Narodil se 8. července 1839 v Richfordu ve státě New York jako syn potulného židovského šarlatána a obchodníka s koňmi, jemuž sousedé přezdívali „Ďábelský Bill”. Otec rodinu často opouštěl, jeho výchova se pohybovala mezi laskavostí a přísností, ale jedno svému synovi vtiskl pevně do paměti:
Schopnost vyjednávat, chladnokrevně kalkulovat a nikdy nezapomenout na vydělané i prodělané dolary. Budoucí nejmajetnější muž v dějinách lidstva v šestnácti letech nastoupil do prvního zaměstnání na pozici pomocného účetního v obchodní firmě Hewitt & Tuttle a den, kdy toto zaměstnání dostal, slavil každoročně jako své druhé narozeniny. Nešlo o přehnané gesto, ale výraz přesvědčení, které bylo jeho životním mottem: Peníze jsou smyslem i měřítkem existence.
V roce 1863 vstoupil Rockefeller do tehdy ještě zárodečného ropného průmyslu, když spolu s partnery investoval do clevelandské rafinerie. Rychle pochopil, co většina jeho soupeřů nepochopila nikdy: kdo ovládá přepravní infrastrukturu a rafinaci, ovládá celé odvětví, a to bez ohledu na to, komu náleží samotná naleziště.
V roce 1870 založil Standard Oil Company of Ohio, korporaci, jíž bylo souzeno stát se prvním skutečným průmyslovým gigantem moderních dějin. Jak zaznamenal Gary Allen ve své knize The Rockefeller File (1976), byl od počátku „mistrem machiavelismu, který začínal spiknutím proti místním konkurentům a skončil jako člen kartelu usilujícího o ekonomickou kontrolu světa.”
Masakr bez krve
Metody, jimiž Standard Oil ovládla americký ropný průmysl, jsou učebnicovým příkladem toho, čemu ekonomové říkají predátorské praktiky. Rockefeller tajně vyjednal s železničními společnostmi — Pennsylvania Railroad a Erie Railroad — zpětné srážky z přepravních poplatků. Zatímco jeho konkurenti platili plné tarify, Standard Oil dostávala část peněz zpět, a navíc obdržela ještě část poplatků zaplacených rivaly. Tím si zajistila cenovou výhodu, jíž se žádná jiná rafinerie nemohla přiblížit.
Výsledkem bylo to, co historikové nazvali „clevelandský masakr”: v průběhu pouhých dvou měsíců roku 1872 Rockefeller odkoupil nebo zruinoval 22 ze 26 clevelandských rafinérií. Jejich majitelé stáli před jednoduchou volbou — prodat za Rockefellerem stanovenou cenu, nebo čelit pomalé, ale jisté likvidaci. Mnozí z nich to nesli těžce do konce života. Přezdívali svému přemožiteli „John D. Reckafellow” — Rockefeller jako zkáza.
Do roku 1882 ovládal Standard Oil Trust přes 90 procent veškeré rafinační kapacity ve Spojených státech. Byl to monopol, který neměl srovnání. Když jej roku 1890 zasáhl Shermanův antitrustový zákon a federální soudy jej v roce 1911 přikázaly rozdělit do 34 samostatných společností, dosáhl Rockefeller paradoxního triumfu: každá z nástupnických firem začala růst vlastní silou. Z tohoto „rozbití” vzešly mj. Standard Oil of New Jersey (pozdější Exxon), Standard Oil of California (Chevron) a desítky dalších, nad nimiž si rodina uchovala prostřednictvím akcionářské struktury kontrolu. Jmění zakladatele se po soudem nařízeném rozdělení ještě zvětšilo.
Dne 28. září 1916 noviny po celých Spojených státech oznámily, že John D. Rockefeller se stal prvním miliardářem v dějinách světa. Jeho celkové jmění, odhadované na výrazně více než miliardu dolarů, přesahovalo dvě procenta tehdejšího hrubého domácího produktu Spojených států. Přepočteme-li tuto hodnotu na dnešní ekonomické podmínky, Rockefeller byl mnohem bohatší než Bill Gates, Jeff Bezos nebo kdokoli jiný z moderní éry dohromady.
Zemřel v roce 1937 ve věku 97 let, ale stín jeho dynastie se nad světovou politikou a financemi vznáší dodnes.
Filantropie jako zbraň
S rostoucím jměním pochopitelně rostla i nenávist méně úspěšných. Na přelomu 19. a 20. století byl Rockefeller patrně nejnenáviděnějším mužem Ameriky. Politické karikatury jej zobrazovaly jako chobotnici svírající rameny celý průmysl, Kongres i Bílý dům. Journalistka Ida Tarbell, jejíž otec byl mezi oběťmi „clevelandského masakru”, publikovala v letech 1902 až 1904 série článků v McClure’s Magazine, které podrobně zdokumentovaly metody Standard Oil a otřásly veřejným míněním.
