Když se dnes u táboráku začne zpívat a někdo zabrnká první tóny legendární „Vlajky“, málokdo si vzpomene na muže, jehož slova a melodie za těmito písněmi stojí. A přece právě on patří k zakladatelské generaci české trampské písně, k lidem, kteří dokázali z náhodně sesbírané party kluků udělat sbor a z prostého víkendového dobrodružství svébytnou kulturu se svými písněmi, svátky a rituály. Jmenoval se Jan Korda, ale celé generace trampů ho znaly a milovaly prostě jako Jendu.
Zakládající člen Settlerů
Narodil se 22. ledna 1904 v Praze na Zlíchově. Cesta k přírodě a k písni se u něho otevřela už v šestnácti letech, kdy se přidal ke skautingu v duchu Setonova zálesáctví. Brzy nato zamířil tam, odkud se odvíjejí kořeny celého českého trampingu – do romantické krajiny Svatojánských proudů na Velké řece, jak trampové důvěrně říkali Vltavě. Jezdil sem s osadou Dakota a později se přesunul na osadu Stará Hiawatha poblíže Štěchovic. Když musel kvůli výstavbě štěchovické přehrady svou chatu přestěhovat, zůstal řece věrný a zakotvil nedaleko výletní hospody Mandát mezi Davlí a Štěchovicemi. Tomuto kraji, jeho tichým zákoutím a bílým skalám nad vodou zůstal pak oddaný po celý život.
K muzice měl blízko odjakživa. Nejprve hrával na brač v tamburašském souboru Dalibor, a jakmile v roce 1925 narukoval, založil svůj první pěvecký sbor u dělostřelců v pražském Motole. Po vojně se podílel na vzniku několika osadních sborů, zpíval v nich a koncem dvacátých let pro ně začal skládat. Rychle si vydobyl přední místo mezi první generací trampských písničkářů – především jako textař, v menší míře i jako autor melodií.
Nejprve vypomáhal kamarádům ve sboru osady Albatros, v roce 1929 sestavil sbor osady Lone Star, který zpíval jeho první písně, a o rok později působil ve sboru Silver Star. Právě z tohoto tělesa vzešel v roce 1930 slavný Settlers Club, česky později Setleři – vůbec nejúspěšnější trampský vokální soubor, jehož byl Jenda Korda zakládajícím členem a v němž setrval až do roku 1944.
Vlajka a Až ztichnou bílé skály
Vrcholem Kordova věhlasu je bezesporu píseň „Vlajka“. Napsal k ní text roku 1929 na osadě Stará Hiawatha, a to na melodii, kterou složil jeho bratr František společně s kamarádem Václavem Skoupým. Píseň nejprve věnoval osadě Lone Star na Kačáku u Loděnic a teprve mnohem později, po druhé světové válce, se z ní stala neoficiální trampská hymna. Dodnes se jí zahajují a končí táboráky a potlachy, dodnes při ní trampové povstávají, a málokterá česká píseň dokázala takto srůst s celým jedním způsobem života.
„Vlajka“ však zdaleka nebyla Kordovým jediným trvalým odkazem. Za život složil přes tři sta textů a k patnácti z nich napsal i vlastní melodie. Mezi ty, které zlidověly a u táboráků zdomácněly, patří „Až jednou“, „Parta tuláků“, „Pojď dívko s námi“, „Nezapomínejte kamarádi“, „Recept na zdraví“ či „Pluj obláčku“, známá také jako Píseň lovců ryb.
Zvláštní místo mezi nimi má melancholická „Až ztichnou bílé skály“, o níž pamětníci soudí, že ji Korda napsal inspirován skutečnou Bílou skálou nad Svatojánskými proudy. Hudbu k ní složil bratr František. Ke zlatému trampskému fondu patří i „Stará vzpomínka“ nebo „Tulácká romance“.
Kordova tvorba měla jednu příznačnou vlastnost. On sám byl především básníkem a textařem, kdežto nápěvy k jeho slovům skládala celá řada trampských muzikantů. Vedle bratra Františka to byli hlavně Václav Konvička – autor melodií k písním „Dohasly ohně“, „Chata v lese“, „Kouzlo dálek“ či „To je náš svět“ – a Arnošt Mošna zvaný Hamlet, jenž zhudebnil mimo jiné „Osado zpívej“ nebo „Už je tomu dávno“. Právě z této spolupráce vzešla i jímavá „Vzpomínka na Svatojánské proudy“, kterou Korda napsal roku 1954 a věnoval ji k pětatřicátému výročí osady Utah. Hudbu k ní složil Arnošt Mošna.
Setleři, Dechnička a druhý dech
Se Setlery prožil Jenda Korda nejplodnější léta. Soubor záhy zvítězil v soutěži trampských těles a získal spolupráci s rozhlasem i pozvání do Berlína, kde pro gramofonovou firmu Homocord nahrál deset písní. Jen do roku 1944 Setleři absolvovali na dva a půl tisíce vystoupení, přes sto padesát rozhlasových relací, natočili desítky filmů a stovku gramofonových snímků.
Korda přitom nezůstal jen u trampské písně, jako textař a libretista se uplatnil i v operetě, v dechovce a ve filmu, spolupracoval s Karlem Vackem a prosadil se i v oblasti takzvané lidovky. Kdo ho znal, vzpomínal na nezapomenutelné večery „U Richterů“ na Brunšově, kde z obyčejných kluků dokázal ve chvíli sestavit zpívající sbor.
Padesátá léta ovšem trampingu ani trampské písni nepřála a Korda se v té době živil jako finanční úředník. Přesto neztratil chuť tvořit: v roce 1954 založil spolu s Arnoštem Mošnou a Josefem Braunem–Buřtem soubor Dechničkáři, jehož vystoupení provázela dobrá nálada, humor a řada nových písní jako „Zelený kruh“ či „Měsíční údolí“. Když se v šedesátých letech mohli Setleři opět veřejně vracet na pódia, byl u toho znovu.
Jenda Korda zemřel 30. července 1986 v Praze. Zůstal po něm však odkaz, který se nedá počítat na desky ani na vystoupení, zůstaly písně, jež žijí dál pokaždé, když se u ohně rozezní kytara a někdo tiše začne: „Vlajka vzhůru letí…“
