Ve švýcarské Basileji se roce 1897 konal první sjezd židovských elit. Právě zde byly položeny základy sionistického hnutí, které usilovalo o vznik státu Izrael na palestinském území. Cílem bylo vytvořit podmínky pro nový domov Židů z celého světa, stát Izrael.
V období 1. světové války se Velká Británie snažila rozšířit sféru vlivu na Blízkém východě na úkor Osmanské říše, která ovládala celý Arabský poloostrov, tedy i území Palestiny. Za tímto účelem uzavřela Velká Británie řadu dohod (McMahonovy dopisy, Sykes-Picotova dohoda, Balfourova deklarace). V letech 1917 – 1918 za pomoci Arabů Británie porazila Turky a Palestinu ovládla.
Angličané paradoxně ještě ve třicátých letech bránili Židům ve snaze přistěhovat se do Palestiny vědomi si obrovských nesnází, jež s sebou přinese židovská migrace. Ti, co do Palestiny přijeli, byli okamžitě posláni do koncentračních táborů. Několik desítek tisíc Židů prošlo anglickými koncentráky.
Následně vítězné velmoci uznaly Palestinu za „domov Židů“, ale teprve po druhé světové válce se jim naskytla jedinečná dějinná příležitost vytvořit zde svůj stát. Obě vítězné velmoci, Sovětský svaz a Spojené státy, byly sionistickým plánům příznivě nakloněny.
Židé ve snaze dosáhnout svých cílů, v boji s Anglickou správou používali teroristických metod, které ovšem slavily úspěch (např. vyhodili do povětří hotel King David v Jeruzalémě s asi dvěma sty anglickými důstojníky). Tahle krvavá akce měla značný úspěch. V OSN byl konečně v r. 1947 schválen návrh na rozdělení Palestiny, na dva státy – židovský a arabský.
V únoru 1947 předává Velká Británie palestinskou otázku OSN, která doporučuje rozdělit Palestinu na dva státy. Sionisté návrh na rozdíl od Arabů přijali, což rozpoutalo ozbrojené útoky. V květnu 1948 Velká Británie ukončuje svůj mandát a stahuje vojska z území Palestiny. Ve stejný den je vyhlášen nezávislý stát Izrael.
Židé pak svůj stát vojensky rozšířili o území, které patřilo Palestincům. Došlo k vyvražďování arabských vesnic a vyhnání téměř milionu původních obyvatel do okolních zemí. To vyvolalo ostrou reakci v okolních arabských státech.
Jordánsko, Egypt, Irák, Libanon, Sýrie, Jemen a Saudská Arábie nesouhlasily s vytvořením židovského státu v Palestině na palestinském území. Druhý den po vyhlášení státu Izrael překročily armády okolních arabských zemí jeho hranice a rozhořel se válečný konflikt.
Dne 11. června 1948 bylo uzavřeno první příměří. Ačkoliv situace Izraele byla kritická, díky obklíčení Jeruzaléma, využili Židé příměří k doplnění zbraní, většinou z Československa. Složitá situace byla ale i na straně arabských armád
Během 8. – 18. července 1948 provedl Izrael sérii převážně úspěšných akcí, které opět rozšířily jeho území. Připomeňme operace Dekel – dobytí Nazaretu a okolí a obsazení celé Dolní Galilee a operace Danny na obsazení měst Lod a Ramla. Po tzv. desetidenní válce přišlo opět příměří, které trvalo až do 15. října 1948.
Snahy OSN o mírovou smlouvu mezi válčícími stranami byly odmítnuty, a tak začala třetí, poslední fáze války. Židé obsadili Al-Aríš na Sinaji a výšiny nad městem Rafáh. Egypt se ocitl ve vážné vnitropolitické situaci, kdy hrozila občanská válka. Velká Británie splnila dohodu s Egyptem z roku 1936 a vydala ultimátum, na jehož základě se izraelské jednotky stáhly ze Sinaje i z výšiny u Rafáhu (tím vzniklo pásmo Gazy).
Na počátku roku 1949 započaly mírové rozhovory a postupně byla uzavřena příměří: 24. února 1949 Egypt, 23. března 1949 Libanon, 3. dubna 1949 Jordánsko, 20. července 1949 Sýrie. Izraeli připadla západní část Jeruzaléma a Západní břeh Jordánu a jeho území se tak rozrostlo o 20 %. Východní Jeruzalém si ponechalo Jordánsko a pásmo Gazy zůstalo Egyptu.
V roce 1967 došlo k opětovnému rozšíření Izraele, o území na západním břehu Jordánu, celé oblasti pásma Gazy a obsazení Golandských výšin, hraničící se Sýrií. Nesmíme také zapomenout na válku Jom Kipur v r. 1973. Židé byli zpočátku zatlačeni hluboko do území Izraele, ale přesto za vydatné pomoci Spojených států se jim podařilo ve válce zvítězit.
Poslední fáze války, která začala 8. října 2023 útokem Hamásu na izraelské kibuce je jen další v pořadí. Střední východ je bolavé místo na Zeměkouli, které se hned tak nezahojí. Především genocida Palestinců a etnické čistky obrovských rozměrů ke kterým v poslední době za blahosklonného přihlížení Západu dochází otevírají další nezhojitelné rány.
O pozadí vzniku Izraele a o strategii sionismu se dozvíte více po otevření Brány poznání.