Rockefeller sáhl k nástroji, jenž mu byl od dětství vlastní: investici do budoucnosti. Najal Ivy Lee, tehdy nejprestižnějšího publicistu v zemi, a svěřil mu úkol transformovat obraz „starce z pekla” na milého dědečka rozdávajícího deseticentové mince kolemjdoucím. Lee navrhl filantropii jako prostředek změny vnímání, a Rockefeller tuto radu pochopil doslova. V roce 1913 vznikla Rockefellerova nadace, financující veřejné zdravotnictví a vědecký výzkum. Vznikla Chicagská univerzita, Rockefellerův ústav pro lékařský výzkum (dnes Rockefellerova univerzita v New Yorku) a desítky dalších institucí.
U těchto nadací došlo k zajímavému paradoxu: vynakládaly sice miliony na dobročinné účely, ale v rámci daňového práva umožňovaly dynastii chránit majetek před zdaněním a zároveň prostřednictvím sponzorovaných výzkumných institucí a think-tanků formovat veřejnou politiku, vědecký konsensus, a nakonec i světonázor celých generací. Filantropie se tak stala nástrojem politické moci, nikoli pouhým projevem dobročinnosti.
Poznamenejme, že založil celé farmaceutické odvětví postavené na lécích vytvořených ze své ropy – ale sám je nikdy nepoužíval. Do konce života se léčil výhradně homeopaticky.
Federální rezervní systém
Jednou z nejvýznamnějších kapitol, je vznik Federálního rezervního systému v roce 1913. Na schůzce na ostrůvku Jekyll Island v Georgii v listopadu 1910, na níž byl FED de facto navržen, byla záležitostí úzké skupiny finančníků, nikoliv nezávislou vládní iniciativou.
Schůzky na Jekyll Islandu se zúčastnili reprezentanti klanu Rockefellerů, Morganů a bankovního domu Kuhn, Loeb, tedy židovských firem, jež tehdy ovládaly velkou část amerického průmyslového a bankovního kapitálu. Výsledkem jejich práce byl zákon o Federálních rezervách, přijatý v prosinci 1913, téhož roku, kdy vznikla Rockefellerova nadace. Forma systému, soukromé banky s federálním pověřením, zajišťovala, že kontrola nad emisí americké měny zůstane v soukromých rukou, byť pod záštitou vládního dohledu. Banky zúčastněné na Federálním rezervním systému, včetně Rockefellerem ovládané Chase Bank, získaly strukturální vliv nad americkou monetární politikou, jenž přetrvává dodnes.
Rockefellerovo zlato v Rusku
Stejná mocná skupina pod vedením Rockefellerů financovala i bolševickou revoluci z roku 1917. Bolševici se dostali k moci nikoli proto, že by strádající ruské masy spontánně povolaly Lenina a Trockého zpět z exilu, ale proto, že za nimi stály peníze a politická vůle mocných skupin na Západě, včetně Rockefellerových zájmů.
V době, kdy car Mikuláš II. abdikoval v březnu 1917, nebyli Lenin ani Trockij na ruském území. Lenin žil v emigraci ve Švýcarsku, Trockij pracoval jako novinář v New Yorku. Oba se do Ruska vrátili za podivných okolností. Lenina převezl přes Německo zapečetěný vlak, Trockij obdržel americký pas a volný průchod. Financování bolševické revoluce probíhalo prostřednictvím syndikátu mezinárodních bankéřů zahrnujícího firmu Schiff-Warburg, Morganovy zájmy a Rockefellerovu síť. Analytik Antony Sutton ve svém pozdějším díle Wall Street a bolševická revoluce tuto skutečnost v knize podrobně popsal.
Šlo o rozvrácení Ruska a nastolení sovětského systému, který by eliminoval Rockefellerova konkurenta v ropném průmyslu (ruská naleziště na Kavkaze ovládaná rodinou Nobelů a Rothschildů), otevřelo možnosti technologického a průmyslového exportu do nového státu závislého na západní pomoci, a přineslo ideologickou hrozbu, jíž bylo možné ospravedlňovat zbrojní výdaje, omezování svobod a centralizaci moci.
IG Farben, Hitler a Rockefellerovy dolary ve zbrojení Třetí říše
Rockefellerova dynastie podporovala i nacistické Německo. Standard Oil of New Jersey, tehdy pod vedením Waltera Teaglea, uzavřela s německým chemickým kolosem IG Farben roku 1929 patentovou smlouvu v hodnotě 35 milionů dolarů, jež zahrnovala technologie pro výrobu syntetického kaučuku a vysoce výkonného leteckého paliva.
