Román Cirkus Humberto vyšel roku 1941 a o rok později jej doplnila sbírka novel Lidé z maringotek. Je to kronika tří generací rodu Karasů, kteří se ze šumavských zedníků propracují až do čela velkého evropského cirkusu.
Bass v knize zúročil celoživotní lásku k manéži a lidové zábavě. Cirkus je v jeho pojetí malým světem, kde platí jen to, co člověk umí a co vydrží, a kde se velké dílo rodí ze společné práce mnoha lidí. Český člověk se v něm prosazuje ve světě pílí, poctivostí a talentem. Čtenáři protektorátu v tom snadno rozpoznali povzbuzení: národ, který umí takto pracovat a držet pohromadě, nezanikne.
Poslední kapitola
Konec války přinesl Bassovi vítězství i ztrátu. Dne 22. dubna 1945 mu zemřela manželka, kabaretiérka Táňa Kryková. Za květnového povstání obnovil vydávání Lidových novin, místa šéfredaktora však byl brzy zbaven, když se z koncentračního tábora vrátil Ferdinand Peroutka. Jeho zdraví se poté neustále zhoršovalo.
Zemřel 2. října 1946 a odpočívá na Vyšehradě.
