reply Protiproud
Tvorba

Nebeský jezdec s působivým barytonem v big bandu Karla Vlacha

Idolem paní a dívek na konci 50 let byl se svým sametovým hlasem Rudolf Cortés. Vynikal jak v původní tvorbě, tak i v interpretaci převzatých písní.

Petr Žantovský

Byla to hvězda generace mojí mámy, které by bylo touto dobou skoro devadesát let. Generace, která vstupovala do života kolem půlky padesátých let, kdy už začínaly opadat častuškové kánony, netočily se filmy jako Zítra se bude tančit všude, začínali obracet svazáčtí poetové v čele s Pavlem Kohoutem, kdy se země začínala po čase zas trochu nadechovat. O málo později přišel bruselský styl, ten půvabný novofunkcionalismus v architektuře a nábytkovém designu, vzdušný, lehký, nezatěžkaný. K tomu patřila také jiná muzika, swingová, taneční, hladivá.

Cortés v bigbandu Karla Vlacha

Podstatnou osobností tohoto dění byl Rudolf Cortés. To jméno si nechal změnit po své matce Mercedes Cortésové, původem z Brazílie. Cortésovi rodiče se seznámili v Uruguyai, když tam Rudolfův otec Kreisinger byl za prací.

Ta změna jména byla asi oprávněná. Rudolf totiž po mamince zdědil nepochybně značný díl svého temperamentu a spontánní muzikalitu, která je u Hispánců stejně přirozená, jako u Cikánů. Však také začal poměrně záhy zpívat, vystupovat a pak i nahrávat desky. Tehdy ještě ty šelakové, které se musely opatrovat jako oko v hlavě, protože byly křehké a snadno rozbitné. Později, v šedesátkách, plynule pokračoval už na singlech s rychlostí 45 otáček za minutu. Nejedna rodina dodnes uchovává tyto staré desky jako vzpomínku na časy, kdy začalo svítat, byli jsme mladší a dívali se dopředu už v podstatě bez obav.

První důležitější angažmá Cortéz dostal v tehdy věhlasném orchestru Emila Ludvíka. Ten byl mimochodem také předobrazem řady textů Josefa Škvoreckého z „jazzového věku“. Ten raný, ještě protektorátní swing už byl voláním po svobodě. Stačí si přečíst slavnou povídku Eine kleine jazzmusik…
Po válce zakotvil v bigbandu Karla Vlacha a v něm de facto prožil celé další dekády.

Nebeští jezdci

Byla to dobrá kombinace: Vlachův orchestr vycházející z hudebních kánonů Glenna Millera a k tomu sametový hlas mladého Cortése, který vynikal jak v původní tvorbě (jeho asi nejslavnější song Váš dům šel spát (hudba Alfons Jindra, text Vladimír Dvořák), ale i v převzaté tvorbě, dnes se tomu říká cover.

Z nich asi nejznámější jsou Ghost Riders In The Sky (hudba Stan Jones, text Jiří Brdečka), v české verzi se to hrálo jako Ďáblovo stádo, občas se té písni však podle originálu říkalo Nebeští jezdci), nebo Nelly Gray (hudba Benjamin Russel Hanby, text Vladimír Dvořák). To byla mimochodem vůbec populární písnička, dostala i více českých textů, jeden i od Josefa Kainara. Původně však šlo o protiotrockou baladu z 19. století.

Cortés si také střihl několik spíše menších rolí v českých filmech rozmanitého zaměření, od Brynychova a Lustigova Transportu z ráje po Limonádového Joea či hudební film Romance za korunu. Přestože nebyl žádnou hereckou hvězdou, svým nezaměnitelným zjevem budil pozornost.

Swingové zpěváky vytlačil big beat

S nástupem nové hudební generace rock and rollu, řečeného hezky česky big beat, pochopitelně dominance swingových zpěváků ustoupila. Kromě Cortése to zčásti potkalo třeba i Milana Chladila či Jiřího Vašíčka. Nicméně nejhorším zásahem do Cortésova života byla Alzheimerova choroba, jejíž první příznaky pocítil už v roce 1968.

Zemřel tři roky před listopadovým převratem, nedlouho před Vánocemi roku 1986. Bylo mu pouhých 65 let. Poslední léta už na tom byl tak, že nepoznával ani svůj vlastní hlas, když mu pouštěli jeho desky. Vlastně to tedy bylo vysvobození.

Obvykle na závěr těchto vzpomínkových zastavení vkládám text, který vzpomínaného charakterizuje. Dnes se vrátím do roku 1955, kdy Rudolf Cortés nazpíval s orchestrem Karla Vlacha část Nezvalovy Manon Lescaut, v níž rytíř des Grieux opěvuje svoji lásku. Myslím, že pro ty, kdo kdy Cortésovi naslouchali, by tento malý fragment jeho pěveckého umu včetně textu, vystihujícího vlastně celé Cortésovo poselství jeho posluchačům, byl esencí časů dávno zaprášených, ale z dnešního pohledu vlastně ještě idylických.

Za všecky poklady světa
nedám váš jediný vlas.
Za všecka mladá svá léta
jedinou z vašich řas.

Rád opustím tě, světe,
rád rozplynu se v dým,
jen když nám někdy kvete
myrta a rozmarýn.

Nad všecky krále králů,
nad všecky mudrce
budu, až ztratím skálu
z prsou a ze srdce.

Přijď, dlouhá noci, s vánkem,
který nám bude vát,
až budem věčným spánkem
navěky spolu spát.

Brána poznání



    Doporučujeme