V roce 1938 dodaly Standard Oil a její britské pobočky německému letectvu, Luftwaffe, pět set tun surovin k výrobě leteckého benzínu. Bez tohoto produktu, jenž byl tehdy vzácnou a přísně kontrolovanou komoditou, by Luftwaffe nebyla schopna provozovat svůj program modernizace. Kongresová vyšetřování po druhé světové válce tato fakta zdokumentovala, výsledky však byly do značné míry utajeny nebo zmírněny.
Rockefeller Foundation zároveň od roku 1928 financovala německý Kaiser-Wilhelmův institut pro antropologii, eugeniku a nauku o lidské dědičnosti., jehož ředitelem byl Ernst Rüdin, Hitlerův přední rasový hygienik. Institut přímo sloužil jako vědecké zázemí pro nacistické rasové zákonodárství a eugenické experimenty.
Rada pro zahraniční vztahy, Trilaterální komise a plán Nového světového řádu
Rockefellerové buď přímo zakládali, nebo výrazně spoluvytvářeli současné mocné globální instituce. Rada pro zahraniční vztahy (CFR), vzniklá v roce 1921, se záhy stala elitním think-tankem, jehož prostřednictvím byl formován zahraniční politický konsensus ve Washingtonu. Podle svědectví Paula Warburga, jednoho ze zakladatelů CFR a FED, cílem tohoto seskupení bylo vytvoření celosvětové vlády, ať již cestou konsensu, nebo přinucení.
V roce 1973 David Rockefeller, vnuk zakladatele Standard Oil a předseda Chase Manhattan Bank, spoluzaložil Trilaterální komisi, organizaci sdružující politické a finanční elity ze Severní Ameriky, Evropy a Japonska. David Rockefeller, v roce 1973 jednal ve třech týdnech s dvaceti sedmi hlavami států, včetně sovětských a čínských vůdců.
Trilaterální komise v podstatě navrhla a realizovala výběr prezidenta Jimmyho Cartera, muže bez jakéhokoli národního renomé, jenž byl zformován v jejím zázemí a jehož administrativa obsadila Rockefellerovými nominanty klíčové ministerské posty.
Klan Rockefellerů
Ekonomická moc nepřestala existovat s formálním „rozbitím” Standard Oil, ale transformovala se a dále expandovala. Rodina ovládala prostřednictvím Chase Manhattan Bank (vzniklé fúzí Rockefellerovy Chase Bank s bankovním domem Kuhn, Loeb ovládanou Manhattan Bank) přístup ke kapitálu pro celá odvětví. Prostřednictvím nadací a vzdělávacích institucí formovala politické a intelektuální elity. Prostřednictvím CFR a Trilaterální komise přímo vstupovala do tvorby zahraniční politiky světových velmocí.
Nelson Rockefeller se stal guvernérem státu New York a v roce 1974 viceprezidentem USA, který byl jmenovaným, nikoli voleným zástupcem prezidenta Geralda Forda. David Rockefeller jako šéf Chase Manhattan Bank přijímal zahraniční státníky, vedl neformální diplomacii a v roce 1975 při příležitosti skandálu okolo Nixona (aféra Wattergate) ujišťoval evropské hospodářské elity, že globální projekt Nového světového řádu pokračuje nerušeně dál. John D. Rockefeller III. vedl Population Council, organizaci prosazující kontrolu porodnosti v rozvojových zemích, s argumentem, že přelidnění je globální hrozbou.
Rodina nepotřebuje politickou moc v tradičním smyslu. Nepotřebuje volby ani armády. Její síla spočívá v kontrole peněžního systému, v nadačních mechanismech, jimiž financuje výzkum, vzdělávání a nevládní organizace, a ve schopnosti prostřednictvím CFR, Trilaterální komise a podobných struktur určovat, kdo vůbec vstoupí do hry o politickou moc.
Formoval světové dějiny
John D. Rockefeller zemřel v roce 1937, přeživ téměř celé jedno století americko-průmyslové epochy. Za sebou zanechal majetek, jenž ani po desetiletích filantropie nebyl ani zdaleka vyčerpán - ba právě naopak - a struktury, jež měly světovou politiku ovlivňovat daleko za hranicemi jeho vlastního života.
Jeho příběh není jen příběhem podnikatelského génia, je to příběh o tom, jak obrovská ekonomická a finanční moc postupně přerůstá rámec národní a stává se silou formující světové dějiny.
